RCEV Týnec n. S. – 19.10.2019


Oficiální „zavírák“ sezóny RCEV už byl minulou sobotu v Suché, ale ještě zbývalo odlétat z června odloženou týneckou soutěž. Babí léto už sice také pomalu končí, ale ze strnišť ještě nefouká 🙂 . Měl jsem sice na víkend jiné plány, ale člověk míní a žena mění, a také jsem si říkal, že není dobré končit sezónu s pocitem „jak jsem dobrej“ 😉 .


Přihlášených pilotů bylo, alespoň přes Stoupák, jen 14, ale téměř na poslední chvíli se objevil Radek s Rendou. Některým pilotům to viditelně protáhlo obličeje 😀 .


Uvítací a pořadatelský výbor – Milan, Martin a bábovka – výborná, děkuji.


Pro organizaci soutěže posloužil program Gliderscore, viz diskusi ke „Spravedlivému nalosování„. Nebylo to úplně bez obtíží, neboť počáteční hlášení se liší od Sorgu, na který jsme všichni zvyklí. Ale po krátkém vysvětlení a vyzkoušení jsme uznali, že to zvládneme. Výhodou Gliderscore je 15 sekundová „hudba pro haku“ před startem 🙂 .


První dvě kola byla „ranní“, v létě jakoby před 7. hodinou. Někteří si s tím poradili bez problémů, někteří vyrobili dvě škrtačky ještě před snídaní 🙂 .


Mirka přitáhl k RCEV Ruda, takže začínat se dá i s Tilií 😉 …


… modelem létavým …


… a pružným 🙂 . Podle fotky jsem čekal, že budou alespoň ustřižené šrouby nebo tak něco, ale modelu vůbec nic nebylo.


Program losoval nemilosrdně – táta se synem letěli několikrát proti sobě.


I když Renda s Radkem prohrává (zatím 🙂 ) ve výsledcích …


… i ve stylu 🙂 .


Soutěž byla vypsána na 8 kol, v polovině byla přestávka na pochoutku. Bohužel v posledním kole před přestávkou Ivan poslal model do kukuřice, která ze dvou stran lemovala letiště, takže jsme se z prvního, neúspěšného pokusu o nalezení modelu vrátili pozdě, na grilu se krčilo pár posledních kousků. Ale i ty byly výborné.


Ivan měl naštěstí model náhradní. Startovalo se na všechny strany, foukat z jednoho směru začalo až na poslední dvě kola.


Nebáli jsme se, Airbus byl výš.


Jirka se snaží najít správnou páčku, Milan se snaží nebýt na fotce 🙂 .


Béda létá s vlastním modelem…


.. stejně jako Petr. Už dlouho „vyhrožuje“, že si postaví model nový; podle mě to ale vůbec nemá zapotřebí, tak dobře létá se starou Arnikou.


Podle mě mnohem lepší ceny než „nějaký poháry“ 🙂 , ale jsem v menšině (viz anketa).


Vítězové, blahopřeji. Poříčí je obtížné letiště, vyhráli domácí, naprosto zaslouženě.


Po vyhlášení vítězů jsme se sbalili, vytvořili rojnici a vnořili se do kukuřice. Ta vyrostla vysoká, převysoká…


… ale měli jsme kliku. Sezónu jsme tak mohli uzavřít bez materiálních škod (ty morální nepočítám 🙂 ).

Opět se potvrdilo, že skvělou soutěž RCEV lze uspořádat opravdu v pár lidech, Milane a Martine díky.

Diskuse na Stoupáku (i s výsledky).

Jak jsem napsal v úvodu, jel jsem si Poříčí léčit nadměrné sebevědomí a to se mi beze zbytku podařilo 😉 . Pamatuji si dva lety, kdy mě ve stejném vzduchu vyučil jednou Luděk, jednou Jarda, prostě jsem v půlce letu začal myslet na něco jiného než model. Přesto jsem si obrovsky užíval, parta okolo malých výškoměrů je prostě úžasná. Tedy. hezké Vánoce, možná i Velikonoce, a moc s těším na příští sezónu.

Honza
20.10.2019

komentářů 13

  1. Opět krásná reportáž, a na ní šťastný závěr nálezu Ivanova Geronima, díky. K dokonalosti přidám ještě vysvětlení, že ozvučení není z Glider Score, jsou to poupravené časové hlášky od Aleše a před startem originální předzvučení (které tě tak roztancovávalo), známé již několik let ze soutěží F3J a ZL, kdy startér má ještě dost času dojít na startoviště a odletět. Hodiny a zvuk jsou jiný HW než notebook na výsledky, má to svoje výhody. Náhodou Radek se zachoval v pátek velmi sparavedlivě, v 17:59 (nekecám) mi poslal SMS, že není na Stoupáku, ať ho s Rendou přihlásím. A proti sobě letěli jen dvakrát z osmi letů viz přiložená matrice.

