Poslední letošní oficiální soutěž RCEV, případně nazvanou „Zavírák“ uspořádal Modelklub Severka na letišti v Suché. Vlídné počasí přilákalo 17 pilotů.
Pořádání i ředitelování soutěži se ujal Ruda. Dělal to dobře, o tom žádná, ale na jiné soutěži jsme ho letos neviděli 🙁 , snad se v příštím roce zlepší 🙂 .
Ostatně se z pohledu přes zadní sklo jeho automobilu zdá, že na létání dosud definitivně nezanevřel 🙂 .
Organizace byla „vojenská“, i když podle velikosti jsme se zatím 🙂 řadit nemuseli. Na nástupu jsem potkal spoustu starých kamarádů, o kterých se zmíním dále.
Hedvika měla v sobotu povinnosti na druhé straně Česka, ale kokosky pro kamarády napekla, nechal jsem je na stolečku manušického depa…
… odkud se je právě konkurenční gang J+J snaží uloupit 🙂 .
New Django tým 🙂 , ještě mě do něj nevzali 😉 .
Vláďa létat spolehlivě, vysoko a bez škrtaček…
… v posledním kole dokonce (nebo raději?) po vzoru JT s rukama za zády – když to pilot modelu nekazí, výkony se zlepší o 100% 🙂 .
Aleše přestal bavit Graupner a pořídil si vysílač Jeti. Výsledek se dostavil, celou soutěž „pípal a pípal“.
Nový model Djanga se evidentně řídí natáčením křídel, pokoušel jsem se vyzvědět podrobnosti, ale odbyli mě – zatím je vše tajné 🙂 .
Míra má model nejbarevnější, je krásně vidět, mám o čem přemýšlet – co je lepší, fólie nebo stříkané barvy?
Martin byl ve startovním poli sice nejmenší vzrůstem, ale na jeho pilotáž pod vedením tatínka Jirky V. byla radost se koukat. Pokud kluk vydrží, bude nás, doufám, zase o jednoho víc!
Syna, bývalého juniorského reprezentanta F3J, se snaží k modelařině opět přitáhnout i Jirka T. Nevím, jestli dělá dobře, pokud uspěje, ke stupňům vítězů budeme mít zase dál 🙂 (to má být blbý vtip, Jirko, čím víc nás bude, tím lépe).
Model Jirky V. je ve startovním poli bílou vránou – je totiž balzový.
Jirka se po ploše pohybuje pomocí „chodítka“, ve třetím letu model ale rozbil a soutěž pro něho předčasně skončila. To u Karla právě probíhá kontrola zapsaného času „tajným“ časoměřičem.
Karel stačil vedle pilotování ještě fotit a jeho reportáž si můžete prohlédnout zde.
Radek s věrnou průvodkyní Aničkou (která hrabáním zkypřila možná hektar neposekané plochy přiléhající k trávě letiště 🙂 ).
Při přistání je třeba se soustředit, z Radka koncentrace přímo vyzařuje.
Romana jsem viděl, moc rád, možná po dvou letech, létá hlavně házedla, ale „elektriku“ nezapomněl.
Jardu nebavil ani Nymbus (silně modifikovaný, ale pořád to není ono), ani „malé“ výškoměry. Nechuť na něm byla vidět (asi jako na mě v Chomutově 🙂 )…
… ale je evidentně lepší pilot než já, i demotivovaný létá dobře 😉 .
Vláďa se chechtal celou soutěž, a měl proč!
Před vyhlášením výsledků nás ještě Ruda sehnal do hloučku 🙂 .
Zkoumání výsledků (fotky obrazovky s výsledky – jedna, dva, tři. Blahopřeji vítězům!
Po soutěži následovala „svačina“ a diskuse o změně pravidel pro příští sezónu – s celkem jednoznačným závěrem. Zde bych si ještě přisadil – nelíbí se mi, když RCEV neustále „ustupuje“ F5J. Když je někde mezinárodní soutěž F5J, nesmí být stejný víkend ani RCEV. Když si někdo prosadí „blbost“ pro F5J, musí ji převzít i RCEV. Jsem si vědom toho, že nás „véčkařů“ je málo, ale baví nás to, stávající pravidla nikdo nezpochybňuje a opravdu nevím, proč by nám měli do kategorie mluvit ti, kteří ji létají okrajově nebo vůbec.
