„V sobotu má bejt hnusně“, píši ve čtvrtek ráno Karlovi a Vláďovi, „asi se odhlásím“. Karel odpovídá obratem: „a neděle by šla?“ Šla! V neděli se nás na útulném neratovickém plácku obklopeném chřestovými poli sešlo s malými elektrolety ERES sešlo 19.
Zase jsem přijel poslední, rád jsem využil Karlovy pohostinnosti (nabíjecí stanice, šroubováky, dobrá nálada a tak 🙂 ). Pro Vláďu to byla první RES soutěž (mikrosoutěžičku nepočítaje).
Hlavní „viníci“ Jirka s Láďou. Soutěž byla rozlosovaná na čtyři kola po pěti skupinách, v průběhu se chvíli uvažovalo o kole pátém, ale většině pilotů stačila soutěž kratší (při hlasování 10:1, ostatních už nebylo třeba se ptát 🙂 ).
Nejnevděčnější funkcí je obsluha PC – nezalétá si, nesmí udělat chybu a výsledky může komentovat maximálně pozdvižením obočí 🙂 .
Neratovické letišťátko je malinké, alespoň jsme všichni pohromadě.
Karel je v posledních týdnech a měsících k neporažení, i v Neratovicích postupoval do finále z prvního místa. Jeho výbava je obdivuhodná, ale ta doba, než to všechno před soutěží rozbalí (prý proto jezdím pozdě 😉 ) a po soutěži zase sbalí (asi budu mít v sobotu v Plzni utrum… 🙂 ).
„Žbrdlinkový“ trup…
… s trochu obtížnějším přístupem – bez pinzety vložit baterie nejde.
Karel je úžasně invenční pilot i stavitel, navíc o tom umí zajímavě vyprávět – zde třeba o wingletech.
Na funkci to ale nemá vliv, navíc horkého favorita si každý rád fotí.
„Perutýn“ v přistávací konfiguraci.
Málem jsem zapomněl – každý startovní bod měl svého časoměřiče, některé i dva. Vláďovi jsem jako pomocník zkazil první let, protože jsem část letu počítal dopředu a část odečítal 😳 .
Odpustil mi, neboť to nakonec nevadilo – z našeho RCEV gangu jsme se dostali do pětičlenného finále všichni tři. Špión Láďa fotí a naslouchá 🙂 , ale ono je to tajemství jednoduché (jak mi ho před lety odhalil Ivan Hořejší) – jakmile najdu i byť jen nulku, držím se jí jako klíště, i kdyby druhá strana oblohy nosila jako blázen 🙂 .
Vojta Kalenda byl jediný junior ve startovním poli. Já mám pořád dojem, že RES je spíše pro staré pány (jsem cílová skupina 🙁 ). Junioři, když už jsou na letišti, by měli létat a létat a létat do úplného zblbnutí. Jedno soutěžní kolo vydá za hodinu poletování jen tak někde na louce, čtyři starty za celý den je hodně málo, podle mě by se mělo ERES létat na 8 až 10 kol, aby si každý pilot mohl připsat alespoň hodinu ve vzduchu. I když na druhou stranu pro seniory může být takové tempo příliš hektické 😉 .
Výlet mimo plochu znamenal nulu za let. V Neratovicích se neříká jadrné „A je to v pr…li“, nýbrž „A je to v chřestu“ 🙂 .
Zeleno-žluté zbarvení Kiwi sluší.
Tento model na mě působil velmi historicky. Co by se asi stalo, kdybychom museli létat bez počítačových souprav, mělo by to vliv na modely?
S podobným netovárním modelem létal i Gejza.
„Čumilky“ 🙂 , hezky se na to naše hraní kouká.
2x Tristar Light, alespoň podle nápisů 🙂 , zleva Petrův a Vaškův.
Další Kiwi, tentokrát Ivanův a v tradičnější červeno-bílé.
Razantní odhoz…
… a hledání termiky nízko a blízko.
Tomáš se moc netváří 🙁 , já to říkám furt, škrtací kola by měla být. Vždyť takto jedna chyba zkazí člověku celý den.
Bednu mají roudničtí nádhernou. Napadlo mě, že by se tam vešel i pomocník 🙂 .
S „roureskou“ létal i Jirka Holub, ale kvůli shořelému regulátoru došlo na náhradní model.
Kvůli hrozící bouřce a přeháňce se odlétala jen 4 kola, SORG právě vyplivuje 5 finalistů.
