Pohon pro Slite


Mám předplacený německý modelářský časopis FMT a z obálky zářiového čísla se na mě usmívala dvoumetrovka Slite V2. Samozřejmě, že jsem vůči reklamě většinou imunní 😀 , v tomto případě jsem se ale, zdá se, okamžitě nakazil a po třech dnech váhání model objednal. Objednávku jsem vyplnil v pondělí večer, v pátek byla stavebnice doma.


Model je skládačka, vše se staví v přípravcích. Stavbu popíši v samostatném článku, až se k ní za dlouhých zimních večerů dostanu, dnes se chci věnovat pohonu.

Model je určený pro kategorii větroňů F3J-RES, která je v Německu hodně populární (jen na okraj: protože nemají omezené plošné zatížení, staví se pořád lehčí a lehčí modely, takže počítám, že to většinu brzy přestane bavit). Co jsem četl, soutěží se i s elektromodely, kdy pohon musí model vytáhnout za 30 sekund do 90 m, kde by jej měl utnout výškový spínač.

Já však chci elektru pro poletování (a RCEX), případně jako záložní pro F5J/RCEV, čisté větroně a pevnou vypínací výšku elekrovětroňů už považuji za překonané, asi jako parní nebo psací stroj 😉 , takže po prohlédnutí stavebnice mě začala pronásledovat otázka – jaký pohon?

Testovaný model vážil 468 gramů, přičemž napájení zajišťoval článek LiIon 1S2600 s hmotností 50 g a k tomu bylo potřeba přidal ještě 12 g olova. V jiné diskusi se psalo, že prototyp měl prý asi 380 g. Předpokládám tedy, že bez pohonu bude model vážit tak 380-400 g, ale to se opravdu uvidí až v průběhu stavby, teď je to jen výchozí hodnota pro výběr pohonu.

Model má šířku trupu jen 25 mm, což výběr motoru dosti omezuje. Nakonec jsem po dvou dnech sjíždění internetu dospěl ke třem možným variantám:

1) Oběžka s průměrem 22 mm
2) Převodovkový Hacker A10-7L 2200+4.4:1
3) Oběžka s průměrem 28 mm

Hacker je absolutní špička, ale dát 2000 za motor mi přišlo moc (mimochodem mě napadlo, s jakými motory bychom asi létali, kdyby měla „véčka“ rozpětí jen 2 m, 100 palců přeci jen nabízí širší výběr motorů). Mezi malou a velkou oběžkou jsem se nedokázal rozhodnout (a jak uvidíte, ještě jsem s konečnou platností nerozhodl), ale nakonec dospěl k názoru, že se to musí zkusit.


Malou oběžku Dualsky provozuji ve Skrčkovi, ale ten má sotva 150 g, na půlkilový model už je to asi moc. Naštěstí má Ivan Hořejší stále v nabídce o něco delší motor XM2227EA-15. K tomu jsem si poručil 10A regulátor a 3S300 baterii. Celý pohon i s vrtulí 9×5 a duralovým kuželem 30 mm váží tedy 95 g.


Nejprve jsem se musel popasovat s překvapením – konektory na motoru i regulátoru byly „samice“, prý už jsou to motory staré a nevyráběné a nemám se divit. Poradil jsem si z vlastních zásob/zbytků.


Jako testovací model mi posloužil „Žralok“, s oběžkou 2826 a baterií 2S1000 váží 521 g. S malou oběžkou jsem navážil 468 g. Uložil jsem do modelu výškoměr, nabil baterie a vyrazil na louku. Trochu pršelo, trochu foukalo, ale chtěl jsem změřit především stoupavost. S malou oběžkou jsem na 1:01 motoru při 4 stoupáních nalétal asi 8:30, s velkou na 1:00 motoru skoro 16 minut, neboť jsem natrefil i na termiku 🙂 . Jen na okraj, pokud budete někdy plánovat nějaké práce na modelu v malém autě, vyhraďte si nějaký čas na hledání šroubků 🙂 .


Po návratu domů jsem ještě změřil proud (jen pro velký motor, k malému nemám Wattmetr zatím jak připojit) a otáčky, k čemuž bylo potřeba dalších 15 (velký motor) a 10 s chodu motoru. Ty měřím aplikací Spectroid, zde je hlavní „peak“ pro 248 Hz, což odpovídá 7440 ot./min dvojlisté vrtule. Potom jsem ještě obě baterie dobil, z dodaného náboje spočítal proudy při odběru, a z výškoměrových záznamů (csv souborů) odečetl nastoupené výšky.

