Po „buřtování“ přišla „Dobuřtná“, aneb soutěžička RCEV pro Manušice a přilehlé okolí (Liberec, Teplice 🙂 ).
Soutěž jako obvykle organizovalo duo P+P podle pravidla „jednodušeji už to nejde“. Létalo nás 8, devátý pilot se přijel jen podívat 🙂 .
Ruda ve mě budil hrůzu – chodil po letišti s deskami a já ihned zpytoval svědomí, zda mám zaplacené příspěvky a daně 🙂 , tak moc úředně vypadal.
Mně ten symbol na směrovce připomíná japonský sebevražedný bombardér 🙂 , ale Ruda létá spolehlivě, na vražedné útoky jsou jiní borci (třeba já, ale žena už mi odpustila 🙂 ).
Nalétat 10 minut je legrace, dostat výškoměr z trupu tvrdá práce 🙂 .
Pro Mirka to byla první „výškoměrka“ – a skončil na „bedně“. Zaslechl jsem ovšem poznámku jednoho z místních, tj. manušických pilotů, že cizákům by měl být vstup zakázán, alespoň v případě, že létají lépe něž místní. Inu, létají, ale Mirek je F3Béčkař a prostě umí.
Pršelo, jen se lilo. Na „modrou“ (radar na mobilu) se v pohodě létat dá. Vyklápěcí dveře „Caddyny“ vytvoří prima střechu (ostatně, všichni správní modeláři jezdí VW, jediný Ruda má mercedes 🙂 ).
Po druhém kole déšť „zoranžověl“, takže jsme létání na hodinu a kousek přerušili – jíst se také musí 🙂 .
Kvůli tomuto se do Manušic jezdí…
… mňam, mňam, po prstech stéká horké sádlo, letní déšť mi chladí zádo 🙂 .
Manušice patří Djangům, převážně. Dva piloti létali s LS Etalonem.
Jirkův právě nechává přistávací bod hluboko pod sebou a daleko za sebou (zlomyslná fotka, vím 😉 )…
… Mirkův se k bodu teprve blíží.
Aleš umí – i spravovat 😉 , v pondělí si bude muset jít koupit nový vteřiňák 🙂 . V tomto letu se navíc srazil s Vláďovým modelem, ale obě Djanga si odnesla sotva škrábnutí.
Pilot nesmí mít svůj model rád. Prý 😉 .
Sláva vítězům, čest poraženým. Moc jsem si jako na soutěži nepřipadal, spíše na přátelském polétání podle pravidel RCEV. Podle mě by to tak mělo být vždy a jsem Vláďovi a Alešovi vděčný (a taky závidím 😉 ), že to dokáží.
Nejhezčí model na letišti se nejmenoval ani Django, ani Etalon, nýbrž Fokker. Nádhera, stavěl a létal (když zrovna nepršelo a nefoukalo) Vláďa Černý.
Ke společenské události, jakou soutěžička bezesporu je, patří i módní přehlídka:
Navzdory nápisu na tričku se dotyčný cpal buřty a odmítal mrkev 🙂 .
Námořnické ponožky viditelné až po vykasání nohavic 🙂 .
Po soutěži nás Aleš ještě pozval na chalupu na kafe a gril, takže závěr této reportáže musí patřit jemu, resp. jeho nejnovější favoritce Báře, která s námi trpělivě vydržela celý den na letišti 😉 .
Opakuji se, ale mně se z Manušic nikdy nechce! Kluci, díky moc.
Honza
10.8.2019
Opět paráda. Děkujeme že s Hedvikou jezdíš, lítáš, překážíš na bedně a však ty víš 😀
Jo a ta fotka s růžovku hrozně klame. Takhle to vypadá jako „přistání“ ale ve skutečnosti jsem tam loni u bodu zasel a teď jsem přišel jenom sklidit plody. Ale jdu pozdě, jasně je vidět, že už je po květu – začalo už opadávat listí 🙂
To je boží koláž 😀 , dík!
Jen jsem nevím jestli je to Aleš v sukni, nebo Hedvika v botech 🙂
Naprosto parádní den, Manušice jsou prostě nejlepší a v podstatě sázka na jistotu.
A tvoje reportáž je Honzo opět skvělá ( apropos, daně zaplacené máš ševče? Ani na příští rok, že??).
Navíc by tento památný okamžik měl být zaznamenán pro budoucí generace, jako den vzniku DJANGO FACTORY TEAMU ??. Už zbývá jen doladit týmová trička ?.
Vzhledem k diskusi nad šálkem horké kávy a grilovanou cuketou navrhuji další soutěžičku uspořádat s modely F5J, startující s malými ptáky by byli automaticky penalizováni ?.
Ještě jednou díky všem za krásnou sobotu a extra Alešovi za pozvání na kávu.
Rudo, ty otázky jsi si měl schovat do Hořic 🙂 , okamžitě bych přistál a dal se na zbabělý ústup 🙂 .
Do Hořic si nechám rovnou daňové přiznání, potřebuji se zbavit obávaného soupeře ?.
Budeme v jednom Django týmu 😉
Tak to já si to ještě rozmyslím ?