Sýček


Jsem líný, pokračuji pomalu, spíše ze setrvačnosti než ze zájmu 🙁 . Drak je hotový, jděte na kapitolu 12.

Část 2. (30.1.2022)
Část 3. (1.2.2022)
Část 4. (5.2.2022)
Část 5. (10.2.2022)
Část 6. (17.2.2022)
Část 7. (20.2.2022)
Část 8. (2.3.2022)
Část 9. (6.3.2022)
Část 10. (10.3.2022)
Část 11. (21.3.2022)
Část 12. (10.4.2022)


Že bych potřeboval druhý model ERES jsem tušil už dlouho, dvojnásobnou bouračku se Slite jsem vzal jako pokyn shůry, abych už se konečně rozhodl. Po několika telefonátech s Ivem a panem Hvězdou jsem si objednal RESIKa. Jméno mi to přijde nenápadité, snad mi Ivo odpustí, když si v duchu tradice ptačích jmen svých modelů postavím Sýčka.


Stavebnice dorazila už dnes ráno, přesto jsem ji otevřel až po opravě potahu Slite, bál jsem se, že už bych se k tomu potom nedokopal 🙂 .


Ačkoliv jsem byl s panem Hvězdou dohodnutý, že budu stavět elektroverzi, první, co na mě z krabice vykouklo, byl vlečný háček 🙂 . I díly na hlavici ve stavebnici jsou. Možná je to tím, že na prkénku s díly gondoly jsou i díly potřebné pro stavbu ocasních ploch. V každém případě mi to vnuklo myšlenku, jestli by mě přeci jen ty gumicuky nebavily 🙂 .


Stavebnice je úžasně předpracovaná, ostatně to už je zmíněno i na RC Mánii. Všechny díly jsou vyřezané laserem, broušení na křídlech bude minimum, jen začišťování spojů.


Plán je na dvou arších A0, nádherné dílo. Při prohlížení (studiu) plánů mé nadšení ale začalo opadat a začala se mi do hlavy vkrádat obava, jestli vůbec budu schopen model postavit. Vím, zní to blbě, s balzy stavím už pomalu 50 let, ale JINAK 🙂 . Za ty roky jsem si vyvinul své vlastní osvědčené postupy, jak postavit dřevěný větroň. A tady je najednou všechno trochu odlišně. Mám pocit, že oprostit se od zkušeností, přestat se ptát, proč je toto právě takto a ne jinak, a sledovat plánek krok za krokem budou nejtěžší okamžiky stavby 😀 .


Elektrotrup už mám navržený, ještě přemýšlím, jestli nemám posadit VOP na SOP. Ale fakt se bojím, že jak začnu stavebnici předělávat, nezůstane kámen na kameni (tedy žbrdlinka na žbrdlince“ 🙂 ).

Ivo a Jirko, děkuji a předem prosím o odpuštění, pokud mi zpod rukou vzejde něco jiného, než jste měli v úmyslu.

Honza
28.1.2022


Část 2.


Začal jsem prohlídkou materiálu a vážením. Tedy:
– balza (tuhý potah, odtokovky) na křídla 62 g
– smrkové nosníky 38 g
– lipové náběžky 15 g
Celkem 115 g. To mi přišlo podezřele moc. Ono mi celé křídlo přijde trochu předimenzované, ale to je zřejmě tím, že nemám ponětí, co musí model zkusit na gumicuku.

Balza 1.5 mm na tuhý potah (torzní skříň) vážila 26 g, balza 1 mm na uši ale 23 g! Po kratším přemítání jsem se rozhodl, že balzu nechám, ale pásnice v uších stačí balzové. Alternativou by bylo nechat pásnice smrkové a použít lehkou balzu z vlastních zásob. Ostatně, o dimenzování modelů a nástrojích, které k němu používám, někdy napíši samostatný článek, zde snad postačí zmínit, že tuhý potah (u modelů) dokáže přenést významnou část ohybového momentu křídla.


