RCEV Hořice – 22. 5. 2021


První letošní „oficiální“ soutěž RCEV v Hořicích bych označil jako velmi tradiční – tradičně větrná, tradičně výborně zorganizovaná, tradičně hojně obsazená a také s tradičními vítězi. Jediné, čím se vymykala navyklému uspořádání, byla kantýna 😉 .


Deštivé ráno, zamračená obloha, zima – a kdo nezaplatí, dostane kladivem 🙂 . Organizaci Petr zvládá na jedničku a, teď o několik hodin předběhnu, …


… létání na „dvojku“ 🙂 . Při všech těch starostech s organizací obsadil, skoro bych řekl také již tradičně, druhé místo.


Nástup byl ještě trochu „chladný a vlhký“, ale oblačnost se již rozpouštěla, o to více však zesiloval vítr. Třicet osm pilotů, pět skupin po osmi startovištích, šest kol, zakázané prostory, upozornění na správný firmware (bez nemožnosti znovu zapnout motor), jury a start prvního kola v 9:30 🙂 . A ještě vzpomínka na Mirka Kotulu a Standu Perkoviče 🙁 .


Když na soutěž přijede Radek, létá se už jen o druhé místo – také taková tradice 🙂 .


Radka s Petrem doprovodil na stupně vítězů nenápadně, ale účelně létající Petr Semerák…


… zatímco jiní předčasně přistávají, Petr stále zírá na oblohu 🙂 . Blahopřeji vítězům.


Startuje Jirka M. (kde je Máša?) …


… a přesně přistává (tuto fotku jsem mu slíbil 🙂 ).


Ono totiž přistát tak, aby dosáhla páska, nebylo kvůli větru vůbec jednoduché. Kdo si chtěl zajistit pozornost publika, vydal se s termikou po větru.


Jirka T. byl jedním z mála, co si troufal i po větru, je také jedním z mála těch z mála, co pro model pěšky nikdy nemusel 🙂 .


Jirka M. měl smůlu smůlovatou, když v pátém kole rozbil model po ztrátě signálu a skončil těsně pod stupni vítězů. Naštěstí to byla jediná „totálka“ v soutěži.


Soutěž měla spád, ale více skupin znamená, že je čas na „hloučky“. Mně to tedy moc nevyhovuje, mám pocit, že se flákám – nelétám, nenašeptávám, nefotím, jen krafám 🙂 .


Pavel na „kapitánském můstku“ měl sotva čas na svačinu 🙂 .


Django tým se neustále rozrůstá a už nejezdí jen do Manušic 🙂 .


Nejvýše skončil Aleš, na pátém místě (lituji, že jsem mu do auta nenainstaloval odposlouchávání, určitě se cestou domů naparoval 🙂 ). Nejvíce ovšem oceňuji jeho dynamický styl (a to v sobě měl dva Ibalginy).


Vláďa nelétal špatně, ještě musí zapracovat na přistání couváním 🙂 .


„Pípání“ před startem…


… Jirkovi dobrou náladu NIKDY nezkazí!


Míra útočí na bod …


… a usmívá se, protože ví, že přistát do vysekaného byl úspěch 🙂 .


I když někdo dokázal i ve větru bod přelétnout.


Všimněte si pytle v pozadí, čtvrtá zatáčka musela být na konci vysekaného pruhu (tj. asi 5 m za bodem).


Ani takovéto přistání však nebylo netypické 🙂 .


Profíky ovšem nic nerozhodí (Petr H.).


První hořické depo (Mirek, Marek, Radek – hezky se to rýmuje 🙂 ) …


… druhé hořické depo – Petr a Leoš.


Mirek K. zjistil poruchu Djanga a vytáhl „dýhového“ Oriona. A nelétal špatně, i jednu „1000“ získal.


Ivův lehoučký konstrukční model neměl panující povětří vůbec rád.


Tedy, mě nejvíc překvapilo, jak přes zimu Jenda vyrostl 😉 , snad ho táta u letadel udrží.


Karel začal létat vloni a pomalu postupuje vzhůru, držím mu palce. Mimochodem, slíbený odkaz na diskusi o plovoucí výškovce a tradičním uspořádání.


Franta poprvé na oficiální soutěži. Létat umí, jen musí dávat pozor na výzvy ke startu. Naštěstí v Hořicích se čeká 🙂 .


I Tomáše W. jsem s „malým“ viděl poprvé, i když je ostříleným pilotem F5J.


Tomáš H. je svůj, na zemi i ve vzduchu, líbí se mi to.


Soutěž bylo nutné kvůli vodě přerušit jen jednou, na poslední kola bylo krásně.


