Celý víkend na sluníčku 🙂 . Po sobotní Soutěžičce jsme se v neděli, v rozšířeném složení, sešli v Roudnici.


Jako obvykle jsme přijeli poslední, na ploše už se pilně trénovalo, chvíli jsem se bál, že už probíhá rozlétávání 🙂 . Aleš svým výrazem konkuroval sluníčku.

Pořadatelský tým okolo Míry K. se drží papírové tabule 🙂 . Uvědomil jsem si, že je mi takový způsob organizace soutěže příjemnější – jediným pohledem si lze ověřit, jaká skupina právě letí, jaká se má chystat. A nemusím hledat, kam jsem si ten svůj rozpis založil 🙂 .

Devatenáct pilotů, šest kol, 4 skupiny. Roudnice je „zvláštní“ tím, že modelářský plácek prakticky sousedí s ranvejí, takže se smí létat jen na jednu stranu. Míra ukazuje, kam se nesmí!

Každá soutěž, na kterou mě žena doprovází, začíná rvačkou o zákusek 🙂 . Pilot musí mít v krvi určitou zásobu rychlého cukru, jinak mu hrozí v průběhu soutěžního letu, což je vždy infarktová záležitost, náhlá příhoda 🙂 .

Start do prvního kola. Ivan má nový model jménem Odyssey. Už při stoupání nalétl termiku, takže jsem mohl sledovat, co se děje na sousedním startovišti…

… kde hrozilo, že se pomocník uchýlí k brachiálnímu násilí, na hlasové pokyny, byť zvýšeným hlasem, pilot totiž odmítal reagovat 🙂 .

Nejlépe stejně poradí týmový kolega, i když padl návrh, že neúspěšný pilot si bude muset nápis na zádech přelepit reflexní oranžovou páskou s nápisem o dočasně pozastaveném členství v Django klubu 🙂 .

Ještě poznámka terminologická – radí-li jeden pilot druhému, potom letí SPOLU, pokud letí dva piloti ve stejné skupině z různých startovišť, letí PROTI SOBĚ. Inu, situace se mění každým okamžikem…

… sebevědomí pilota má poločas rozpadu kratší než poločas rozpadu stoupáku 🙂 . Marně se skrýváš, poznal jsem Tě 🙂 . Na pilotovu obranu musím dodat, že do obilí nemusel daleko, let se počítal, jen přistání bylo za nulu.

Jarda den před soutěží postavil Nymbusu větší směrovku, zvětšil vzepětí…

… ale udělal chybu – vybral si špatného pomocníka 🙂 …

… který ho poslal žita 🙂 . Při následné diskusi zazněl i názor, že velké F5J kazí návyky, velké modely odpustí mnohem více než malé, ale to si netroufám dále komentovat.

Zemědělci by z nás asi neměli radost, ani ze mě 😀 .

Velitelství ve stínu stanu. Občas jsem měl pocit, že pánové spí 🙂 (ti mně daj‘), opravdu bylo horko. Ale soutěž šla vpřed velmi hladce, snad jen s výjimkou incidentu, když si jeden neukázněný pilot začal v depu v průběhu soutěžního kola jen tak poletovat 🙁 .

Jirka V. létal tradičně se svým vlastním modelem, ale po dvou kolech se sbalil a odjel.

S vlastní konstrukcí létal i Ivo, už jsem se tu svěřoval se svým obdivem k nádherně čisté stavbě, ale ještě větší úctu chovám k jeho pilotním schopnostem.

Třetím modelem „z vlastní hlavy“ byla Tomášova nádherná ERESka…

… která byla ale v panujícím počasí naprosto bez šance. Pořád hledám smysl této kategorie, v letových výkonech rozhodně není. Létat termiku spočívá především v „souboji“ s povětřím, s ERES se dá jen stát proti větru, případně couvat, což podle mě k naučení termického létání (obvyklý argument zastánců dřevěných dvoumetrovek) nestačí.

Vláďa po celou dobu vyzařoval dobrou náladu. Měl bych se konečně naučit, že k radosti z výkonu stačí překonat svá vlastní očekávání.

Ceny pro vítěze si v poslední době alespoň fotím 🙂 .

Focení vítězů v pořadí Radek, Jirka T., Ivo. Ještě jednou blahopřeji.

Já měl první, druhý a poslední let plné, na motor do stoupáku a poté shazování z velké výšky. Třetí let byl do pole, marně vzpomínám, kdy jsem naposledy měl čistou nulu – protože jsem přistál v asi 8. minutě, už jsem nestihl opakovat 🙂 . Ve čtvrtém letu jsem měl vlastní hlavu a nechtěl se držet davu. Pátý let byl pamětihodný, v prvním pokusu necelé 4 minuty, ve druhém kousek přes dvě ze 150 m. Ale popadali všichni, takový klesák jsem dlouho nezažil. Byla to velmi poučná neděle.

Míro a kolektive, dík!

Diskuse na Stoupáku.
Výsledky v pdf.

Na letišti probíhal čilý letový provoz, včetně holandské plachtařské školy.

Dvousedadlovka Grob G-103 na navijáku …

… a na okruhu.

A pro porovnání ASK-21. Náhodou zrovna přemýšlím, že si postavím bratříčka ke K-11 a oba tyto větroně mám v užším výběru. Tedy, je lepší mít rovnou náběžnou hranu (ASK) nebo odtokovou hranu (Grob) 🙂 ?

Mocný naviják se šesti asi kilometrovými lany.

Honza
26. 7. 2021