Začal jsem ušima, přípravou všech žeber, stojin, odtokové a falešné náběžné lišty. Fotky jsou některé z levého, jiné z pravého křídla, prosím nedejte se tím zmást. Jsem na sebe hrdý, že jsem nepostavil dva stejné panely 😉 , je hezké, že na plánku jsou obě poloviny vykreslené. A malinká výtka k plánku – bylo by lepší jej srolovat a nepřekládat, lépe se s ním pracuje.


Žebra se navléknou na spodní pásnici nosníku.


Zářezy v odtokovce jsem trošku „projel“ jehlovým pilníkem, ostatně na plánku je to napsané jasně 🙂 .


Všechny díly jsou popsané laserem, dokonce i která strana kam přijde. Na fotce je zatím jediná chybička, co jsem našel – řez v dílu K38f měl být trochu níž 🙂 (jsem hnidopich, vím).


Panel sestavený nasucho. Naprosto úžasné, vše do sebe zapadá, jak má, nikde nic nechybí, nikde nic nepřečnívá.


Lepení jsem zahájil stojinami, které jsem ze spodu „přelízl“ brusným papírem. Balzu lepím zředěným kanagomem z olejničky.


Stojinu jsem dal i do prvního pole. Není uprostřed nosníku, nýbrž je odsazená k přední hraně. Na plánku není, je to má vlastní „odchylka“.


Na zabrušování stojin mám sadu „brousítek“ – lišt různé šířky s nalepeným brusným papírem. Zde stačilo opravdu jen lehce obrousit spálený materiál, tak moc přesně jsou díly vyrobené.


Následuje zalepení horní pásnice, falešné náběžné lišty a odtokové lišty. Odtoková lišta už je vybroušená do klínu, ale profil se ke konci křídla ztenčuje, nějaké přetáhnutí hoblíkem bude asi potřeba.


A tady jsem za tím skončil, říká se přeci, že „dobrého pomálu“ 😉 .

Honza
30.1.2022


Část 3.


Originální model je značně předimenzovaný, hlavní nosník je smrkový 10×2 (mimochodem, někde jsem četl, že správné letecké dřevo by mělo mít alespoň 10 vláken na cm 😉 ). Pro gumicuk to význam má, elektrolet by s sebou tahal zbytečnou váhu, proto jsem se rozhodl pro odlehčovací kůru.


Nosníky jsou shoblované na 6×2 u kořene a 4×2 na konci. I tak mi vychází, že model by měl snést násobek asi 12g. Zde bych ještě dodal, že pokud bude někdo stavět větroně, ať se raději tímto mým popisem neřídí, Ivo mi do mailu uvedl velmi dobré důvody pro dimenzování křídla. Na smrku jsem ušetřil 23 g.


Obě poloviny křídla mají být spojené dvěma uhlíkovými tyčkami o průměru 5 mm. Chci použít pouze jednu spojku o průměru 6 mm (72% hmotnosti při 86% pevnosti). Protože 3. žebro je „jen“ balzové, vyrobil jsem z překližky vodítko. Opět zopakuji, pokud budete stavět čistý větroň, nesledujte tento blog! Opět mimochodem, uhlíková tyčka o průměru 6 mm by měla prasknout dříve než odlehčené křídlo (ale možná mám ve výpočtu chybu 😉 ).


Tady jsem se zarazil, nebyl jsem schopen ustavit žebra rovně, takže jsem na spodní smrkovou pásnici musel nalepit balzu 2, teprve potom se povedlo ustavit žebra do správných poloh, je to vidět na dalším obrázku.


Podle stavebnice mají být spojky uložené v hliníkových trubkách, skvěle posloužily ke kontrole, zda je vše tak, tak má. Je!


Stavebnice oplývá stojinami. Opět mi to přišlo pro elektru zbytečné. Překližkové stojiny jsem nepoužil vůbec a balzových mi pár zbylo. Stojina sama o sobě přenáší velmi malé zatížení, její hlavní úloha je stabilizovat pásnice.


Celý model je lepený Kanagomem, jen pro spoje kořenových žeber s nosníky jsem použil Epoxy 1200, doporučuji udělat i hezké koutové spoje.


