Manušická soutěžička RCEV – 10. 11. 2019


Ve středu „pípla“ SMS od Vláďi, co bych prý říkal nedělní soutěžičce. Samozřejmě přijedu, odpověděl jsem.


V 10 hodin byli na letišti jen Luboš s Jirkou a nastavovali Lubošovo Django do Jirkova vysílače. Přijeli z velké dálky, takový věhlas už si získala „Manušická soutěžička“ 🙂 . V 10:30 se přiřítila kolona domácích a začalo čekání na rozpuštění mlhy, které mělo nastat v 11:00.


Po několika zkušebních letech, při nichž modely mizely ve výšce (zvláště Luboš si užil asi 30 vteřin strachu), jsme začali opékací přestávkou. Ivo přijel na tuto fázi skvěle připraven s vlastním suchým dřevem, klobouk dolů.


„Pícháky“, buřty a chleba dodal Vláďa.


V poledne jsme usoudili (správně 😉 ), že mlha se nezvedne, zvlášť když ji Aleš voňavě přikrmoval, a začali létat. 10 pilotů ve dvou skupinách a 6 kol.


Prvek očekávání…


… je bezprostředně po gongu střídán prvkem zklamání, za kterým následuje horečné rozpojování a zapojování. Prý to má cosi společného s přepínáním fází 🙁 .


Létání bylo hodně na hraně, zatím jsem nikde jinde neviděl tak koncentrované piloty. Hranice viditelnosti byla tak 120 m, kdo motoroval výše, nebo se termikou nechal vynést výše, měl zaděláno na problém. Naštěstí se nikomu model neztratil, ale několikrát jsme měli namále.


Neměli jsme startéra, ale „pan továrník“ zvládal vše – létání i startování – s grácií.


Jirka měl Etalona, měl – snímek na památku 🙁


Létali jsme asi 300 m od sebe ve 100 m, když se najednou ozvalo křupnutí a Etalon se sesypal z oblohy…


… po přistání jsem našel v Djangu kousek Jirkovy výškovky. Za letu jsem si ale ničeho nevšiml, model ani nezakolísal. Rána šla v podstatě přesně do těžiště a balzová výškovka asi moc síly nepotřebovala. Měl jsem kliku.


Naštěstí to Jirka vzal sportovně, už má objednaný nový model – hádejte jaký 🙂 .


Za 3 hodiny byl konec, sám sobě si Vláďa předal „čertovo uhlí“ …


… a nám adventní kalendáře 🙂 . Kam na ty nápady chodí?

Výsledky.
Luboš i Jirka jsou excelentní piloti a já jsem rád, že konečně našli i cestu do RCEV. Pro Jirku to byla vůbec první RCEV, ale adaptoval se velmi rychle 🙂 . Těší mě i účast manušických pilotů, čím víc nás bude, tím lépe. A Honzova radost za první 1000 byla nakažlivá 🙂 .

Já jsem „zkazil“ hned první let opakováním, měl jsem si zapsat ty 4 minuty a nepokoušet osud znovu 🙂 . Nevadí, příště budu chytřejší. No, nebudu, udělám jinou chybu, ale to je právě na soutěžním létání to krásné. A po dnešku víme, že se dá termika létat i v mlze. Není to sice úplně ono, ale je to pro všechny stejné a nelétá se vysoko 😉 .


Po soutěži jsme si udělali ještě jednu „přestávku“, ostatně ohýnek hořel po celou dobu soutěže, měli jsme se kde ohřívat. Pokud vyjde počasí, bude do Vánoc ještě jedno kolo, přijeďte, stojí to za to.

Honza
10.11.2019

komentářů 7

  1. Opět se budu opakovat, jako vždy super písání, děkujeme.
    Dnes obzvláště patří velké poděkování i všem co jste dorazili, dorazili všichni co se přihlásili, aj z daleka i když podmínky byli „složité“ . A to jsem se trošku bál, že začnou kolem deváté chodit SMS omluvenky a ono nic. Boží :-D. Všichni poctivě na place.
    Do toho super Kulíšci s velkou várkou dřeva.
    Mám tyto pohoda akce moooc rád.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přidejte obrázek (JPEG only)