Na ceremoniál bylo třeba chvilku počkat a vystavené ceny chránit před navlhnutím.

Diskuse na Stoupáku (včetně výsledků).

Blahopřeji vítězům a děkuji hořickým za hezkou sobotu.

„Kantýnový“ dodatek

Po soutěži jsme ještě chvíli pokračovali – loučila se s námi dlouholetá „paní kantýnská“ Eva…


… nezbývá než doufat, že se i Míra „Elektronek“ (vlevo), takto nový velitel maringotky, také jednou dopracuje k výbornému guláši 🙂 .

Slavili jsme asi do půlnoci, také nočním létáním padákového křídla. Bylo to jako obvykle moc prima 😉 .

Poslední let
Rozhodl jsem se, že přemístím Castora do zálohy. Už mě přestalo bavit ho neustále spravovat, ostatně po 11 letech má už nárok. V pátek před soutěží jsem obnovil jeho letuschopnost vyrobením nových ovládacích pák ocasních ploch. V sobotu ráno jsem potom rozhodl, že s ním soutěž na rozloučenou odlétám.


V prvním letu jsem zjistil, že „nemám trim“, byl na doraz a pořád to bylo málo, model jsem tak musel držet na páčkách. Pro druhý let jsem posunul neutrál a bylo to lepší (alespoň z hlediska ovládání). Pro třetí a čtvrtý let jsem žádal o výjimku – klidně bych v deseti minutách stihl lety tři 😀 . Teprve poslední dva lety byly podle mých představ – pomohly mi vyšvihnout se na „druhý papír“ 🙂 , Castor se tedy neloučí s ostudou.

Mám model pořád rád, ale udržet ho v provozu už by vyžadovalo příliš mnoho práce, přebrousit a nalakovat křídlo a vyměnit serva za nějaká bez vůlí bych asi ještě skousl, ale novou gondolu a ocasní plochy už se mi dělat nechce. Děkuji, ArtHobby.pl.

Honza
24.5.2021

Komentáře: 8

  1. Díky za článek, opět povedené fotky a vlhkou buchtu Honzo ! :-)))
    Určitě příště opět rádi přijedeme.
    Aleš

  2. No jasně že by ses u odposlechu v autě pobavil. Jistě že se naparoval, se pořádně nastačil ani nadechovat mezi větama. A ještě ke všemu hned volal někam, aby se pochlubil a mně tím potupil 🙂
    A taky měl nějaký řeči, že doufá, že nebude zase přepočet jako v Manušících aby mi to „nějak líp“ vyšlo a táááák 😀
    Nu což, sice nechápu jakou početní chybou se dostal přede mně, ale příště ho jisto jistě udolám. Teda pokud se mi bude chtít 😉 . Začíná bejt kluk nějakej dobrej.

    Díky za článek a fotky
    V

  3. Omlouvám se i tady za pozdní příchody na start (hlavně ten poslední-fakt jsem měl za to, že letím až v další skupině… :-/
    Děkuji za další článek a shrnutí toho, co jsem nepostřehl. A za pochvalu-nemám dojem, že bych nějak lítat uměl, v sobotu to bylo dost cítit i v motorovém letu. S perfektní pilotáží pohon s odřenýma ušima stačil, ale třikrát jsem se nedostal kam jsem chtěl. A přelítání času a jiné zbytečné nuly za přistání-darmo povídat 😀
    Ale bylo to super, i v tom větru. Existuje něco jako Gagarinův pohár pro bezmotorovou část? A máte někdo v záznamu víc než 342 metrů?

  4. Ahoj pánové, děkuji všem za pochvaly, vždy potěší 🙂 .

    Vláďo, tu fotku na svém webu si raději změň. V pravidlech je
    9.6.8.4.1. Místo startu Model musí být při startu vypuštěn ve vzdálenosti do 3m od přiděleného startovacího bodu, jinak bude pokus anulován a hodnocen nulou.
    Jsem potvora zlomyslná 😀 .
    H.

    1. Ahoj Honzo, mám pocit že ten opakovaný start je v pořádku. To jenom desetimetrový vysekaný pás vzhledem k záběru z velké dálky zanikl v okolním porostu 😀 .

      1. Ahoj Petře, naprosto souhlasím. Ovšem jako vždy, vše závisí na úhlu pohledu 🙂 . H

  5. Ahoj Honzo. Díky za pěkné fotky! Já doufám, že Jendu u toho snad udržím, ale to víš, člověk nikdy neví… Lítáme teď více RES-ky. Je tam i celkem dost juniorů a tak je to pro něj přitažlivější.

Komentáře nejsou povoleny.