Pro vedení spojky si nejprve vyrobím taková korýtka, která se slepí k sobě…


… vzdálenější díra se potom dá protáhnout rovnou vrtákem 6 mm …


… bližší se nejprve vybrousí jehlovým pilníkem a až poté vrtákem. Jéje, tady jsem něco zapomněl – chtěl jsem dát do prvních dvou polí položebra, přeci jen tam křídlo nejčastěji bereme do ruky (není to můj nápad, odkoukal jsem jej na RCGroups, ale je velmi případný).


Toto je hmotnost panelů a balzy na tuhé potahy. Navzdory všemu šetření mi to pořád přijde moc, ale když tak o tom přemýšlím, je to asi OK. Z toho tuhé potahy mají 48 g.


Poslední dnešní prací bylo ohoblování falešné náběžné lišty a přilepení prkének tuhého potahu natupo k nosníkům. K žebrům a náběžce balzu přilepím až „příště“ 🙂 .

Honza
1.2.2022


Část 4.

Model po kouskách přibývá, je to stále radost 🙂 .


Začínám tam, kde jsem minule skončil – lepením tuhého potahu k žebrům a náběžce. Nic pokročilejšího než kanagom v olejničce neumím 🙁 . Balze se dá pomoci navlhčením horní strany (vnější) mokrým hadříkem, zvláště při lepení potahů na středy.


Patky jsou pořád na žebrech, takže horní potah nelze přilepit špatně. K zatěžování používám staré Zlaté stránky, na pracovní desce už vzniklo hodně mých modelů (je to na ní vidět 🙂 ).


Kanagom má tu výhodu (nebo nevýhodu, závisí na situaci), že při schnutí stahuje díly k sobě.


První velký problém – jak přilepit rovně spodní potah. Ve stavebnici jsou takovéto podložky, kterými se křídlo má podepřít na konci. To jsem ale nedal 🙁 . Při uzavírání torzní skříně musí být panel rovný (nebo správně zkroucený), podepření na koncích to nezajistí.


Ze zbytků balzy ve stavebnici jsem „vyrobil“ podložku pod odtokovou lištu. Panel se tak opírá o odtokovku a hlavní nosník. Náběžka je „ve vzduchu“, ale protože podepřené jsou 3/4 hloubky křídla, zdálo se mi to přijatelné.


Pod uchem musí být podložka klínová. Dopředu prozradím, že jsem doplatil na svou hamižnost, podpěru jsem slepil ze dvou kusů odpadu a možná i špatně umístil pod díl – na každém uchu tak mám negativ trochu jiný 😳 . Na druhou stranu jsem ušetřen rozhodování, čím křídlo potáhnou – vliesem a lakováním nakroucení „srovnám“ snáze než fólií.


Panel ustavený a připravený k lepení. K zatížení jsem musel použít menší knihy než A4, aby se nezdeformovala odtoková lišta.


Používám špendlíky 🙂 (alternativní způsob lepení potahu bez špendlíků popsal Ivo na RCManii).


Přesahy potahu jsem ohobloval …


… a přilepil hotovou lipovou náběžku.


Posledním dnešním krokem bylo vylepení kořenových žeber balzou.


Prozatímní váha. A to je tento víkend vše, musím „na panské“ 🙂 .

Honza
5.2.2022


Část 5.


Už jsem to psal mockrát – základem letecké, zvláště dřevěné konstrukce je výkližek 🙂 .


Původně jsem přemýšlel, že dám trojúhelníčky i do všech spojů žeber s odtokovou lištou, ale u tohoto modelu to asi ani potřeba není, křídlo je pěkně tuhé.

Následovalo první broušení. Obvykle brousím 2 až 3x. Panel obrousím, vše uklidím, druhý den vidím chyby, tak si zase vyndám nářadí a broušení opakuji. A někdy ještě jednou 🙂 . Další zásadou je, že lepší je výstupek než dolík (viď, Karle 😉 ).


Stejně je to radost, když k sobě vše krásně pasuje – kořenové žebro…


… lepil jsem epoxidem.


Koncové oblouky se slepí z pěti plátků balzy 5.


Jak má správně okrajový oblouk vypadat, popsal Ivo v tomto videu.