Výsledky shrnuje tato tabulka.

Naměřené hodnoty je třeba brát jen jako orientační, každé měření je zatížené chybou (třeba pro kuchyňskou váhu není 10 g žádná přesnost). Pro získání přesnějších výsledků by letů muselo být víc.

Dojmy:

  1. Nejprve musím říci, že jsem byl příjemně překvapen, co ten malý motůrek dokáže. Z výpočtů eCalcu to vypadalo na mnohem horší výkony, asi program předpokládá spíše bachratý hornoplošník než „kluzké“ samokřídlo. Stoupavost téměř 6 m/s jsem ale opravdu nečekal. Z toho ale i vyplývá, že pokud by bylo cílem „pouze“ 90 m/30 s, lze hmotnost ušetřit použitím ještě lehčího pohonu,
  2. Pocitově je ale mezi pohony stejný rozdíl jako mezi „upíkem“ s turbem a bez turba. Malý motor je „líný“, modelu trvá déle, než se rozjede na stoupací rychlost. Ostatně, při odečítání ze záznamů Altisu jsem vždy uvažoval hodnotu až v určité výšce, po rozjetí modelu. Z hodnot malého modelu jsem tak zahodil asi 8 sekund motorového chodu, velký pohon jsem ošidil jen asi o sekundu.
  3. Naměřené otáčky jsou téměř stejné. Protože výkon vrtule roste s 5. mocninou průměru, dává velký motor asi o 30% větší výkon než malý. To dobře vysvětluje předchozí bod.
  4. Náboj dobitý do malé baterie byl přes 2/3 jmenovité kapacity po 70 s chodu motoru a necelých 9 minutách letu. S takto vybaveným modelem si rekreačně moc nezalétám (ostatně, proto jsem koupil baterie dvě). Protože dodaný náboj zahrnuje i účinnost nabíjení a zejména spotřebu serv, odhaduji spotřebu motoru nejméně o 20% menší.
  5. Soupeř nasazený proti malému motoru je „chcípák“, soudobá technika je výkonově o hodně dále (oběžky 2826 mám, nejen já, v RCEV modelech). Hmotnost 150 g je ale podle mě dobrý odhad i pro výkonnější, soutěžní pohon (ušetřit se dá na baterii, ale regulátor bude těžší).
  6. V kalkulátorech se obvykle zapomíná na hmotnost vrtule a kuželu, pozor na to. Kužel má také průměr 30 mm, takže na 25 mm široký trup navazovat nebude.


Závěr: Lehký pohon (95 g) dokáže „půlkilovému“ modelu dát stoupavost přes 5 m/s. Za cenu asi 50 g navíc lze dosáhnout výrazně větší dynamiky a/nebo doby letu. Slite tedy dostane malou oběžku (když už jsem si ji pořídil 😉 ), postavím ale trup širší (aby navazoval na kužel 30 mm), tím pádem si i zachovám možnost vyzkoušet větší motor.

Honza
29.9.2019


Doplněk 5.10.2019

Měl jsem zasunuté kdesi v paměti, že už jsem o E-RES kdesi cosi četl. Bohužel 90% mého modelářského archivu je na chatě, tudíž nemám bezprostřední přístup. Dnes, po asi půlhodinovém hledání jsem našel FMT 02/18 s testy.


Vše podstatné snad shrnuje tento obrázek. „Vytuněným“ modelem se rozumí náhrada ocelových spojek křídla uhlíkovými (-48 g) a náhrada táhel ke kormidlům zkrutnými pružinami a „provázky“ (-21 g).

Mám radost, že mi měření vyšlo stejně, dokonce i metodiku jsem vyvinul podobnou (znáte to: „Teď tu byl, nějakej Nobel“ 🙂 ).

Autor zdůvodňuje elektrifikaci zejména odpadnutím gumicuků, což výrazně zmenší nároky na pořadatele (stačí poloviční a neupravená plocha, odpadnout zmatky se zamotáváním šňůr při bočním větru, apod.). Také předpovídá vznik F5J-RES (což by se mi líbilo).

Honza

Komentáře: 4

  1. Samej hadrolet!!Kdy si pořídíš pořádnýho 4metrovýho plachťáka na vlekánííí!

Komentáře nejsou povoleny.