Kam? Nahoru! Mistrovství České republiky v Hořicích bylo vrcholem sezóny malých výškoměrů RCEV a opravdu stálo za to 🙂 .

Začnu zřeknutím se odpovědnosti 🙂 : tento blog není objektivní, předpokládám, že „oficiální“ zprávu na Stoupák sepíše tradičně Vašek Jeništa nebo někdo jiný.

Na soutěž se přihlásilo 47 pilotů a začali jsme se sjíždět už v pátek odpoledne. Normálně odmítám jezdit na dvoudenní soutěže, takže jsem byl poněkud překvapen budováním zázemí pilotům i jednotlivým týmům. Možná by se vklady mohly odvíjet od velikosti zabrané plochy 🙂 . Už ne jen plachta a stan, nýbrž v podání týmu z Nové Paky: sloupky, páska, agregát, přenosná restaurace i s televizí, gril a samozřejmě sud…

… doplatil na to i Radek, prý mu do piva něco přisypali, asi alkohol 🙂 .

Pořadatelský tým, chtělo by to jednotná trika, náčelníku 🙂 . A Pavlovi kalhoty s kapsou, aby měl kam dát ruku 🙂 .

No jo, požíváme 🙂 . Tady někde začal můj konec 🙂 , u 60% (přesné číslo už si nepamatuji 🙂 ) meruňkovice (myslím 🙂 ), ale o svých „výkonech“ se rozepíši tradičně až na konci.

Hořičtí byli připraveni, ale průnik mezi jednotlivými regiony mi přišel malý, zdálo se mi, že v depu vznikly 4 skupiny – Malčíci a spol, Baníček, Paka a …

… „zbytek“ 🙂 . Petra a Zdendu asi přilákala „Pamela“. Vítěz vyhrál právo ji políbit, ale nezaznamenal jsem, zda toho využil.

Papíry 🙂 . Sorg nezklamal, Martin P. byl přihlášen a rozlosován 2x a změnit to prý nešlo 🙂 .

Chceš jíst? Zaplať! Chceš létat? Zaplať! 🙂 „Pačáci“ měli jednotná trika i se jménem a přezdívkou na zádech. Hezké.

Už před soutěží musel Karel pájet – rozbitý konektor znamenal nefunkční servo klapky, naštěstí se našla páječka.

Se závadou si musel poradit i hlavní favorit Radek. Ve vzduchu regulátor jen vypínal motor, při měření na zemi shořel.

Radim točil vždy a všechno.

Nástup. Pět skupin, 10 startovišť, 6 kol v sobotu, 3 v neděli. Mimochodem, časově vše klaplo přesně podle plánu i s jedním opakováním po srážce.

10:00 – start. První start do soutěže je vždy krok do neznáma.

Kam až je to 75 m? Petr Š. se po heroickém letu vracel z velké dálky, naštěstí to bylo jenom asi 72 m od bodu. Přišlo by mi velmi nespravedlivé, kdyby to bylo dál.

Soustředění před startem.

Piloti F5J na RCEV.

Neměli to jednoduché, malý model prostě létá hůře než plnokrevná čtyřmetrovka.

Po každém druhém letu Tomáš jen procedil mezi zuby: „Se Storkem bych se vrátil“, případně „Se Storkem bych to vytočil“ 🙂 .

Byla kola, kdy většina pilotů opakovala, byla jiná, kdy se modely vracely skupinově a rozhodovala pouze výška.

Pilot se má cestou z letu usmívat 🙂 . Ruda a Jirka bojovali chvílemi s povětřím…

… chvílemi s Jirkou, který mívá svérázné názory. Na jeho lety je ale vždy radost koukat, opravdu není stádní typ 🙂 .

Diváckých letů bylo samozřejmě víc, a to je moc dobře.

Soutěž nabrala pravidelné tempo, startovalo se naprosto hladce asi v 15 minutových intervalech. Přijít…

… odletět svých přidělených, pokud možno, 10 minut …

… a udělat místo dalším 🙂 .

Pavla „RCEP“ H. úsměv neopustil nikdy.

Po opravě klapky „klapkaly“ jak měly. Karel své emoce dobře ovládá, ale spokojený byl.

Mládí vpřed, Jenda léta skvěle. Tatínek Ivo ovšem ještě lépe 🙂 .

Únava. Jaké úsilí je potřeba vynaložit k zorganizování a pořádání takovéto soutěže jsem si uvědomil, až když se mi „sekretářka ředitele“ cestou domů svěřovala, jaké to je sedět celý den u počítače a v 10 minutových intervalech zapisovat a nesmět udělat chybu. Tímto se omlouvá Radkovi, kterému zapsala špatně minuty, ale neměla čas na kontrolu, protože už jí „komp“ tahali z ruky, aby se mohly vytisknou výsledky 🙂 .