Já se ale rozhodl pro jiné řešení. Pan Hoerner (konstruktér Storcha/Čápa, po válce působící v USA) napsal hrozně tlustou knihu o aerodynamickém odporu (Fluid-Dynamic Drag), kde zkoumal i zakončení křídla. Teorii zde rozebírat nebudu, ale jako optimální se jeví, aby oblouk pokračoval na horní straně rovně, na spodní straně přecházel pozvolna až do ostré spojovací hrany – ta je důležitá, průsečík horní a spodní strany nesmí být zaoblený. Ostatně se to jmenuje Hoernerův koncový oblouk – obrázek na wikipedii. Winglety a podobná zařízení mají většinou tu nevýhodu, že jejich odpor je větší než jejich přínos. Ale možná je jen mým problémem, že moc čtu 🙂 , původní řešení je určitě hezčí.


V každém případě jsem se pokusil udělat horní stranu rovnou (zde po ohoblování nahrubo) …


… a spodní zaoblenou do ostré hrany. Myslím si že za letu rozdíl nepoznám, ale mám dobrý pocit 🙂 .


Kontrola díry pro spojku – vrták zastrčený do křídla …


… a pro porovnání. Mimochodem, spojka z stavebnice se mi zdá krátká, nedosáhne až ke 3. žebru. Však také původně mělo uložení spojky zahrnovat hliníkovou trubku, která až k žebru dosáhne a která měla být zalita epoxidem mezi pásnice nosníku. Potom se spojka opírá o trubku, ne přímo o žebra.


Obligátní vážení 🙂 . Uši ke středům teď lepit nebudu, až těsně před potahováním.

Honza
10.2.2022


Část 6.


Všechny problémy, které mám se „Slajtkou“ svádím na výškovku v úplavu křídla. Takže Sýček dostane „téčko“. Teoreticky může být výškovka mimo úplav menší (viz moderní dospělé větroně), podle Drely asi o 30%, menší může být i směrovka, protože výškovka působí jako koncová deska. Na druhé straně velkou nevýhodou může být hmotnost směrovky kvůli mnohem většímu namáhání. Ale dokud to nezkusím, nebudu vědět 😉 . Profil je HT13, stejně jako u K-11. Tloušťka profilu oproti rovné desce by měla napomoci tuhosti a pevnosti kýlovky.


Materiál žeber a náběžné a střední lišty jsou zbytky ze stavebnice. Nádherná balza, jaká se skoro nedá koupit 🙂 . Pásnice nosníku jsou z hodně tvrdé balzy 1, do tlusté stojiny u kořene přijde zakotvit uhlíková tyčka procházející trupovou trubkou.


Lepení druhé pásnice nosníku na hraně pracovní desky.


Potah torzní skříně je z lehké balzy 1.


Dlouho jsem přemýšlel, zda udělat úhlovou páku, nebo ohnout lanovod. Zvítězilo jednodušší řešení. Trubka lanovodu je dočasná. Po dokončení dílu jím protáhnu drát a na ten navléknu delší bílou trubku – vyzkoušel jsem a jde to v pohodě. Povšimněte si, že u kořene kýlovky bude malý přechod do trupu, snažil jsem se o co největší poloměr ohybu.


Ze spodní strany posledního žebra je překližkové položebro s maticí pro šroub upevnění výškovky.


Torzní skříň jsem uzavřel svým oblíbeným způsobem 🙂 . Druhý potah se přilepí nejprve k falešné náběžce. Náběžná lišta se potom uřízne tak široká, aby se jí mohl díl opírat o podložku. I zadní lišta kýlovky se podloží správně tvarovanou lištou. Při lepení druhého potahu torzní skříně je tak díl rovný.


Hotová, neobroušená kýlovka i se šroubem má asi 8 g.

Honza
17.2.2022


Část 7.


Směrové kormidlo má jednoduchý trojúhelníkový profil. Jedinou komplikací je náběžná lišta kosodélníkového průřezu (nevím, co mě to napadlo 🙁 ).


Veškerá použitá balza je ta velmi kvalitní ze stavebnice, pevná, lehká, hezky se hobluje i brousí. Nevýhodou Téčka je to, že jsem nevymyslel hezký tvar. Kvůli pevnosti musí být směrovka nízká a hluboká.


Výškovka je „stavebnicová“.


Obroušeno.


