V Podhořanech ERES parazituje na F3L. Po sobotní soutěži s gumicuky se pořadatelský tým nerozchází, stan se nebourá, gril se neumývá, čeká se do neděle na létání s elektrami.
Ze sobotní soutěže RCEV v Plzni jsme odpoledne přejeli do Pardubic k dědovi (večer samozřejmě na pivu) a poté ráno do Podhořan. Protože z Pardubic je to blízko, byli jsme tam podezřele brzy. Karel přijel asi 10 minut po nás. Divili jsme se oba, to se totiž ještě nikdy nestalo 🙂 .
Rozprava a snídaně. Jarda měl plné auto krásných depronových modelů, inu pan konstruktér.
V Podhořanech mají zvláštnost – časoměřiče, které je ovšem nutné před soutěží řádně proškolit.
Devatenáct pilotů, dvě skupiny, pět letů základní části a dvě finále. A také přístupový koridor, startovací bod a přistávací bod jsou asi 20 m od sebe, pomocníci medvědáři si vodí piloty za kšandy 🙂 . Letěl jsem 4x z devítky, bylo to sice z depa daleko, ale zase stačí podplatit jen jednoho časoměřiče 🙂 . Startuje ředitel Miloš.
Milan se koncentruje – funguje to, viz výsledky.
Prý bude létat i RCEV, hurá 🙂 .
Iva prý zase elektrika vůbec nebaví…
… což mu ale nebrání v tom, aby vyhrával jednu soutěž za druhou.
Jenda je v juniorské reprezentaci F5J …
… vždy skvěle létající, vždy době naladěný. Tedy pokud si nezapomene na finále nabít baterku 🙁 , ale od toho by měl mít tatínka, ne 😀 ?
Gejza připomínal beduína. Vím proč – teď, mažu si spálenou kůži a skučím 🙂 .
Stejně má nejhezčí model ve startovním poli.
Vojtův svislý start (a přistání jsem neviděl).
Výborný stejk je už také neodmyslitelnou součástí podhořanských klání.
V průběhu soutěže došlo k politováníhodné události. Hladový časoměřič je špatný časoměřič, ale než si stačil Daniel (?) připravit vidličku …
… ukradl mu tzv. kamarád jídlo i s židlí. Naštěstí ostatní zasáhli, časoměřič se najedl a mohlo se letět 🙂 .
Vláďa (Vladislav!) září po povedeném letu.
Hýřil sebevědomím dokonce natolik, že mě nechal, abych mu napovídal…
… mám nabíjet? Vyšlo to na finále? Samozřejmě ano a já gratuluju. Ostatně, určitě se Vláďa pochlubí, že byl ZASE přede mnou 😀 .
Uvědomil jsem si, jací jsou mezi námi „pečlivky“. Stojánek z plavacích podložek a novodurových trubek. Hm, já nemít Hedviku, tak nemám ani rebl (plachtu pod modely), jsem lajdák a flink.
Karel byl smolařem dne, v soutěži skončil na sedmém místě, do finále šlo jen 6 pilotů.
… a juniorů (stejně nejraději fotografuji fotografy 😉 ).
Jak vždy v Podhořanech odvedli kluci okolo Miloše fantastickou práci. Díky moc!
Výsledky jako fotka a úplné na Stoupáku.
S výjimkou prvního letu jsem létal se Slite. Je o trochu těžší než Sýček, ale má mnohem výkonnější pohon, mohl jsem doletět i proti větru dál. Model je ale rychlý až moc, zaznamenal jsem flatr při letu na motor. Buď baterce svědčí teplé počasí, nebo jsem na modelu po haváriích zapomněl něco přilepit 🙂 . V každém případě mě to vyděsilo a dále jsem „motoroval“ jen na 80%.
Létání mě nebavilo. Počasí bylo nádherné, ale ne pro ERESky. Omezená výška, silný vítr, zejména v prvních letech to bylo jen o stání proti větru a případném „pohoupání“ v bublince. Prostě „masochismus“. Dal jsem si závazek, že jakmile bude příště na ERES foukat, odhlásím se a nepojedu! Hrozně mě překvapilo a udivilo, že i v takovém rozpoložení mé výkony, alespoň v základní části, na ostatní stačily.
Ve finále jsem naprosto zkazil první let, samozřejmě při opakování, protože mi asi 3.5 minuty byly málo 🙂 . Inu, jako v mém oblíbeném rčení (poprvé jsem ho slyšel myslím od Jirky Tůmy), že „pilot opakuje po letu trvajícím 3 minuty, protože neví, že 1000 bude brát už let dvouminutový“ 🙂 .
Přijeli jsme domů utahaní, upečení, uvaření, ale spokojení 🙂 .
A na konec bych chtěl ještě dodat – pokud chcete létat gumicuky, létejte je. Pokud někomu vadí, co píši o elektrách, nečtete mě. Pokud chcete mít dolů přesahující směrovku, mějte si jí. Vždyť je to naše hraní zábava, nejde přeci o život 😉 .
Honza
7. 6. 2022
Ježíš! Zase pěkný článek a parádní fotky, ostatně co se divím že? 🙂 A ten poslední odstavec tesat do kamene! Díky moc Honzo!
také se mi to moc libí, píšeš a fotíš sqěle, souhlasím s trenérem, i ten poslední odstavec je super a samozřejmě souhlasím!
Láďo, Vláďo – díky moc, prostě „nestřílejte po pianistovi, dělá co může“ 🙂 H.
Honzo, jako vždy pěkné fotky i článek. Ať se Ti daří a ať Ti to létá i ve větru. V sobotu na F3L bylo termiky až moc, ale junioři si létání užívali, zejména když měli svůj první životní max. A jejich radost mne bavila víc, než moje lety.
Finalista z prvního místa základních kol.
Děkuji, Miloši, za pochvalu i za fotku. S juniory Ti rozumím a trochu i závidím 🙂 H.