Mirek má z Djanga jen křídla, těžiště si vzal z cizího modelu a laboroval a laboroval 🙂 .

Bohdan má Django celé a naděloval 🙂 .

Radim mě překvapil – nelétal s „budhistou“, nýbrž Tilií. Ovšem jako vždy skvěle.

Dva náčelníci – Ivan a Geronimo.

Nevím, co Jirka Petrovi udělal, že na něj takto útočil 🙂 ?

Ajajaj, rozpojený vodič mezi regulátorem a motorem znamenal nulu 🙁 . Ale jinak „pačáci“ létali skvěle.

Konečně večeře. Mimochodem, vrabec a řízek výborné, ale guláš umí místní kantýna mnohem, mnohem lepší…

… ale vyhládlí piloti slupli všechno 🙂 .

Večerní posezení bylo opakováním pátku, snad jen piloti, kteří měli ještě nějakou šanci na dobrý výsledek, šli spát dřív. Jo, a došlo pivo (2×30 litrů), Petr musel pro „lahváče“ 🙂 .

Ráno zjistil Petr K., že mu přes noc chcípla baterka, takže jsem mu půjčil svou. Obrácenou polaritu konektorů vyřešil svérázně lepicí páskou. Na půl plynu model vylezl do 120 m, na plný regulátor motor, zřejmě kvůli přechodovému odporu improvizovaných spojů, vypínal. Mám rád bojovníky, co se nikdy nevzdají.

Ještě tři kola. Líbil se mi Petrův model, ve vzduchu si ho nikdo s jiným nespletl.

Martin je také svérázný pilot, obdivuji takový styl létání.

Mirkovi termika jde, pokud zapomene, že nesedí ve stíhačce 🙂 .

O nížku se bojovalo až do posledního kola.

Jirka M. měl před druhým Radkem náskok asi 20 bodů, ale ani s pomocí celého packého týmu let nezvládl 🙁 . Radim si tak v pohodě vylétal „bednu“.

Petr se posledním letem dostal až na druhé místo. Podle mě je to fantastický výkon, zejména vzhledem k tomu, že nemohl soustředit jen na létání, ale musel se věnovat i papírům a zajišťování piva 🙂 .

Soutěž skončila přesně podle plánu ve 13:00 🙂 .

Někdo se těší na cenu, většina zpytuje svědomí, co udělat příště lépe 🙂 .

Blahopřeji.

Diskuse na Stoupáku.
Výsledky.

Na mistrovství jsem se těšil, i když normálně na dvoudenní akce nejezdím rád, neboť se vždy společensky unavím a v takovém stavu nelétám dobře 🙂 . Inu, dopadlo to přesně podle očekávání 🙂 , jediné, čím se mohu pochlubit je to, že jsem večer jako poslední zhasínal lampu 🙂 .

Má žena Hedvika byla na soutěž mnohem připravenější než já, upekla perník (to vpravo má být mig), ušila síť na auto a na starý klobouček mi našila písmena „Press“ (když už tak pobíhám s foťákem 🙂 ).

Ještě před soutěží jsem zjistil, že záložní Etalon asi moc cenil zuby křidélkového serva, takže do nich asi jednu chytil. OK, horší by bylo, kdybych musel létat s ním. Do soutěže jsem nastoupil sice s bolavou hlavou a rozostřeným viděním, ale pln odhodlání, že když mohou někteří se třemi promilemi řídit auto, proč bych nemohl skoro střízlivý nalétat 10 minut. Hmm, devět a půl po jednom blbém rozhodnutí. Takže škrtačka? Ne ne, už jsem tu citoval Jirku T., že pilot jde z letu s tím, že to byla škrtačka, ale neví, že to byl nejlepší let dne 🙂 . Druhé kolo si nepamatuji, raději. Ve třetím svitla tisícová jiskřička, asi taková malá zlomyslnost „pána nahoře“. Ve čtvrém kole jsem létal „trenéra“ daleko po větru a přistál asi 2 m za čarou pětasedmdesátimetrové meze. Proběhl jsem se a zapsal 1:22 🙂 . Pětku a šestku taky nevím. Neděli jsem zahájil řízením cizího modelu – povědomí jsem ztratil asi v 7 minutě v 50 m 🙂 a pomocník asi ještě spal, naštěstí mě z depa upozornili, že koukám na úplně opačnou stranu. Dodatečně jsem si uvědomil, že jsem „řídil“ model s klasickým ocasem, zatímco mé Django má véčko 🙂 . No a co, bylo to hezké, bylo to prima, viděl jsem spoustu kamarádů – a už v neděli je Roudnice 🙂 .

Petře a kolektive, smekám a děkuji.

Jo, vlastně ještě jednu věc. Radek M. je sice mistr České republiky…

… ale mistrem republiky je Radek N. 😀 .

Honza
26.8.2019