Vzal jsem si do Suché i Slite, abych mohl vyzkoušet, jak vysoko vyleze za 30 sekund chodu motoru – 232 m. Do nového modelu RCEV tedy půjde také motor XM2225EG-23 na tříčlánek. Jinak let Slite je ve srovnání s „dvaapůlmetrovkami“ tristní zážitek. Teprve když má člověk možnost porovnat bezprostředně po sobě ve stejném vzduchu obě koncepce modelů, pochopí, že jedna je slepou uličkou; nebo velkou výzvou 🙂 .
Létání jsem si užíval, mám rád lety, jako je tento, kdy si musím výsledek odpracovat.
Na druhé straně mi posledním letem sezóny takto srazil hřebínek Jirka. Ve stejném místě jsem pod ním marně hledal jádro stoupáku, přestoupával mě jako káně; mám celou zimu na to, abych přišel na to, jak to dělá 🙂 .
Bylo to prima, byla to fajn. Doufám, že soutěží v Suché bude příští rok víc a že se kamarádi na jaře zase uvidíme. Rudo a kolektive, dík!
Honza
17.10.2021
Ahoj Honzo,
parádní zakončení ofiko soutěžní sezóny včetně Tvé reportáže. Moje myslím letos nejlepší umístění, ale hlavně docela zase fajn pocit, že jsem nenadělal úplně moc chyb. Ale dle Tvé „konzultace“ sem si naordinoval, že se budu snažit teď točit chvíli jen levou, aby mi to začalo fungovat v hlavě. To zase budou na soutěžičce propadáky 🙂
Rudo díky za super den, a snad příští rok zase naskočíš.
V.
Ahoj Vláďo,
dík!
Můžeš dát do propozic soutěžičky, že si před začátkem pilot vylosuje stranu, na kterou bude točit, a když to poruší, dostane pěkně mastnou penalizaci (=buřta) 🙂
H.
Téda to by byla ale hodně vypečená penalizace 😀
Ale dobrý nápad, zkusím na sobě – se obětuju.
V
Já umím taky jenom pravou a ještě blbě, takže pokud bude v losovacím bubnu jenom pravá není problém.
Jirka
Ahoj Jirko, to máš ještě dobrý, hůř na tom budeme my, co si levou a pravou pleteme 🙂 . Už teď je mi Aleše líto, bude mít buřta po každém kole 😉 . H.
.. Už teď je mi Aleše líto, bude mít buřta po každém kole …
Heh, to mně nenapadlo.
Rada pro budoucí pomocníky, Aleš poslouchá na povel „ta druhá pravá“ 😀
Karle tréningem nestraš, protože jestli se ti (samozřejmně náhodou) pak něco povede, padneš v nemilost a následně budeš po zásluze potrestán 🙂
Dle mého, krásná soutěž na závěr sezóny doplněná nezbytnou reportáží – pánové, děkuji.
Reakce na Honzu: Ten graf, co uvádíš je deprimující. Nevím co v tom vzduchu vidí (a nejenom Jirka T), ale když mě Jirka vodil po obloze (protáhni doleva, leť sem, leť tam…atd.), tak jsem nastoupal mezi ostatními jako kometa.
No a když neradil, padal jsem. A letadly to nebylo.
Až přijdeš na to, jak to dělá, dej prosím vědět, výmluvy proč mi to nejde už nějak docházejí.
Ale bojím se nejhoršího, že snad budeme muset trénovat, nebo tak něco.
Vzhledem k tomu, jak soutěž dopadla, nebylo by lepší zjistit jak to dělají Ti nejlepší?
Ale bojím se nejhoršího, že snad budeme muset trénovat, nebo tak něco.
Fuj, defétisto, trénink je pro lidi bez talentu, přeci 😀 . A navíc při tréninku nepoznáš, jestli létáš dobře nebo blbě, teprve když je ve vzduchu víc eroplánů, tak vidíš, že blbě 🙂 .
Vážně – ty grafy jsou „tvrdá data“, žádné dojmy, a jejich studium je pro mě velmi poučné. Myslím, že bychom se měli takto porovnávat i po soutěžích.
Jinak moje vysvětlení: prošvihnul jsem začátek a když jsem hledal pod Jirkou, tak tam už tam nic nebylo (viz tvar stoupáku jako prstenec čerpající vzduch), jen jsem paběrkoval. Vede mě k tomu zlom v křivkách v přibližně stejné době. Jirka v té době zapnul autopilota, ale mně ta shoda přijde podezřelá. H.