Martina …
… a Libora jsme doplnili Karel, Vláďa a já.
Dopadlo to takto, ceny málem nešly pobrat. Výsledky na Stoupáku.
Velký dík pořadatelům!
Dojmy a pocity:
- Létal jsem se Slite, Sýček je pořád „nějaký divný“. O přestávce jsem od Vládi vyžebral plastový šroub pro připevnění výškovky namísto ocelového, posunulo se těžiště ještě dopředu, zkušební start byl v pohodě, tak jsem si model vzal i na finále. Zalétat soutěžní model je fuška 🙂 .
- Bylo hezky posekáno, modely jezdily jedna radost, ale přesahující směrovku pořád ještě považuji za proti pravidlům 🙂 . A také přistávám moc brzy, rozpočet z RCEV nefunguje, ERES modely jsou o dost rychlejší. Příště musím přistávací manévry zahajovat o 5 sekund později.
- V základních kolech bylo termiky dost i pro tak „zoufale nelétající“ 😉 modely, jako jsou ERESky. V finále, před bouřkou už to byla jen taková hodně rozbitá turbulence. Pomohlo mi to, že jsem létal „na zbabělce“, tj. startoval vždy až tak 45-60 sekund po ostatních. Zejména ve druhém finálovém letu se mi to vyplatilo (a ani z toho nemám blbý pocit 🙂 ), protože mi kluci ukázali, kde nic není. Letěl jsem tedy na druhou stranu po větru a našel takovou divnou nulku, která mi ovšem pomohla zůstat ve vzduchu o minutu déle než ostatní.
Tady je záznam z onoho posledního letu. Bublinka byla úzká, jakmile jsem otevřel kruh, model spadl. Na chvilku jsem se ještě vrátil, ale potom ztratil stoupák definitivně. - Po soutěži jsme s Karlem a Vláďou ještě poseděli v Neratovicích v restauraci a kuli pikle. Byla to moc fajn neděle. Dík!
Příští víkend se v sobotu v Plzni létá RCEV a neděli v Podhořanech ERES. Už se „těším“ na ten výprask, ono v tom našem sportu totiž platí, že každý chvilku tahá pilku, ostatně mé vlastní výsledky jsou toho zářným příkladem.
Honza
30.5.2022
ahoj Honzo,
„Bylo hezky posekáno, modely jezdily jedna radost, ale přesahující směrovku pořád ještě považuji za proti pravidlům ?“
https://www.youtube.com/watch?v=drsj3KvbPis&t=861s
kukni ako brzdí smerovka pri pristávaní 🙂 (čas 14:09-14:45)
Ahoj,
jako obvykle – Honzo, super reportáž.
Dovolím si vnutit několik vlastních postřehů:
více kol určitě ano, měření času pomocníkem/soupeřem proveditelné, škrtací kolo doporučuji, povolil bych rozpad modelu na díly po přistání (pro uvolnění kinetické energie více směry). Tím se umožní přistávat na rychlosti, špičkou trupu napřed a není třeba řešit výstupky pod trupem. Navíc je model až do posledního okamžiku řiditelný.
Když jsem v jednom kole přistál vteřinu před limitem a jeden bod do maxima za přistání, myslel jsem že jsem gigant. Dokud jsem neviděl kompletní výsledky. Takových přistání, a lepších, je tam hned několik.
Zkrátka F5L není strécovské polétání před nedělním obědem, ale neuvěřitelně vyrovnaná soutěž kde zatraceně těžká konkurence předvádí sakra kvalitní výkony. A nejzajímavější je rozmanitost letadel – troufnu si říct, že na typu letadla nezáleží, jen na jeho poctivém seřízení.
Ahoj Karle,
děkuji za pochvalu. F5L budou příští rok mezinárodní pravidla, budeme se muset přizpůsobit. Nevadí, resp. mi je to jedno 🙂 .
Osobně považuji za největší problém F3L a F5L (elektromotorem je ještě zvýrazněný) to, že od konkurence se lze odlišit pouze přistáním (v čase i prostoru). Z toho pramení ona vyrovnanost. Podle mě to vůbec není dobře, už jsem to na těchto stránkách psal a vysvětloval mnohokrát, ale jako Honza Kohout to stejně nesvedu – viz https://lomcovak.cz/ostatni/2012/06/kam-kraci-f3j/. Ale zase – nevadí mi to, resp. je mi to jedno, lid to chce, lid to má mít. Kdybych si zahrál na Sybilu, tak se F3L a F5L za pár let názorově rozejdou a F5L se bude létat na FAI výšku.