  2. Stastny nalezece byl Honza, ale muj obrovsky dik patri vsem ochotnym pomocnikum.
    Myslel jsem si, ze „to musim zvladnout sam atd“ tak jsem postupoval klasickou metodou: kdyz se to nepovede rychle napoprve (s Honzou), vratit se a upresnit smer a znovu. Ale ten smer nebyl asi moc akorat, takze zase nic …
    Ve stavu lehkeho soku se smer dost spatne bere.
    Jenom premejslim – proc zrovna ja se pokazde dostanu do prima party?

    1. Honza na to v reportáži zapoměl a já při vyhlašování výsledků taky, Petr nás všechny porazil bez jednoho křidýlka (vadné servo již ráno před soutěží), už dopoledne dostával rady od zkušených matadorů, aby vyřadil z funkce i druhé křidélko, že bude mít ty výsledky ještě lepší, ikdyž o výhodách při přistání by se na toto téma dalo diskutovat.

    2. Ivane, ne dostaneš, nýbrž jsi součástí 😉 .

      Jinak mě potěšilo, že model byl přesně tam, kde bych ho čekal, ale nechal jsem se „zblbnout“ diskusí, že „musí být blíže a víc vlevo“. Ale ono možná vlastní přistání bylo z depa zacloněné křovím a kopečkem a podle polohy modelu přiletěl od cesty (tj. od leva).

      Ještě k tomu hledání/pípání. Některé regulátory (konkrétně MGM) bez signálu dost protivně pípají, podle mě se to může v podobných situacích hodit. H.

  3. Tak mi zase zapadlo několik věcí do sebe: tato diskuse na Stoupáku, tato diskuse na RCGroups o kroužení, Petrovo křidélko a zmínka, kterou jsem někde přečetl, že na elektrických a šlapacích letadlech Paula MacCreadyho se vychylovala křidélka jen dolů. K tomu si nejasně vzpomínám, že mi o obrácené diferenciaci říkal i Leoš Svoboda.

    Zamyslel jsem se tedy, zjistil, že to může mít něco do sebe, vzal Etalona, naprogramoval v termickém režimu -100% diferenciaci (tj. křidélka jdou jen dolů) a vyrazil na louku.

    Kroužení mi v termickém režimu přišlo mnohem „hladší“, model letí klidněji a snadněji se udržuje v zatáčce. Na druhou stranu při přímém letu je model blbě řiditelný, přeci jen zrušit vztlak křidélkem nahoru lze snáze a rychleji, než ho křidélkem dolů zvyšovat. Pokud je potřeba změnit jednu zatáčku v druhou, je lépe přepnout na jiný režim „s křidélkem i nahoru“.

    Zdá se mi, že Etalonu toto nastavení může dost pomoci, ale má poměrně malé vzepětí, možná, že na Djangu to bude jiné. Budu zkoušet dál, ale zdá se mi to slibné 😉 . H.

  4. Mě se tato cesta s obrácenou diferenciací nezdá. Jediné, co jsem na tento způsob použil, byl mix směrovky na vnitřní křidélko. To znamenalo, že například při zatáčce vpravo, šlo pravé křidélko dolu. Při plné výchylce směrovky byla výchylka křidélka dolu zhruba 1,5 mm a ještě ten mix obsahoval zpoždění tak 1 s. Při větších výchylkách se mi zdálo, že model spíše brzdím a nechce se mu do zatáčky. To by možná odpovídalo trochu té diskusi na RCGroups. Je doplňuji, že křidélka na tom letadle měli normální diferenciaci.

    1. Ahoj Petře, díky za další zkušenost. Nejsem si jistý, že lze v této situaci použít mixy, spíše bych řídil „obě ruce“ odděleně a taky na režim „křidélko pouze dolů“ přepnul až po uvedení do zatáčky. No, ale teď když to po sobě čtu, tak je mi jasné, že při soutěžním letu mi na něco takového nezbude mozková kapacita. Ostatně, kdyby na té obrácené diferenciaci něco bylo, tak už to všichni dávno létají 🙂 . H.

