Lízátko! První ranní manušické překvapení. Dopředu musím říci, že s lízátkem v puse se řídit nedá, musí se odložit a po letu, před opětovným vložením do úst, očistit od mravenců 🙂 . Aktivních pilotů se nás sešlo sedm, k tomu Marek jako startér a Hedvika jako (můj!) doprovod.
Přijeli jsme předposlední, Karel už ladil formu na sobotní plzeňské F5J…
… kterýmžto pádem nestíhal nástup 🙂 . Navzdory rozlosování do dvou skupin jsme si nejprve jednohlasně odsouhlasili, že budeme létat v jedné skupině s opravdovým samoměřením. Dále se strhla hádka o počet kol a zda letět jednu dlouhou, nebo dvě krátké soutěže. Hlasováním v poměru 4:3 jsme demokraticky rozhodli, že poletíme dvě šestikolové soutěže, každou s jedním škrtáním. Dále předávám foťák Hedvice, fotky jsou její.
Výhodou létání v jedné skupině je to, že se pilot může na „svém“ bodu zabydlet. Vláďa měl VIP status a proto bod nejblíže depu 🙂 .
Aleš, přezdívaný „13.5“ dle výkonu v F3G rychlost – klobouk dolů, se usídlil hned vedle. Druhým přízviskem může být i „ničitel serv“…
… ovšem vždy s úsměvem 🙂 , dařilo se mu.
Jirka H. slíbil, že žádnou soutěžičku nevynechá…
… ani jemu se nevyhnuly „technické problémy“, inu v tom hicu se elektronika přehřívá.
Nejen elektronika, ale i táhla měla v horku problém. Jirka T. nás práskal a práskal, ale nevypráskal – ve dvou letech přistával, kvůli vypadlému táhlu motýla, s jen napůl ovladatelným modelem.
Jirka a Tomáš Tůmovi – Tomáš je bývalý juniorský reprezentant, snad se mu to naše hraní zalíbí a přijde zase…
… létání se nezapomíná 🙂 .
Přísný pohled rozhodčího 🙂 .
I Marek má Django, tady mu ho „po zimě“ Vláďa zalétává, zatímco Marek zatahuje pupík 😀 .
Nejenom modely létají 🙂 .
Výsledky první soutěže.
Manušická tradice 🙂 .
Do druhé soutěže se po buřtech nikomu moc nechtělo, zvlášť když začal Aleš z ledničky tahat piva 🙂 …
… ale nakonec se piloti přemluvit dali, aby ne 🙂 ! Fotograf už ale druhou soutěž prospal(a) (prý když se nedělo nic zajímavého … 🙂 .
Výsledky druhé soutěže…
… a zasloužené odměny vítězům.
Našel jsem na svém bodu pero asi z krkavce, tak jsem si ho strčil za klobouk 🙂 . Ale při odhodu modelu jsem si čepici shazoval 🙂 . Ve druhém kole první soutěže jsem udělal hrubku, když jsem nechal motor vypnout výškoměrem a nepřepnul páčku. Pro pokusu o opakovaný let jsem poslal regulátor do programovacího módu a než jsem to všechno spravil, bylo po „pracáku“. Dále jsem asi dvakrát nedoletěl včas k bodu a v prvním kole druhé soutěže vytrácel výšku tak usilovně, že mi chybělo 18 vteřin. Nejenom elektronika a táhla se přehřívala, i mozky 🙂 .
Navíc jsem si při té opravě dotrhl již natržené kalhoty 🙂 , Hedvika mě připravuje o nohavici. Když jsem přijel domů, byl ze mě Polák – jedna noha rudá, druhá bílá 🙂 .
Vláďo, Aleši, Marku – byla to paráda, děkuji a mám jedinou otázku: kdy bude další???
Honza
27. 6. 2022
Krása, moc jsem chtěl přijet, i s Rendou. Ale místo toho bojujeme s pěkně hnusnym kovidem, kterej na mě prskli minulej tejden na služebce v Holandsku. Tak příště…?