Lože výškovky tvoří spodní „profil“, výškovka má pásky překližky z obou stran.


Nejsem dobrý konstruktér, všechno je špatně, přesto už to předělávat nebudu. Výškovka měla začínat více vpředu, jenomže to by byla příliš krátká páka pro ovládání výškovky. Chvíli jsem si pohrával s myšlenkou posunout lanovod dopředu, ale nakonec jsem posunul o pár milimetrů dozadu výškovku. Inu, měl jsme si to promyslet a nakreslit pořádně. Ono to asi nebude mít vliv na nic jiného než na mé sebevědomí 🙂 .


Stejně má to Téčko něco do sebe 😉 . Jo, a celé ocasní plochy mají 18 g.

Honza
20.2.2022


Část 8.


Ve stavebnici je gondola na čistý větroň, jednoduše na elektru předělat nejde. Proto jsem si „namaloval“ vlastní, ale ach – ty mé nápady, ještě že neplánuji žádnou bratrskou pomoc 🙁 . Bočnice gondoly jsou z balzy 2 a překližky 0.6, přepážky z překližky 1.5 mm, jen ta poslední je 2.5.


Lícování přepážek na trubku ocasních ploch.


Serva jsou Hitec HS-55+.


Tady jsem usoudil, že je to zbytečně těžké a vyřezal otvory – každý gram dobrý, ubylo jich asi 5.


Podle pravidel smí trubka zasahovat do poloviny hloubky křídla – mám to přesně a když tak nalepím na náběžku odtrhové lišty 🙂 .


Překližková žebra jsou ze stavebnice, posloužila i k doladění přesné polohy děr pro spojky.


Jo, to půjde 🙂 .


Zesílení díry pro spojku, rychlý výpočet ukázal, že by jen tenká překližka 0.6 mm nemusela vydržet.


Lepení bočnic na přepážky, trubku s poslední přepážkou budu lepit až na konec, stejně jako překližková žebra na gondolu.


Vůbec mi to nejde, stavím Sýčka jak vlaštovka hnízdo 🙁 .


Čumák je trochu delší, kvůli Téčku vzadu a také možnosti použít lehčí baterii vpředu. Ale nemám ze svého postupu moc dobrý pocit, stavbu nemám promyšlenou, vše řeším „až jak myslím“. Nicméně zůstávám optimistou 🙂 .

Honza
2.3.2022


Část 9.


Spodek trupu je polepený balzou 2 mm.


„Čumák“ je z vnitřku vylepený balzou. Na čelo potom nalepím překližkový kroužek …


… a vybrousím motorový prostor. Kroužek odříznu a přilepím…


… klasickou motorovou přepážku. Na obrázku jsou ukázána všechna používaná lepidla – v olejničce naředěný kanagom, na kartonu od vrtulových listů „patlám“ epoxid a také experimentuji s „bílým lepidlem“, zatím na něj mám jen slova chvály.


Kryt kabiny je z balzy 3 mm shoblované do „oblouku“ a balzy 2 mm s vlákny napříč.


Další na řadě byla ocasní trubka. Před „řezem“ jsem si ještě zkontroloval míry v počítači. Na trubce je kus maskovací pásky, na kterou si mohu namalovat čárku 🙂 .


Přiznám se k hříchu. Přijde mi, že Resik má malá kormidla i vzepětí. I když vím, že Ivovi létá model skvěle, rozhodl jsem se dát přednost svým vlastním špatným zkušenostem se Slite a držet se doporučených hodnot velikosti kormidel a vzepětí. Alespoň budu mít na co svést, když Sýček nepoletí 🙂 . Navíc si myslím, že Resik má ilegální směrovku, přesahuje pod trup 😉 .


Do kýlovky jsem zespodu vybrousil žlábek…


… a trubku i kýlovku „propíchl“ uhlíkovou tyčkou. Spoj ještě přetáhnu uhlíkovým rowingem.


Lepení trubky ke gondole. Uhlíková tyčka pomáhá odhadu rovinnosti. Trubku jsem lepil ve dvou krocích, nejprve zadní přepážku, potom trubku do přepážek.


