RCEV Roudnice n. L. – 1.9.2019


Svatý Václav již 1. září? Na rozdíl od některých soutěží překládaných na pozdější termín museli roudniční modeláři tradiční Svatováclavské polétání „z rodinných důvodů“ posunout dopředu. Celkem se přihlásilo 24 pilotů RCEV, což je na pořád ještě prázdniny fantastické.


Když jsou na soutěži Aleš s Vláďou, zapomínám na létání a jen se bavím 🙂 ,


Dalším do party je Ruda. Pokud vyjde vše, co jsme dohromady vymysleli, nebudou mít snad již příští rok ne-Djanga šanci 😀 . Začali jsme rozdělením rolí, mám na starosti propagandu 🙂 …


… Hedvika se bude starat o svačiny (Roman děkuje za buchtu – ačkoliv byla z cukety, byla dobrá) a také zdravotní zabezpečení (Jirka T. ví 🙂 ).


Organizace soutěže byla minimalistická, startovní listinu si piloti fotili. Mimochodem účast si pořadatel nepochvaloval, příště prý omezí maximální počet přihlášek na 10 až 12 🙂 .


Hezky z ručky do ručky. Prý nejde o úplatek, nýbrž o vklad (jak mi oba aktéři svorně tvrdili) 🙂 .


Minulý týden se Renda musel učit pro postup do dalšího ročníku a nemohl na mistrovství. Dobře to dopadlo, tak dnes na závody směl 😉 .


Soutěž byla vypsána na 6 kol a 5 skupin. Dopředu prozradím, že jsme kvůli bouřce odlétali jen 4 kola, takže se neškrtalo 🙁 .


Pilotů bylo přihlášeno 24, ale létalo jen 23, protože „Kulišáci“ měli jen dvě letadla. Tatínek Ivo se tak mohl jen koukat a pomáhat.


Matouš však zapsal 4×1000 a dělil se tak o první místo. Nejvíc nás dostal letem na asi 300 m vzdálené káně, kdy výškoměr ukázal 23 m!


Počasí po tři kola přálo, velmi, létalo se do 50-70m, potom se začalo zatahovat a foukat. Jarda je také „náš“, má Django 🙂 .


Aleš „křečuje“, neboť motor se odmítá rozběhnout. Nakonec se mu jej s asi půlminutovým zpožděním podařilo přemluvit, ale problém nezmizel. Je typické, že v depu při zkouškách fungoval, na startovišti ne.


Láďa létal nejníže, bohužel také nejkratší časy 🙂 , ale náladu mu to nezkazilo. Hmmm, jemu nezkazí náladu nic, a to je naprosto skvělé.


Jirka, Django, Jirka, Piper 🙂 .


Jediná pilotka široko daleko – odhod poněkud laxní, jen mávnutí rukou 🙂 , ale na to se v RCEV nehraje.


RCEV není F5J, ale někteří si toho nevšimli – Petr a 4×1000 🙂 . Větrné ukazovátko bylo výhodné, neboť se vítr točil.


Tomáš „blbnul jako obvykle“, ale v Roudnici to šlo…


… tady jsou všichni tři. Tuto fotku bylo možné pořídit až po přechodu fronty, kdy už dobře polovina pilotů odjela.


Radek létal jako vždy na vítězství …


… až do tohoto okamžiku, kdy ztratil model ve výšce a dálce 🙁 . Měřil jsem mu, takže mohu potvrdit, že stoupák to byl výjimečný, někdy ve 4. minutě už jsem na model neviděl. Radek vyklopil brzdy a začal točit dolů. Stejný manévr provedl i jiný pilot, jehož model byl však mnohem níže a blíže, takže byl vidět lépe a asi dost vděčně jsme oba koukali na něj. Radkovu Tilii jsem potom na chvíli spatřil jinde, ale Radek už ji nenašel a vzápětí jsem ji ztratil i já. Více očí víc vidí, nakonec se vysílače chopil Jirka „bystrozraký“, ale model i tak přistál ve městě. Snad se najde.


Jedinou další škodu jsem zaznamenal u motoru Frantova modelu. Nouzové přistání tak bylo trochu útočné 🙂 .


Jirkovi slouží vozík k převážení letadel, sezení i pohybu po letišti. Smekám.

Jezdím do Roudnice moc rád a děkuji Mírovi a kolektivu za hezký den mezi kamarády.

Diskuse na Stoupáku.
Výsledky.


Začal jsem optimisticky, škrtačkou za asi 2:50. Nakonec se ale kvůli počasí neškrtalo, dobře mi tak 🙂 . V dalších kolech jsem létal na jistotu, tj. + 20-30 m oproti tomu, kdybych ten špatný let neměl. V jednom pamětihodném letu jsem ve 4. minutě v „nekomfortní“ výšce asi 400 m přerušil stoupání, abych v 7. minutě lovil v 50 m, naštěstí se stoupáček našel; stejně jsem se „nazýval jistým přežvýkavcem“ 🙂 . To jen na dokreslení panujících podmínek. Poslední let jsem si pokazil pozdním návratem na přistání. Štve mě to, alespoň vím, na co se zaměřit při tréninku 🙂 . Stejně, tisícovek jsem měl spoustu – jako časoměřič 🙂 , chodím měřit jen těm nejlepším pilotům 😉 .


Sluší vám to 🙂 .

Honza
1.9.2019

komentáře 4

  1. Poslal mi večer Radek zprávu:
    Po dvou hodinách hledání, na šrot, ale nalezen.

    Jirku Tůmu jsem nebyl schopen odradit od pomoci hledat, a Tomáš na koloběžce byl taky naprosto úžasnej. Při úplně posledním pokusu před odjezdem domů se Renda zeptal nějaké paní s kočárkem, za tím velkým zeleným domem, a paní v okně ho slyšela a zavolala na něj, že ho už mají ve sklepě. V ten moment mi volal i Tomáš, že už mu jiný místní modelář volal, že se éro našlo 🙂 .

    Paráda, mám obrovskou radost! Inu, pád letadla na malém městě neutajíš 😀 .

    1. Tak to je skvělá zpráva. Nikomu neublíženo, éro vypadá opravitelný.
      Super

      No a já nebudu příště tak optimistickej s výškou a snad se polepším 🙂

  2. Člověk se nezavděčí – létám celý den pěkně vysoko, všechny lety přes 50 metrů a pak se dozvím, že blbnu jako vždy 🙁

    Jinak poznámka na okraj – docela zajímavé je, že jsem o vítězství přišel jen kvůli přistáním (to mne stálo dvě tisícovky). Za první jsem úplně nemohl, to byla fakt šílená termická bublina při přihlášení, kdy model prostě nešel dolů žádným normálním způsobem a lépe než za 40b to nešlo, za druhé přistání za 45 místo 50b si popravdě tak trochu můžu 🙁
    U F5J i RCEV se to sune do pozice, kdy přistání není narozdíl od F3J tak zásadní (není to o jednotlivých bodech), ale sune se spíš do pozice „povinnosti“, že to do toho metru zkrátka musí pilot s ambicemi dostat a pak už rozhodne výška…

    1. Užíval jsi si to, Tome, bylo to na Tobě vidět 🙂 .

      S přistáváním naprostý souhlas, už mě mockrát stálo bednu 😀 .

Komentáře nejsou povoleny.