Do Horní Branné jsem nechtěl, ani neměl jet, ale když už to tak vyšlo… Tento víkend jsme totiž měli v Hořicích „prase“, z léta odložené symposium. Jenomže já měl již v týdnu pracovní návštěvy, což bylo spojené s požíváním, takže jsem v pátek vůbec neměl chuť 🙁 . A taky v sobotu lilo, takže se nedalo létat ani v Hořicích, ani na Brabenci. Jarda soutěž ale přeložil, neodolal jsem 🙂 .


Dorazil jsem předposlední, všichni už pilně trénovali, i tento pán, co tam vlastně ani nebyl 🙂 . Mimochodem, Tilie prý váží dobře o 100 gramů méně než Django. Co s tím uděláš, Factory 🙂 ?

Krásný vzduch, skoro bezvětří, modrá obloha, jen ta kosa jako v Krkonoších 🙂 . Na vrcholcích už ležel sníh, cestou už jsem viděl na displeji auta i minusové teploty, i když na letišti se to zlepšilo na +2 °C.

Přijelo nás dvanáct, dvě skupiny po šesti, šest kol. Po třech kolech přestávka.

Dvanáct pilotů znamenalo, že jsme se nezastavili. V jednom kole letím, ve druhém měřím. Odpadla ovšem i spousta dohadování, dvojice byly na každé kolo jasně dané 🙂 . Také to ovšem znamená, že mám pouze 6 startovacích fotek. Tedy, Lubor…

… Mirek…

… Jirka, co už natrénoval zatáčky, teď ještě napravit ten laxní odhoz 🙂 , …

… Jarda, co si nemůže ani odplivnout 🙂 , …

… a Láďa.

Počasí bylo „od všeho trochu“, termika byla jen pro někoho a většinou bylo nutné si ji odpracovat. Výhodou RCEV je, že si člověk zalétá (a občas i zaběhá), i když se mu nedaří. Zde přistává, že to zkusí ještě jednou, Jirka. 🙂 .

Soutěž měla spád, než jsme se nadáli, byl po všem. Vítěz se zdál tatínkovi malý, tak si ho trochu přizdvihl. Blahopřeji, pánové!

A upřímné podělování Jardovi, Martinovi a Karlovi.

Diskuse na Stoupáku.
Výsledky.

V prvním letu jsem navzdory zimě „propotil triko“, když jsem 7 minut létal ve 30 m (vlastně ne, model nastoupal ze 30 do 35 🙂 ). Mám takové lety moc rád, i když jsem byl v silném pokušení poslat Lubora, zda by nemohl popohnat časomíru. Po třech kolech jsem měl 2995 bodů, ale pýcha předchází pád, po přestávce následoval návrat do reality v podobě tří „škrtátek“ 🙂 . Inu, dobře mi tak, jen mě znepokojuje pravidelnost, se kterou se tato situace opakuje. Ale co, je to sport. Jako v refrénu mé oblíbené písně od Jarka Nohavici.

Nashledanou za týden v Suché.

Honza
6.10.2019