Přechodový blok je ze dvou vrstev tlusté balzy, do kterých jsem předem zhruba vybrousil drážky.


Nahrubo opracovaný blok se přilepí k trupu …


… a ještě trochu „ohlodá“. Překližková žebra budu lepit až nakonec na potaženou gondolu, zde jen pomáhají při tvarování trupu.


Ani dvoumetrovka se mi do pokojíčku nevejde 🙂 . Protože tyčka, na které drží kýlovka, je moc dlouhá, musel jsem model podložit polštářem.


Letadla mě drží nad vodou, nemusím pořád na internetu sledovat postup ruské „mírové operace“ a rozčilovat se nad německými „opatrnými rozhořčeními“ 🙁 .

Zbývají zámky kabiny, potom budu hodně brousit 😉 a potahovat.

Honza
6.3.2022


Část 10.


Jak jsem už psal dříve, kabina je z balzy 3 mm vyhoblované do tvaru trupu, na které je nalepená balza 2 s vlákny napříč. Vpředu balza 3 přesahuje a zasouvá se pod pevný potah trupu. Vzadu je zámek z drátu 1.2, který se zasouvá do očka. Vedení pro drát je slepené z překližkových „kousků“.


Funguje 🙂 .


Hřbetní kryt je jen z balzy 2, vpředu zastrčený pod překližkový pásek, vzadu držený spojkou křídla.


Kryty sundané…


… a zas tam dané 🙂 .


Vzepětí uší je 17.5 stupně, oproti originálu na každém konci asi o 25 mm větší.


Opět špatné plánování (vím o tom dlouho 🙂 ), nosníky na sebe nenavazují, zužoval jsem moc a na nesprávnou stranu. Musel jsem trochu obrousit stojinu. Spoj jsem lepil kanagomem, při havárii by mělo ucho upadnout 😉 .

Honza
10.3.2022


Část 11.


Kýlovka je uložená na kolíčku.


Protahování lanovodu, naprosto v pohodě.


Vzadu jsem přidal ještě kousíček uhlíkového rovingu a celek přetáhl sklem.


I spodek trupu jsem přelaminoval tenkou tkaninou.


Z balzy chybí ještě brzdy.


Pohonná jednotka, regulátor je XC-12 a konektory mezi regulátorem a motorem jsem taky vyhodil.

A teď výmluvy: stavba mi jde čím dál pomaleji, protože (a) létám, (b) opravuji, (c) větrám koloběžku 🙂 .


Když fouká, není nad svahování s rychlou polomaketou.


Pro případy, že fouká méně, mám i pomalou polomaketu.


Vyděsil mě Vláďa, že by mohla být včera soutěžička, tak jsem si vzpomněl, že musím opravit Django. Odpáral jsem ocasní plochy a začal přilepením potahu k jádru. Následovalo lepení, vyplňování koutů balzou…


… a přelaminování. Epoxid není přítelem lehké stavby 🙁 . Pokud to ale upadne ještě jednou, už budu dělat plochy nové.


Šel jsem zalétávat a zjistil „umřelou“ baterku 🙁 , takže jsem do trupu nacpal 2S2200, se kterou Django vážilo 733 g.


Mimochodem, těžiště mám asi 66 mm od náběžky, což odpovídá statické rezervě asi 7.5%. Baterku už mám připravenou novou, pokud vyjde soutěžička na nastávající víkend, budu připravený 🙂 .


Z létání se vracím se pozdě 🙂 .

Honza
21.3.2022


Část 12.


Podle plánku jsou brzdicí štíty ploché z tvrdé balzy 2. Jedna brzda byla z tak tvrdé a těžké balzy, že jsem ji raději nahradil ze svých zásob. Zároveň jsem udělal i výztužná žebra, štít totiž bude potažen jen z jedné strany a mohl by se pnutím potahu prohnout.


Kormidla jsou na závěsech z monofilu.


Poslední zbytek vliesu, na uších musím nastavovat, ale vyšlo to úplně přesně 🙂 .


Chvilku jse mzvažoval, zda nemám ocasní plochy potáhnout japikem, ale nakonec jsem se rozhodl pro těžší vlies, japico jsem použil jen na trupovou gondolu.


