Nemám rád Novou Paku, tedy letiště 😉 , lidi moc, proto jsem dlouho váhal, zda mám na Druhá packá véčka jet. Nakonec jsem si řekl, že (a) jakékoliv letiště je lepší než nic, (b) lepší trénink než soutěž si týden před mistrovstvím nelze přát. Asi právě (b) bylo důvodem velmi slušné účasti 22 pilotů.


V Nové Pace je zápisné již tradicí 🙂 , příhodně navázalo na pravidelný páteční trénink hořických pilotů u Jungbergů 🙂 .

„Malý“ Jenda je asi největší nadějí malých výškoměrů, tatínek Ivo se občas hodně zapotí 🙂 , aby nemusel poslat Jendu vlakem (totiž, když jsem létával s naším Vojtou, vyhrožoval jsem mu, že když mě pobije, pojede domů vlakem – nikdy jsem to ovšem nesplnil, i když příležitostí bylo mnoho 🙂 ) .

A když už jsem začal mládím, pokračuji Matějem, který se snažil, ale sužovaly ho technické problémy. To přejde, neboj a vytrvej. A třeba se my starší nad sebou zamyslíme, a nebudeme se nástupu mládí bránit tím, že je budeme nutit létat s odloženými modely 😉 (což stejně v mém případě nefungovalo – viz výše).

Třetím juniorem je Renda, role otce jsou ovšem stále nezastupitelné 🙂 – technická …

… i našeptávací a časoměřičská. Mimochodem, když mi Radek „pomocníkoval“, vyrobil jsem škrtačku, bacha na něj 🙂 .

Po dlouhé době se mezi námi „malými“ objevil Petr N. s Nymbusem (to tvrdý Y je hrozný, na malou směrovku bych si snad i zvykl 🙂 ).

Tilia tým tvořil Ruda a Mirek.

Ruda létal tradičně skvěle…

… Mirek si vezl domů drobná poškození 🙁 , snad to půjde opravit.

Útěchou mu snad byla tato „Cena paní Gagarinové“ za největší výšku v soutěži – mimochodem mimořádně skromných 213 m. Po soutěži jsme si dali ještě jedno kolo „kdo výš“, vyhrál Jirka Tůma s neuvěřitelnými 358 m! Mně Django vylezlo do 180 🙂 , už nebudu vyhlašovat soutěže, kde nemohu vyhrát 😀 .

Jirka krouží s čápy…

… tedy podle mě se modely „zarazily“ o jiný, mnohem bližší stoupák. Ale vidět 20 čápů v jednom kole byl úžasný zážitek.

Béda a Sparrow.

A teď něco úplně jiného – LMK Hořice. V prvním kole jsme zapsali ze tří skupin 3×1000, ve druhém 2×1000 a potom už se to jen zhoršovalo, asi jak jsme střízlivěli 🙂 . Petr mi na sebe mimochodem prozradil, že je „plochodrážník“, umí (vlastně model) jen levou zatáčku 🙂 .

Přistávat rovně mu ale šlo hezky. Bohužel doplatil na přílišný optimismus, 2 škrtačky bylo při přítomné konkurenci moc 🙁 .

(Náš) Radek letí, Petr měří, pes hladově kouká 🙂 .

Petr se za celou dobu nezastavil, buď létal nebo měřil, předseda musí být u všeho a vědět o všem 🙂 . Jak je vidět, Leoš už má taky Django a přijel se na nás podívat Zdeněk.

Radek přistává, naštěstí ne do kukuřice 🙂 .

V posledním kole ale Radek zjistil, že neřídí výškovkou. Situaci zvládl profesionálně, bez poškození modelu a s jen malou časovou ztrátou, na vině byl uvolněný bowden v trupu.

Odkladiště modelů před nahlášením výsledků – Djanga a vysílače Jirky, Iva a mé 🙂 .

Hezká a zajímavá soutěž s tradičně kvalitní organizací (a bufetem) – díky moc!

Diskuse na Stoupáku.
Výsledky.

Pro představu, jak napínavé to bylo, zde uvedu pořadí:
1. Radek N. – 1000 bodů
2. já – 981.98
3. Jirka M. – 981.82 (0.8 bodu před přepočtem!)
4. Jirka T. – 976.67
5. Ruda – 975.44
6. Radek J. – 959.04

Létal jsem „vesele“. Ve třetím kole jsem nalétal k bodu ve velké výšce a velkou rychlostí (termika na nevhodném místě a nevhodném čase 🙂 ), naštěstí jsem přemohl nutkání model zabodnout. V dalším kole jsem opakoval a při přistávání přelet zopakoval, tentokrát jsem jako příčinu odhalil utržené servo křidélka. Takže rychle rozdělat 5 min epoxid a opravovat. Když to to bylo spravené, zkusmo jsem sáhl na druhé křídlo a lepil znovu, naštěstí to ve vzduchu vytvrdlo a já mohl v 5. a 6. kole přistávat opět normálně 🙂 . K tomu jsem si v tom spěchu nějak divně (ne)zapojil nabíječ, takže jsem poslední dvě kola letěl na „nenabitou“ baterku, naštěstí stačila (na Gagarina ale už ne – viz výše). Inu, prevíti mají kliku 🙂 .

Na shledanou příští týden v Hořicích na MČR,

Honza
17.8.2019