RCEE Dehtáry – 19.8.2009

Již potřetí a opět za krásného počasí (je už 3x tradice?) jsme se sešli na modelářském letišti v Dehtárech. Celkem nás bylo sice jen 7, ale co jméno, to pojem. „Čtyřstovkaře“ Honzy Micku a Mlejnka doprovodil tentokrát Jirka Váňa a Tomáše, Petra, Jirku a mne už lze považovat ve smyslu poznámky výše za účastníky „tradiční“.



Nejprve bylo nutné rozlousknout otázku, kolik že to Petrovi vlastně „žere“. Honza Micka poskytl klešťák a nestačili jsme se divit – 13 A s 11×7, s původní 13×8 dokonce 18 A. Inu, to první měření bylo „přes asi 6 konektorů“ evidentně s velkým odporem :-). Na 50 g motor a 12 A regulátor je 18 A dost, ale zatím ani jedno nehoří, i když motor moc velkou účinnost evidentně nemá.

Létalo se od 17:00 do asi 19:30, bohužel poslední hodinu už moc termiky nebylo, soutěž v termickém létání by měla být přes den, to se ale většina z nás musí věnovat méně zábavným aktivitám 🙁



Jirka Váňa létal s lehounkým „outrunnerem“, ale naprosto jinak než my ostatní – takticky se máme co učit, od volby okamžiku startu po odvahu létat po větru a do slunce, pokud to tam „nosí“. Kdyby byla termika po celý den, podle mě určitě by vyhrál, ale protože to v podvečer nenosilo, ukázala se rozhodující „hrubá síla“ účinnosti pohonu.



Jirkovi byl zdatným konkurentem Honza Mlejnek s Q-jedenáctkou. Nakonec Jirku i přelétal díky lepšímu „zbytku“ (=poslední let).



Přistávací bod si v Autonomy každý volí sám. Honza Micka používal svou vlastní čepici, kterou měl 5.5 minuty na hlavě a „přistávací bod vytyčoval“ až v posledním okamžiku – tato fotka je důkazem, že tak činil ve správném pořadí, nejprve čepice, poté model :-). Povšimněte si také ve výsledcích, jak oba Honzové a Jirka přistávali, tady se také my ostatní můžeme leccos přiučit.



Tomáš Suk měl opět našlápnuto k vítězství. Normálně létá na 3čl., na Autonomy „krmí“ stejný motor se stejnou vrtulí jen dvoučlánkem. Podle mě je to dobrá strategie (dělám to také tak :-)), zisk v celkové účinnosti pohonu je asi 30%.



Tomášův model po startu (všimněte si běláska!). Model má rozpětí 2000 mm, křídlo z EPP potažené papírem – prý je ale těžké – 300 g.



Petr létal opět s Allegrem (toto je už po soutěži, proti slunci, ale mně se ty tvary prostě moc líbí), ale ukázat přivezl i…



… větší model: 3.5 m, 2.5 kg, Mega 22/30/3 napřímo. Nádhera!



Atmosféra na ploše byla pohodová. Jirka, Petr a Tomáš létají, můj Havran odpočívá :-). Měl to zapotřebí, v přímém srovnání především se soutěžními speciály vyniká jeho mnohem větší opadání a malá pronikavost proti větru. Navíc mám pocit, že se začíná rozpadat i mechanicky (asi brzy zakrákorá svou labutí píseň 🙂 ), ale jak jsem uvedl výše, pohon má asi nejúčinnější a to se v Autonomy počítá.



Tedy, na zatímní italský rekord sedmnácti letů nám ještě „kousek“ chybí, ale krůček po krůčku se výkony zlepšují…



… i když tomu pořád někteří nevěří, aneb „porada po soutěži“.

Další soutěž bude již 9. září 2009. Ačkoliv září bývá soutěžemi nabité a někteří závodníci mohou mít „reprezentační povinnosti“, doufám, že se nás opět pár sejde.

Jan Kubica
20.8.2009

komentáře 3

  1. Opet to vyslo pekne, pocasi, atmosfera, nic se neznicilo. Ikdyz parkrat jsem si ve vzduchu nebyl jisty jestli se nelita kombat, 3-4 vetrone v jednom kominu, na to precejne nejsem zvyklej, narozdil od panu zavodniku. Je opravdu videt ze soutezni letani se „400“ je tvrda skola, vsichni tri panove litali skvele, pristani temer vzdy za plnej pocet… ted uz staci aby si do svych stroju dali usporny „Eco“ pohon a poradni na prednich mistech se razem zmeni.

    Po soutezi, za temer beztermickeho vecerniho pocasi, jsem si pujcil od Jirky vyskomer na par startu. Vysledky = s Eco dvojclankem je stoupavost kolem 4m/s (idealni pripad, kdyz do toho moc nehrabu), klesavost modelu je, zase podle jemnosti pilotaze, 0.6 – 0.7m/s. Spocital jsem si, ze pro „beztermicky“ let 6minut potrebuji zhruba 50-55s motoru a pak uz jen klouzani z vysky kolem 200 – 220m. Tomu i odpovidaji naletane motorove casy v soutezi – 4 starty po zhruba minute motoru (tzn bez termiky popr nalezen klesak) a 4 starty po 30s motoru = termicke lety. Teoreticke maximum mojeho soucastneho stroje je tedy nejakych 12 letu, mam jeste co dohanet v pilotazi a taktice. Vcetne tech pristani.
    🙂

    1. Tomáši, mám pocit, že pokud si pánové pořídí „eco“ pohony, my bychom si měli pořídit „eco“ draky 🙂

      Já jsem motoroval takto (v posledním letu těch 36 s motoru stačilo na skoro 5 min kluzu), takže Havran létá v podstatě stejně jako Tvé „ENko“. Ale termika evidentně alespoň někdy a někde byla.


      Prosím, kolik Ti vychází asi účinnost pohonu? „Smluvní účinnost“ dle vztahů: příkon = jm. napětí x proud, výkon = (stoupavost + 1)*10*hmotnost.

      Dík, H.

  2. Poridit „Eco draky“, tim jiste myslis, ze se blizi podzim, bude foukat a pousteni draku bude pro piloty nasich schopnosti jedina vhodna zabava.. ? :-)) Jednu peknou krabici mam na chapupe na pude, staci opravit potah.

    Ucinnost spocitam, otacky zmerim, na grafu vrtuli Aeronaut vykon odectu a s prikonem porovnam, ale az pristi tyden. Za chvilku odjizdim na kajaky do Rakous. Tak zatim ahoj.

Komentáře nejsou povoleny.