Líbí se mi balzové modely v kostře a potom i „čerstvě“ potažené.


Uhlíkovou spojku křídla jsem si uřízl moc dlouhou, musel jsem kořenová žebra podložit asi o 1 mm.


Lakováno 4x napínacím nitrolakem, křídla samostatně váží 198 g, VOP 11 a trup 85 g. Letovou hmotnost odhaduji na 450 g.

Protože tento článek je už neúnosně dlouhý, končím jej zde. Instalaci vybavení, barvení, zalétání atd. už věnuji samostatný příspěvek.

Děkuji za pozornost 😉 .

Honza
10.4.2022

Pokračování.

Komentáře: 13

  1. Ahoj Honzo,
    tak koukám, že stavebnice modelu v pátek dorazila. Stavební postupy jsou sice trochu jiné, než jsem i já zvyklý, ale funguje to. Jinak přeju ať se ti stavba daří a ať jsi s modelem spokojený…

  2. E-mail od Karla Krenče (zveřejňuji s jeho svolením)

    Ahoj pánové,
    dlouho jsem přemýšlel zda to napsat, ale budiž, ať vidíte jaké jsem hovado.

    Snažím se postavit nová křídla na KIWíka.
    Na potažení křídla tuhým potahem jsem si objednal extra tenké špendlíky.
    Samozřejmě že Česká pošta nezklamala a špendlíky nedorazily.
    A přesně v tu dobu se objevil příspěvek od Iva, jak lepí potah pomocí svěrek.
    Neváhal jsem a koupil stejné svěrky v OBI a pustil se do lepení.
    Na křídlo jsem přichytil jak svrchu (na potah) tak zespodu (na žebra) pásky balsy 5 x 20 mm, po celé délce segmentu křídla.
    Svěrkami jsem to sevřel jen na žebrech, lepeno disperzí.
    Ráno jsem zjistil průser. Žebra se pod tlakem svěrek zdeformovala.
    Asi na to měla i vliv vlhkost předaná ze značné vrstvy lepidla do žeber, možná jen měkká balsa na žebra – nevím.
    Zkrátka tento postup asi není vhodný na všechny konstrukce.
    Pokud to chcete zveřejnit, aby mojí chybu neopakovali další, nemám nic proti tomu, jen Tomáše Hlavinku asi trefí šlak, už jsem zkurvil druhé křídlo, které bez problémů staví v kroužcích malí kluci.

    Oprava je šílená – dolepení další vrstvy balsy svrchu + šlehaný tmel zahuštěný disperzí, spodek jen „dotvarování“ žeber.
    Hlavní bylo dodržet profil, hmotnost kupodivu nenarostla tak mnoho.
    Pro ilustraci: jeden obrázek před lepením, druhý na promáčknutou náběžku a třetí po všech opravách , těsně před potahováním.

    s přáním hezkého odpoledne

    Karel

    P.S.
    Když už Honza ve svém článku váží křídlo, tak jsem to fotil pro zajímavost také.
    A někde zmiňuje, že se mu to zdá moc.
    To moje je standartní KIWI použitelné na gumicuku, žádné odlehčení, žádná výběrová balsa.
    K hmotnosti na první fotce se musí připočíst 6 gramů na zpevnění nosníku kořenových žeber, používá vylití epoxidem. A odečíst 4 gramy – nakonec jsem překližková okrajová žebra použil lehčí.
    A odečíst taky něco na broušení náběžky a okrajových oblouků.
    Takže hmotnostně jsou si obě křídla dost podobná. Asi by se dalo pro elektrolet do klidu postavit křídlo třeba i o 30 gramů lehčí, (odlehčení žeber a odtokovky, na tuhý potah jen balsu 0,8 atd) ale je otázka, zda by to stálo za tu snahu.
    A ještě připomínka ke spojce křídel – na KIWI je použita ocel průměr 5 mm, a pro elektru stačí uhlíková kulatina o hmotnosti 7 gramů.

  3. Zkuste to bez spendliku mily Marconi.
    Viz pripojene foto. Dokonale, jedine co mi vadi je to, ze to nebyl muj napad.
    Na zebra a nosniky Titebond, prituknuti zadni strany potahu (pro sichr) na zebro ridkym CA.
    Jo, balsa se da vratit do puvodniho tvaru namocenim vodou.

