Ve středu mi od Vláďi přišla SMS, že v sobotu bude první letošní Manušická soutěžička. Venku téměř mrzlo a foukal silný vítr. Ještě v pátek večer padaly kroupy. Sobota se však vylíhla jako vymalovaná.


Přijelo nás 13, což je pokud mě paměť neklame, nový rekord soutěžičky. Nejúspěšnější výprava přijela z Ústí, zde se díváte na vítěze, Jirko, blahopřeji.

Jirkové společně připravili nový model – asi první „formované véčko“. Model létá výborně, ale pro každého asi nebude 🙂 .

Vždycky si představím v této poloze Boeing na Ruzyni 🙂 .

Stálá dvojka 🙂 .

Jarda má Nymbuse, podle mě nejošklivější eroplán ve startovním poli 😉

Ale o výsledku rozhoduje pilot, ne letadlo.

F3béčkaři Mirek s Alešem se diví, že je jenom jedna úloha?

Mirek už má také Django a létání mu šlo výborně.

Vláďa P. startuje …

… a přistává. Na stupně to nestačilo…

… má totiž špatného sponzora 🙂 .

Roga měl s sebou i ERES – Vianu od Karola Chyby. Když mně pořád ty dole výrazně klenuté profily (má je i Nymbus – asi slovenská škola) přijdou na RC větroních jako omyl.

Honza s Djangem, ale o něm snad raději až na konec.

Jirkovi H. Django také svědčí…

… i káně bledla závistí 🙂 .

Franta je další pilot nalákaný Djangem a soutěžičkami, model byl asi z třetí ruky a pro Frantu to byla první soutěž, ale počkejte za rok.

Karel s námi začal létat před rokem a v sobotu byl po třech kolech mezi elitou.

V Manušicích se už tradičně létá podle přeskupovacího schématu, kdy se po třech náhodně nalosovaných kolech další dvě kola létají v pevně daných skupinách sestavených podle pořadí po třech kolech. Obdobné seskupení se provede ještě před posledním kolem. Je to napínavé, protože se spolu utkávají piloti stejných kvalit. Zabere to trochu počítání 🙂 .

Počasí bylo typické jarní, stoupáků hodně, klesáků ještě víc, většinou sluníčko (máme spálené čumáky), přitom ale vítr a docela zima (čti na tričko to nebylo).

Vláďa má nové Django, Django New, lehoučké, s 32 g motůrkem. Ale že by měl ve větru problém, jsem si nevšiml.

Za úplně nepřesvědčivé výsledky může spíše „zatracený optimismus“ 😉 .

Vklady jsme neplatili, přesto ceny pro vítěze byly. Jak už jsem zmínil, vyhrál naprosto nepochybně Jirka M., druhý byl Jarda, třetí já. Soutěžička byla prvním ostrým nasazením nového Sorgu, takže se konečné pořadí od vyhlášeného trochu změnilo, ale lépe teď než za 14 dní v Hořicích 😉 .

No a teď ještě jednou k Honzovi. Před soutěží vyhlásil, že kdo poletí v soutěži největší výšku, vyhraje láhev Republiky. Maximální výška tak byla nejsledovanějším číslem dne. Nejprve letěli chlapci něco pod 200 v rámci normálních letů. Potom Jirka T. při opakovaném pokusu podržel plyn do asi 250 m. Do posledního kola šel Jirka M. s tím, že už stejně vyhrál a zapsal asi 260 m. Jirka T. podlehl hecování a zapsal druhou nulu za 330 m. Honza jim ale oběma vypálil „láhev rumu“ neuvěřitelnými 449 m, prý už od 300 m neřídil, byl mimo dosah 🙂 (a já jen doufám, že se v Nové Pace Láďa J. pochlapí 😀 ).

Inu, v Manušicích jde především o zábavu a o buřty 🙂 .

Někdo to rád „uhlí“.

Zatímco my jsme si užívali táboráku a krafání o politice, čínském viru a životním prostředí, manušičtí rokovali na výroční schůzi…

… a poté „aerovlekali“.

Heduška si ještě mimo soutěž zalétala s Easy Starem a já s Aradem.

Mé létání bylo „zajímavé“, hodně jsem je prožíval (už dlouho mi po soutěžním letu nebylo špatně). Létal jsem nízko, takže ze šesti letů jsem měl jen jednoho „maxe“, musím jít do sebe. Ale mám nový rekord, ve druhém kole jsem při opakování vypínal jen ve 40 m (ale zase přistál na sousední bod)!

V poledním přistání jsem dokonce utrhl křidélkové servo – že bych konečně přestal mít Django rád a „50“ za přistání by mi byla nade vše lepení 😉 ?

Pohoda, pohoda, pohoda, atd. Já vím, že soutěžička je zdrobnělina od soutěže, ale v Manušicích opravdu nejde o body, ale o hezký den strávený mezi svými. Vláďo, Aleši, Marku, Mojmíre, i všem, na něž jsem zapomněl – díky moc.

Fotky od Roga.
Výsledky

Honza
9.5.2021