Sobota se slavným datem 21. srpna a manušická oficiální (proto s velkým S) Soutěž RCEV. A také nově sestavená dvojice pilot-pomocník s výsledkem 2 tisícovek za sebou 🙂 .
Říkali rosničkáři, že sobota měla být posledním hezkým dnem letošního léta (mimochodem, dneska jedeme na dovolenou 🙂 ), ale manušické letiště zůstávalo pokryté mlžnou dekou…
… létat se dalo do asi 50 m, zkusil jsem i 70, ale to jsem model asi minutu spíše tušil než viděl 🙂 .
Pořadatelský tým rozhodl, že začneme létat o hodinu později, ostatně sešlo se nás jen 10 🙁 …
… alespoň se cen dostalo na všechny. Hedvika se překonala a vyrobila věnečky (bohužel fotografie pilotů konzumujících věnečky jsou málo estetické 🙂 ).
Překvapení – kuchařka dostala cenu pořadatele ještě před zahájením soutěže – za to, jak se o nás stará. Vsuvka – i já dostal po soutěži flašku, prý za toto své psaní. Vláďo, díky moc, ale bojím se, že zpychnu 🙂 .
Franta zaktualizoval FW výškoměru…
… ale nějak divně. V prvním kole sice nalétal jako jediný ve skupině plný čas, přistál za ohradníkem, ale výškoměr ukázal nulu 🙁 . Škoda.
Dvě skupiny, sedm kol. Termika byla mírná, bubliny úzké a roztrhané, bylo to „zajímavé“. Skupin, v nichž nalétali všichni plný čas bylo jako šafránu.
Za ohradník musel po divokém přistání i Mirek…
… navíc si přivezl své vlastní časoměřičky. Ještě že mezi přistávacími body byly tak velké rozestupy, i tak měli někteří piloti problémy se soustředěním 🙂 .
Renda létal nenápadně, ale spolehlivě…
… i když tady dostává od Radka sodu za přistání „za 30“ 🙂 .
Soustředění před startem…
… do modelu je potřeba se pořádně opřít 🙂 . V Manušicích bývá nejlítějším soubojem ten mezi členy pořadatelského týmu (Aleš vs. Vláďa), na fotkách se zachytit nedá, ale chechtám se ještě teď 🙂 .
Po čtyřech kolech byla buřtová přestávka, tentokrát i s Vaškovým hudebním doprovodem. Paráda!
Zatímco se piloti cpali, modely skromně odpočívaly…
… a nebe patřilo velkým větroňům – Grob G102.
Po přestávce se Karel sčuchnul s Alešem (pomocník poskytuje pilotovi podporu 🙂 ) a výsledek se dostavil – viz foto v záhlaví 🙂 .
Zato Vláďa si vybral mě …
… a výsledek se samozřejmě dostavil také 🙂 .
Vašek sice skončil poslední, ale aktivních pilotů v jeho věku moc není – klobouk dolů. Domnívám se, že je za tím jeho věčně dobrá nálada 🙂 .
Máro, dík, že to s námi celý den vydržíš.
Ceny nebyly k pobrání 🙂 , pánové blahopřeji.
Výsledky jako foto (k zachování budoucím generacím, až jednou zmizí výsledky ze Stoupáku 🙂 ).
Jel jsem do Manušic s cílem vyhrát soutěž v přistávání, což se mi povedlo 🙂 , ale to byl jediný světlý bod. O přestávce jsem byl sice hned za Radkem, ale potom následovaly tři škrtačky, jedna výživnější než druhá. Ještě více mě ale vyděsily pocity, které jsem při tom zažíval – měl jsem chuť se praštit s vysílačem a utéci do lesa 🙂 , neměl jsem trpělivost na panující podmínky – téměř bezvětří, slabounké a roztrhané bubliny. Snad se pro příště poučím.
Kluci, díky moc za Soutěž s velkým S a doufám, že do konce roku ještě stihneme pár soutěžiček 😉 .
Honza
22.8.2021
Ahoj,
já jsem tuto soutěž měl jit dom taky s depresí z toho debaklu co jsem utrpěl, ale nějak se nedostavila. Baví mě to i když mě Aleš pobije. Jen když pobiju já jeho, baví mně to o kousek víc 🙂 . Ale copak to jde když je tááák geniální?
Soutěžičky budou, jasná věc, jen co skončí série ofiko soutěží z kalendáře, jdem na ně.
A mimo jiné, díky tvé reportáži a fotkám vím, že židlička co zůstala na place je Venci pěvce.
PS: děkuji a nezpychneš, nebojím 🙂
V.
Ahoj Vláďo, to nebyla deprese, jen značné znechucení z výkonu 🙂 . U mě časté až normální, snad si časem zvyknu. Vždy je nějaké příště, už se těším do Roudnice. H.
