ERES Podhořany – 5. 6. 2022


V Podhořanech ERES parazituje na F3L. Po sobotní soutěži s gumicuky se pořadatelský tým nerozchází, stan se nebourá, gril se neumývá, čeká se do neděle na létání s elektrami.


Ze sobotní soutěže RCEV v Plzni jsme odpoledne přejeli do Pardubic k dědovi (večer samozřejmě na pivu) a poté ráno do Podhořan. Protože z Pardubic je to blízko, byli jsme tam podezřele brzy. Karel přijel asi 10 minut po nás. Divili jsme se oba, to se totiž ještě nikdy nestalo 🙂 .


Osamělé modely v párty stanu.


Rozprava a snídaně. Jarda měl plné auto krásných depronových modelů, inu pan konstruktér.


V Podhořanech mají zvláštnost – časoměřiče, které je ovšem nutné před soutěží řádně proškolit.


Devatenáct pilotů, dvě skupiny, pět letů základní části a dvě finále. A také přístupový koridor, startovací bod a přistávací bod jsou asi 20 m od sebe, pomocníci medvědáři si vodí piloty za kšandy 🙂 . Letěl jsem 4x z devítky, bylo to sice z depa daleko, ale zase stačí podplatit jen jednoho časoměřiče 🙂 . Startuje ředitel Miloš.


Milan se koncentruje – funguje to, viz výsledky.


Prý bude létat i RCEV, hurá 🙂 .


Iva prý zase elektrika vůbec nebaví…


… což mu ale nebrání v tom, aby vyhrával jednu soutěž za druhou.


Jenda je v juniorské reprezentaci F5J …


… vždy skvěle létající, vždy době naladěný. Tedy pokud si nezapomene na finále nabít baterku 🙁 , ale od toho by měl mít tatínka, ne 😀 ?


Gejza připomínal beduína. Vím proč – teď, mažu si spálenou kůži a skučím 🙂 .


Stejně má nejhezčí model ve startovním poli.


Smíšci ChyChy týmu.


Vojtův svislý start (a přistání jsem neviděl).


Výborný stejk je už také neodmyslitelnou součástí podhořanských klání.


V průběhu soutěže došlo k politováníhodné události. Hladový časoměřič je špatný časoměřič, ale než si stačil Daniel (?) připravit vidličku …


… ukradl mu tzv. kamarád jídlo i s židlí. Naštěstí ostatní zasáhli, časoměřič se najedl a mohlo se letět 🙂 .


Vláďa (Vladislav!) září po povedeném letu.


Hýřil sebevědomím dokonce natolik, že mě nechal, abych mu napovídal…


… ale já raději fotil…


… mám nabíjet? Vyšlo to na finále? Samozřejmě ano a já gratuluju. Ostatně, určitě se Vláďa pochlubí, že byl ZASE přede mnou 😀 .


Uvědomil jsem si, jací jsou mezi námi „pečlivky“. Stojánek z plavacích podložek a novodurových trubek. Hm, já nemít Hedviku, tak nemám ani rebl (plachtu pod modely), jsem lajdák a flink.


Karel byl smolařem dne, v soutěži skončil na sedmém místě, do finále šlo jen 6 pilotů.


Focení finalistů…


… focení vítězných seniorů…


… a juniorů (stejně nejraději fotografuji fotografy 😉 ).

Jak vždy v Podhořanech odvedli kluci okolo Miloše fantastickou práci. Díky moc!

Výsledky jako fotka a úplné na Stoupáku.


S výjimkou prvního letu jsem létal se Slite. Je o trochu těžší než Sýček, ale má mnohem výkonnější pohon, mohl jsem doletět i proti větru dál. Model je ale rychlý až moc, zaznamenal jsem flatr při letu na motor. Buď baterce svědčí teplé počasí, nebo jsem na modelu po haváriích zapomněl něco přilepit 🙂 . V každém případě mě to vyděsilo a dále jsem „motoroval“ jen na 80%.

Létání mě nebavilo. Počasí bylo nádherné, ale ne pro ERESky. Omezená výška, silný vítr, zejména v prvních letech to bylo jen o stání proti větru a případném „pohoupání“ v bublince. Prostě „masochismus“. Dal jsem si závazek, že jakmile bude příště na ERES foukat, odhlásím se a nepojedu! Hrozně mě překvapilo a udivilo, že i v takovém rozpoložení mé výkony, alespoň v základní části, na ostatní stačily.

Ve finále jsem naprosto zkazil první let, samozřejmě při opakování, protože mi asi 3.5 minuty byly málo 🙂 . Inu, jako v mém oblíbeném rčení (poprvé jsem ho slyšel myslím od Jirky Tůmy), že „pilot opakuje po letu trvajícím 3 minuty, protože neví, že 1000 bude brát už let dvouminutový“ 🙂 .

Přijeli jsme domů utahaní, upečení, uvaření, ale spokojení 🙂 .

A na konec bych chtěl ještě dodat – pokud chcete létat gumicuky, létejte je. Pokud někomu vadí, co píši o elektrách, nečtete mě. Pokud chcete mít dolů přesahující směrovku, mějte si jí. Vždyť je to naše hraní zábava, nejde přeci o život 😉 .

Honza
7. 6. 2022

Komentáře: 6

  1. Honzo, jako vždy pěkné fotky i článek. Ať se Ti daří a ať Ti to létá i ve větru. V sobotu na F3L bylo termiky až moc, ale junioři si létání užívali, zejména když měli svůj první životní max. A jejich radost mne bavila víc, než moje lety.

Napsat komentář: Vladislav Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přidejte obrázek (JPEG only)