      1. Honzo, ale v F5J valná část top pilotů prostě v režimu „obě ruce odděleně“ létá, to je naprostá samozřejmost. A s tou obrácenou diferenciací jde do jisté míry spíš o to, že při řízení s oddělením rukou se u dnešních modelů křidélka užívají spíš jako „kontra“, tedy při zatáčce vlevo máš knypl křidélek vpravo a tam to určitý smysl má. Křidélka použiješ na „správnou stranu“ v podstatě jen pro uvedení do zatáčky a v tu chvíli na diferenciaci až tak strašně nezáleží, její ladění je podstatné až pro chování v kroužení a tam je to zkrátka trochu jinak, dominuje směrovka a křidélka kontra.
        Jinak co vím, tak se obrácená diferenciace užívá tak napůl – u křidélek ani ne, ale běžně ti jako křidélka chodí i klapky. A tam už ta situace, kdy klapka s křidélkem chodí jen dolů a ne nahoru, celkem běžná je.

        1. Ahoj Tome, naprostý souhlas (viz třeba zde a zde na těchto stránkách). Celý problém je v tom, jestli po uvedení modelu do kroužení je potřeba zvedat vnější křidélko, resp. jestli není výhodnější ho nezvedat. Mně se zdá, že za pokus to stojí, i když praktická realizace může narazit na nepřekonatelné potíže, alespoň v mém případě (kroužím doleva, chci změnit směr, takže musím přepnout režim, zatočit doprava a přepnout zpátky) 🙂 . H.

  5. Pouze doplnuji, že řídím oddělene smerovku a křidélka. Jsem v té valné většině. Klapku pouze dolů také používám, jak píše Tomáš.

  6. Nakrouceni kridla u volnych a rizeni kridelky maji hodne spolecneho.
    Nakrouceni se dlouho vubec neresilo, divne chovani a havarie se svadely na konstruktera modelu. To zustalo dodnes, nastesti ne v nasi parte.
    Asi prvni, kdo se zacal nakroucenim nejak zabyvat, byl Rudi Lindner. Udajne se mu 14 dni pred MS zkroutilo kridlo. A pak se tam Mistrem sveta. Davalo se to do souvislosti, no nevim.
    Ale urcite vim, ze nekdy zacatkem 60. let vysel v Modelari clanek od Tondy Hanouska. Pojednaval o pokrouceni kridel v souvislosti s krouzenim. Byla to uplna naloz Ekrazitu. Zmenilo se razem vsechno a hodne jsme konecne pochopili.
    V clanku se definovaly dva zpusoby krouzeni:
    – zatacka Lindner
    – „organicka zatacka“
    Budu pouzivat terminy „vnejsi“ a „vnitrni“ kridlo, rozumi se vzhledem k zatacce.
    Lindner: Vnejsi kridlo ma pozitiv. Tvrdilo se, ze model leti vicemene rovne a po naletnuti do termiky zacne tocit. To si nejsem jist, ale urcite vim, ze se zavadi kladna zpetna vazba a model s vetsim pozitivem prejde do sestupne spiraly. Nebezpecne.
    Organicka zatacka: Pokud je smerovka v nule, pak model samovolne zataci na stranu s pozitivem (!). Zvysi se totiz odpor vnitrniho kridla. Dalsim efektem je zavedeni zaporne zpetne vazby, model nemuze prejit do spiraly.
    Tak to od te doby letaji uplne vsichni.
    Zakladem je (s ruznymi drobnymi obmenami) cele kridlo „do vrtule“, s pripoctenymi negativy na obou koncich.
    Zkrouceni se pak stalo alfou a omegou. Musi byt opravdu akorat a to je pomoci rovne desky nemeritelne. Pouzivali jsme (a byl to asi muj vynalez) dve latky cca 5 x 3 x 500, ktere se polozily napric na konce panelu kridla (dolni stranou nahoru). Divate se z boku a sledujete vzajemnou polohu latek. Tak se da zkrouceni velmi presne odmerit s potrebnou presnosti, to je asi plus/minus 1 mm na konci latek. Byla s tim velka prace ale vyplatila se. Zmenu prinesla az tuha kridla, pocinaje s kevlarovym D- boxem.
    Volne modely letaji ovsem „konstatnim“ zpusobem: stale zatacky se stalym prumerem, stala rychlost atd.
    Presto se mnoho poznatku prenasi i do RC. Napr. „obracena diferenciace“ neni nic jineho, nez organicka zatacka. Skoro bych se vsadil, ze McCreadyho letadla se ridila opacne, „na pozitiv“: prave kridelko dolu = prava zatacka.
    Dalsi uz na vlastni uvahu kazdeho soudruha.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přidejte obrázek (JPEG only)