Ahoj Honzo,
na to by jsme si neměli zvykat, ať je to cokoliv, já nechci :-).
Když nebude pršet, taky se pokusím zlepšit si náladu v Roudnici.
Ahoj Vláďo,
neměli a ono to asi ani nejde 🙂 , naštěstí 😉 .
H.
Děkuju do Manušic za prima soutěž a k paní a panu zdedomácím za výborné věnečky.
Také p. t. Honzu prosím, aby mne fotil s vědomím, že už od kolébky na většině fotek (vč. momentek) vypadám jako sériový vrah fotografů, nedejbože ve chvíli, kdy se snažím přijít na to, co je sakra špatně 😀
Nechci se tu litovat, bavte se na cizí účet a nepropadejte depresím 🙂
Vyžral jsem si snad všechno, krom sundavání rozbitého modelu ze shnilého stromu. Zadělalo se na to už minulý týden doma, když mi při výměně únikem z novopackého stoupáku rozvrzané desky se závity pro křídlo ukáplo lepidlo kam nemělo a potřebuju tak nové prodlužky k přijímači, protože ty stávající mám v pitomé poloze napevno…
Firmware jsem aktualizoval na třetí pokus, ale jak jsem mžoural na displej proti sluníčku, nevšiml jsem si, že se nepovedla ani po výměně kabelu (jeden občas zlobí, tak mne dva neúspěchy nepřekvapily, nakonec se povedla po prvním kole s jinou verzí a třetím kabelem). Sice jsem královsky a pohodlně nalítal (a málem přelítal), ale při hodně divokém a houpavém kamikadze přiblížení na přistání mi kvůli těm zalepeným kabelům povyjel konektor z přijímače (ten je na sucháči a může se v trupu trochu pohupovat, pokud jsou kabely volně) a u rozhuleného éra tři metry nad zemí mi zajela klapka. Naštěstí tak nízko a v takové rychlosti, protože křidélka plně kontra jsem sice stihnul, ale o pár metrů dál už by to nestačilo. Výškovku jsem nestihnul vůbec a Django si naštěsí vybralo nejměkčí drn široko daleko, pokud tímhle způsobem nazveme asi 8 metrů mezi dvěma ohradníky, strništěm a nedávno uválcovaným letištěm… Takže jsem pinzetou spíš po hmatu povracel kabely vyjeté při „přistání“, zalepil zpátky rámeček se servy a díky Vláďovi mohl pokračovat, protože jeho foam-safe vteřiňák mi opravil nejdůležitější delaminaci na centroplánu-nosník… Ještě jednou díky, příště budu mít vlastní. Co jsem koukal do logů, s vyjetím kabelu je tam prudký a hluboký pokles (ale ne ztráta) napětí. Nula místo tisícovky každopádně zamrzí…
„Padací“ druhé kolo jsem se nesoustředil a dostal za to naloženo.
V pátém jsem opakoval, že trochu bodů za mizerný let doženu přistáním-z 4:47 a přistání za 20 jsem daleko před koncem pracovního času vyrobil 3:02 s přistáním s odřenýma ušima za 10, když jsem bezchybně přistál na opačný konec stuhy 😀 Václav v roli měřiče a nápovědy vůbec nechápal co dělám-a nedivím se mu.
Jinak Václavovi jsem napovídal poslední dva lety a ještě některý předtím-a má můj obdiv. S jeho zbarvením modelů to proti roztrhaným mrakům nebylo úplně snadné sledovat ani pro mne, létal katolicky (žádné dálky, žádné nížky), myslím, že půlku času odlétal čistě „rukama po paměti“ a stejně stoupal v něčem, co jsem pro sebe odhadoval na „nulku“, dokud z toho pro stealth vlastnosti modelu nevylétl do strany.
Píseň z doby používání „zázraku“ vývoje dostupné RC soupravy, totiž Demola 6AM27 chápu díky štosu Modelářů po tátovi, vrstevníci a mladší bez téhle průpravy nemají šanci jí porozumět v úplnosti…
Ahoj Franto,
děkuji za doplnění Tvých zážitků. Já osobně nikdy nic „vyměňovacího“ nelepím – serva, kabely, přijímač, motor – vše musí jít vyměnit v rámci pracovního času. Ale možná mám jen takovou obsedantní poruchu 🙂 . H.
To není obsedantní porucha, to je praktičnost 😀 Já je nikdy naschvál nelepil, byly na volno a měly být na volno. Jen jsem prostě nezaregistroval kapku vteřiňáku když jsem vracel na místo bowdeny-a od té chvíle mám kabely napevno… 🙁