Osobně mi přineslo dost velké uspokojení, že jsem vás ve finále přelétal, ne „přepřistával“. Kdybych vyhrál na přistání (jakože ani náhodou, protože to moc neumím – i když se dá se natrénovat), tak bych se asi spíš styděl 😉 .
Jak jsme diskutovali v restauraci, otevřel jsem si pravidla F3K/F5K. Některé úlohy by mohla být legrace odlétat s ERESkou (nebo i RCEVéčkem 🙂 ). Nebo by nám Aleš a spol. mohli půjčit zaměřovače, taková rychlost nebo průlety – to už by na modelu asi záleželo (sorry, sním ve dne 🙂 ).
H.
Ahoj Honzo,
článek jako vždy super, stejně jako celý povedený den a „oběd“.
Taky si myslím že se F5L za pár let bude lítat na FAI výšku, jinak to bude opravdu čistokrevná přistávací soutěž, ale ono se to vyvrbí samo.
Jinak přelétat mne a Karla nebylo vůbec těžké, tím bych se nechlubil a dělil uspokojení třemi. Když se podívám na své časy, je mi hanba. Jediné mrzké uklidnění pro mne je, že Karlovi je jistě větší hanba 🙂
Ahoj Vláďo,
děkuji za pochvalu.
A s tímto: Jinak přelétat mne a Karla nebylo vůbec těžké, tím bych se nechlubil a dělil uspokojení třemi máš samozřejmě pravdu, čistě statisticky to jednou přijít muselo, hlavně že se na mém skóre už neskví NULA 😀 .
Když se podívám na své časy, je mi hanba. Jediné mrzké uklidnění pro mne je, že Karlovi je jistě větší hanba ?. Jen tak dál, hoši, jen tak dál. Ať taky poznáte, jaký to je 🙂 . H.
Od začátku sezóny mám v paměti váš požadavek: „očekávám kamarádskou prohru“
Celou soutěž jste byli někde za mnou tak nezbývalo než vypustit poslední let, odložit báječného perutýna/žbrdlinku a vzít konvenčnější letadlo. Oříškem bylo, jak nepřekonat Vláďovi dvě minuty – nezbývalo než startovat potřetí, zapsat jednu minutu a pro jistotu s nulou za přistání. Uf, vyšlo to i když jen tak tak – o čtyři body jsem se dostal pod Vláďu. A Teď bych se za to měl stydět ? Já vopravdu nevím, co vlasně chcete….
Karle, já ten Tvůj humor miluju, naprosto úžasný 🙂
😀
ale no tak joo nooo, budu se stydět sám. Přijmi mou hlubokou poklonu a prosbu o odpuštění mého trestuhodného omylu, že jsem včas nerozpoznal tvé bohulibé úmysly. A můžeš to dělat častěji 🙂
Ale jak to tak vypadá, jsem statisticky asi opravdu na řadě býti někde hluboko v poli poražených, chtě nechtě.
Čtěte a prohlížejte i na těchto jediných a nejsprávnějších REStránkách – http://res.cz/2022/05/30/memorial-vladimira-hvezdy-aneb-neratovicke-eresy-letos-podruhe/
Moc hezké, Láďo – dík!
Honzo,
ňam, ňam, to jsem si „pochutnal“ na Tvém článku a fotkách. Díky moc, že jste jako útočná řada RCEV, řečeno hokejovou terminologií, k nám dorazili. Chyběli vám ještě dva obránci :-). Jestli mohu být indiskrétní – v jaké restauraci jste zastavili? V Neratovicích toho totiž moc není…
Láďa
50.2534131N, 14.5161194E
cosi Vietnamského, neobvykle čistého
Aha, jasně, to jste zvolili dobře. Mají celkem dobrou pověst.
Když jsem naposledy potkal Tomáše Bartovského, nadhodil jsem kauzu „přesahující směrovka“. Podle jeho výkladu to není problém. V souvislosti s větou, která v pravidlech předchází.
Mne by další explicitní vymezení neurazilo.
Ahoj Ivane,
podle mě by bylo nejlepší opsat text z pravidel F5J, tj. vrtule (pro ERES) a přečuhující směrovka nejsou považovány za zpomalovací prostředky. Cokoliv jiného je přinejmenším šedá zóna poskytující prostor dohadům a protestům. H.