Ahoj Radku,
přeji rychlé uzdravení, máš na to necelých 14 dní 😉
H.
Ahoj Honzo,
opět perfektní článeček.
Lízátka, ne opravdu se s ním v puse rozumně lítat nedá. Sem to zkusil a zle to dopadlo 🙂
Taky jsem začal plnit „kamarádogram“. Je jasné, že nyní kopíruje výsledky neděle, takže se zatím úplně nechci chlubit po tom debaklu. Bych moc kamarádů neměl a ještě bych dal střelivo Alešovi. Si mně opět vychutnal šupák 😀
Sice bylo vedro jak blázen, ale zase jsem si to užil, zase jsem se nasmál, zase jsem byl naprosto spokojen a zase usnul hned jak dorazil dom. To mám rád.
No a kdy bude další, vidím to na víkend 9.-10.7. Podle počasí.
Díky za články
V.
Ahoj Vláďo,
Na co já potřebuji 20 obrázků a stovky slov Tobě stačí dvě věty:
Sice bylo vedro jak blázen, ale zase jsem si to užil, zase jsem se nasmál, zase jsem byl naprosto spokojen a zase usnul hned jak dorazil dom. To mám rád.
Díky moc,
H.
viděl bych to trochu jinak
Reportáž slušná, fotky konečně kvalitní, díky.
Vedro, že ho ani Honza neumí popsat.
Navrhoval jsem povinné 5 min přestávky mezi koly, zamítnuto – chtěli mě utavit.
Kolem poledne, v páté minutě soutěžního letu jsem vážně přemýšlel, že opustím stoupák a půjdu se polít vodou (naštěsí trochu fouklo, tak jsem doletěl)
Vláďo, víš že Honzův „kamarádogram“ určil tebe, jako mého úhlavního soupeře ?
A jelikož jsem služebně starší substrát, vím že počítač má VŽDYCKY pravdu.
Hlavně ale všem děkuji za zorganizování soutěže v pohodovém stylu.
P.S. škoda jen že bylo málo letců, ve větším počtu by bylo více zábavy i polétání
Ahoj Karle,
děkuji pěkně 😀
Z kamarádogramu si nic nedělej, z jedné neděle se nedá na nic usuzovat.
Vodní chlazení jsme navrhovali už před lety na VŠ – kozí měch do podpaždí (něco jako dudy), a trubičku pod čepici. Nebudeš se moci zbavit dojmu, že Ti někdo xxx na hlavu, ale v horku bychom neměli brát ohledy na pocity. Dneska bych to řešil elektromotorkem a čerpadlem. Ovládat by se to dalo z vysílače, třeba i automaticky, podle času a výšky by logika v telemetrickém vysílači sama usoudila, že se pilot potí 🙂 . No nic, to bude z toho horka…
H.
Ahoj Karle,
počítač spočítal že ano, jsem teď tvůj nejvíc největší soupeř. Ale považ moji pozici, za zády mám služebně starší substrát a musím se tedy chovat slušně, a přede mnou Aleš !!!. Jako Aleš jo? Chyba v metrixu 😀
Situace pro mne nehezká, cíle byli poněkud více nahoře. Nu což, příště zaberu, tebe nechám kde jsi, Aleše přesunu za sebe a ufff. No ještě že to je jen z jedné neděle, bych mohl chytit deprézi 🙂
…přátelé, myslel jsem, že horko působí nepříznivě jen na staré kusy visící na lešení jako já, ale vidím, vše je jinak. Ale až mi odpadne zednická lžíce od ruky, mám jistotu, že se budu moci zase vrátit mezi kamarády – k tomu mě opravňují moje předchozí “ úspěchy“ na skvělých soutěžičkách – můj kamarádogram si ani nemusím dělat :-). Těším se na vás…