  4. Jsem zvědavý, zda si nadšení pro „téčko“ zachováš i po prvním soutěžním přistání se zabodnutím 🙂
    On totiž právě tady je zakopaný pes, proč toto uspořádání u soutěžních modelů v podstatě zmizelo – je potřeba mít ocasky lehké, jenže to moc nejde dohromady s namáháním kýlovky…

    1. Ahoj Tome, to se všechno uvidí. Výhodou ERES je to, že si to mohu snadno a rychle zkusit, předělat ocasky zvládnu za dva dny. Přírůstek hmotnosti oproti „prkénkovým“ OP je asi 4 g, ale už v tom mám i lože výškovky. Pevnostně obavu nemám, ta konstrukční kýlovka by i zapíchnutí měla vydržet, nevýhodou je velká pracnost, ale to je mi celkem jedno, stavebnice vyrábět nehodlám. H.

      1. Tak 4g přírůstek je vlastně minimálně 12g, že – za každý gram na ocase musíš přidat cca 2g vepředu 🙂
        Ale jasně, tohle nemusí být podstatné. U pevnosti byl s T vždy problém spíš s „rázy“, při zabodnutí najednou VOP tlačí do SOP jako páka, což namáhá jak kýlovku, tak i ocasní trubku. Je dost možné, že u lehké RES to nakonec nebude vadit, to poznáš praxí.
        Jinak mě na ocaskách do T (měl jsem na F5F) trochu vadila ještě jedna věc – za letu jsem měl docela problém s odhadem, v jaké jsem vlastně letové poloze z hlediska úhlu náběhu, strašně to mátlo. Ale tohle může být individuální…
        Jinak aerodynamicky by to mělo mít pár výhod, tomu bych docela věřil, jen zkrátka nejsem úplně přesvědčen, že to převáží nad komplikacemi.

        1. Ahoj Tome,

          máš samozřejmě pravdu, ve všem. To, že jsem T ještě na žádné RESce neviděl, má určitě své důvody, ale rád zkoumám neznámé vody, třeba na mě drak nevybafne (na starých mapách se na zemi psalo „Zde jsou lvi“, na moři „Vstupujete do nezmapovaných vod, pozor na draky“). H.

  5. Ahoj Honzo,
    už se to pomalu rýsuje. Bude to zajímavý stroj. Nějak se mi ale nezdá to s tou směrovkou dole pod trupem, že by byla ilegální. Několikrát jsem přečetl pravidla a nikde se nepíše, že by směrovka nemohla být tak jak je. V pravidlech se píše, že model se normálně skládá z křídel, trupu a ocasních ploch. Dále se tam píše, že spodní strana modelu nesmí mít jiné výstupky než vlečný háček a ovládací páky řídících ploch. Z tohoto textu mi vychází, že spodní strana modelu je spojnice spodní hranice obrysu modelu, tedy včetně směrovky.

    1. Ahoj Ivo,

      děkuji za komentář.

      Já nevím, je to jedno z ustavení pravidel, které si každý může vysvětlovat jak chce. Já to beru tak, že ze spodní strany smí dolů přečnívat jen háček, směrovka ne. Vede mě k tomu výraz „spodní strana modelu“, nikoliv „spodní strana trupu“.

      Stejné ustanovení týkající se výstupků ze spodní strany je i v F3B a F3J, v popisu k Supře (http://www.charlesriverrc.org/articles/supra/supra.htm) je to napsané naostro – kvůli pravidlům nemá model dolů přesahující směrovku jako Allegro nebo házedla F3K (která, mimochodem, v pravidlech onu větu nemají).

      Na druhou stranu je mi to jedno, ať se s tím trápí činovníci 🙂 , když tak to u Slite vyřeším jedním „kuchem“ 🙂 , Sýčka chci mít ale podle svého výkladu pravidel.

      Pokud chceš mít jasno, měl bys požádat o vyjasnění trenéry, já fakt nevím, jen si myslím (jako obvykle 😉 ).

      Dík, H.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přidejte obrázek (JPEG only)