Jarní Hořice tradičně mokré, větrné, slunečné – prostě Aprílové 🙂 .


Zima byla dlouhá, dlouho jsem kluky neviděl, měl jsem ze shledání dětinskou radost 🙂

Hedvika pořád ještě považuje za svou povinnost upéci na každou soutěž perník nebo jinou dobrotu 🙂

Bylo to takové to ráno, kdy na sebe člověk rád natáhne i hadr na utírání oleje, který vozí v autě.

Sešlo se nás pilotů 20, ale Jarda měl problém s elektronikou.

Nelétal ani Karel, nevím proč. Alespoň měl Zdeněk věrného pomocníka.

Nerozlučná trojka Jirka, Petr a Máša…

… a ještě kameraman Ondra, úsměv prosím 🙂

Láďa a Michal, bohužel odmítli otočit se do objektivu. Alespoň je možné obdivovat hadovité přiblížení. Novopačtí mají skvělou partu, závidím, trochu.

Lubor se vrátil po roční přestávce způsobené zdravotními problémy, má veselou směrovku 🙂

Nápadité pruhy na Martinově Djangu.

Martin P. létal s „bitevníkem“, daleko a dlouho.

Syn lepší otce (ale ono to tak být má 🙂 ) …

… takto přistává Radek …

… a takto Renda 🙂 (vím, není to úplně typické, ale nakonec jsem novinářská hyena, ne?)

Karel neví …

… Django …

… nebo Limit? Zdálo se mi, že Limit byl do panujícího počasí vhodnější, přeci jen je těžší a pronikavější. I tak měl 4×1000,škoda toho jednoho pokaženého startu.

Pořadatelský tým tvořil také startér Pavel …

… a kantýnský Filip. Petr v teple a suchu bojuje se Sorgem. Více o trablech s programem si můžete v tomto vlákně přečíst na Stoupáku. Pořadatelům soutěží tak doporučuji stáhnout si „nejvíce poslední“ verzi programu, ve které by měly být chyby odstraněné.

Druhou polovinu soutěže potom odřídila s Petrovou pomocí Hedvika a v kantýně Filipa vystřídal Mirek.

Výsledky „vyplivnuté“ Sorgem a po úpravě na Stoupáku. Jsem připraven si ceremoniál zopakovat, pokud se ukáže, že „se stala chyba“ 🙂 .

Kluci a holky, děkuji moc za první letošní den na letišti.

Ani jsem nepočítal, že se zúčastním, protože jsme již měli naplánovaný Velikonoční výlet do Vratislavi, ale stačilo jet o den dříve, a o den dříve se i vrátit. Ani předpověď počasí nebyla přesvědčivá, nemám rád zimu a vítr, ale potom jsem si uvědomil, že už jsem se s kamarády dlouho neviděl a že by mě proto mrzelo, kdybych zůstal doma.

Při nakládání modelů do auta jsem si všiml vrstvy prachu na ochranných obalech 🙂 , modely nebyly venku 5 měsíců od poslední MS. Protože foukalo, sestavil jsem Django – letělo. Na první let první skupiny se ale vítr utišil. Letěl jsem později, takže jsem dal rychle dohromady i Calvina a nakonec soutěž, až na poslední kolo, kdy jsem chtěl vybít baterku v Djangu, odlétal s ním. Navzdory malé váze modelu to šlo i v zesilujícím větru docela dobře. Nějak „nemám štěstí“ na dovážené modely, létají úplně jinak a hůř 🙂 (čti – nedostatek tréninku). Taktiku jsem měl jednoduchou – trefit 180-200 m a pomalu padat dolů. Ve vzduchu dobrý, žádný let si extra nepamatuji, vždy se nějaký zpomalovač padání našel, ale ta přistání 😳 . Jak pořád chodím létat s ERES, úplně jsem zapomněl, že „véčko“ je při přistání mnohem pomalejší, výsledkem byla nula za přistání v prvním kole a „jen“ 30 ve třetím. Zajímavá je i ta má „škrtačka“, mám pocit, že kdybych byl zapsal první pokus, možná to škrtačka být nemusela, ale vždyť si chodíme zalétat 🙂 . Uvidíme příště.

Honza
9.4.2023