Nejslavnějšími plzeňskými podniky jsou Hořejší a Prazdroj 🙂 . Dostatečné důvody, proč nevynechat jedinou příležitost zalétat si na modelářském letišti u Radobyčic.


S „malými výškoměry“ se nás v sobotu sešlo 11, Ivan měl napsaný projev ve smyslu mafiánského bosse z filmu Někdo to rád horké, s obavami jsem se díval na příjezdovou cestu, jestli někdo neveze dort (klip je anglicky). Organizační tým již tradičně doplnil Robert a Martin.

V Plzni se fotíme před soutěží, bezprostředně po ní totiž někteří mizí v kanálech, případně myších dírách 🙂 (třeba já vloni). Soutěž se létala na tradičních 6 kol ve dvou skupinách.

Mirka jsem viděl moc rád, možná po roce 😉 .

Naskočit do soutěžního módu ale několik letů trvá, zejména, když si člověk začne zahrávat s restartem motoru. Mirek nebude prvním pilotem, který restart (FW 5.9) vyzkoušel a poté se pokorně vrátil ke staré verzi (FW 5.7). Jako zastánce zákazu restartu mě potěšil návrh, že nula za opakované použití motoru bude neškrtací (jen v F5J, zatím 🙂 ).

Robert je jako pomocník skvělý, soustředěný.

Nejpočetnější výprava přijela z Ústí a přilehlého okolí, jen taktak se na plachtu vešli.

Jirka se neustále na něčem domlouval s Hedvikou. Buď loudí recept na štrůdl, nebo chce měřit. Nebo ještě něco jiného 🙂 ???

Při dvou skupinách se s losováním nedají dělat zázraky, chodil jsem tak měřit většinou Jardovi, takže následující sérii obrázků mu věnuji. Připravuje Limita …

… startuje …

… a po střetu se stromem „přistál“ model (no prostě spadl) na silnici. Naštěstí jej řidič ohleduplně objel.

Odskákal to hřídel elektromotoru, snad to byla jediná škoda.

Do dalších kol tak nastoupil s modelem, jehož jméno mi prostě z klávesnice nevyleze, to tvrdý Y je prostě hrozný 🙂 .

Po tomto předčasném přistání konečně pochopil, že za všechno může pomocník…

… a v posledních dvou kolech zapsal pod Jirkovým vedením 2x 1000.

Renda má po maturitě, nemusí se učit a opět smí létat.

Radek létal suverénně nejníž. Jako pomocník jsem byl u jeho úchvatného letu, když Tilii v malé výšce a velké dálce ustředil do bublinky, aby se o 5 minut později vracel z ještě větší dálky a nesrovnatelně větší výšky. Protože letěl trochu „za kopec“, musel odejít až do neposekané části plochy, aby na model viděl. Smekám. Mimochodem, ve výše zmíněném návrhu na úpravu pravidel F5J je i to, že pilot bude muset po celou dobu letu zůstat v blízkosti bodu 🙂 . Na fotce je vidět i přistávající model …

… který patřil Karlovi. Moc vesele si pro něj nejde, ale i to k létání patří. Ostatně, u Karla je nepodařené přistání spíše výjimka z pravidla.

Když nefouká, nebo jen málo, když je termika úzká a slabá, není nad Django New 🙂

Jen dobrý model ale nestačí, je třeba i „tůmové spolupráce“.

Oběd přivezl Robert z blízké restaurace – řízek a brambory, mňam, porce taková, že nám to vyšlo i na večeři 🙂 .

Jarda a další typ modelu ve startovním poli.

Vašek odpočívá po výletu do pole, kdy řídil cizí Tilii. Naštěstí obilí je vzrostlé, takže se nehoda obešla bez materiálních škod.

Výsledky jako fotka a úplné ze Stoupáku.

Díky moc Ivane, Roberte a Martine.

Létání jsem si ohromně užíval, po každém letu jsem se klepal jak drahej pes. Řekl bych, že mě zachraňovaly spíše vlastnosti modelu než mé schopnosti. V předposledním letu už to ale Calvin nezvládl 🙂 , tak jsem v posledním kole výšku trochu přehnal, ale stejně jsem začal „řídit“ zase až ve 40 m 😉 . I tak to na Jirku s odřenýma ušima stačilo.

Odpoledne jsme se z Plzně přesunuli do Pardubic na nedělní ERES v Podhořanech, o tom ale napíši až zítra.

Moc vyvedená sobota, kluci ještě jednou dík 🙂 .

Honza
6. 6. 2022