Freewing F-105 Thunderchief

Za zlatý věk letectví bývají považována 30. léta 20. století. Co jsem „čuchnul“ k dmychadlům, posunulo se mi nejzajímavější období létání o asi 20 až 30 let dopředu – ke zdolávání a překračování zvukové bariéry. Republic F-105 Thunderchief byl „dvoumachový“ bombardér navržený k nízkému rychlému a přímému letu, model s dmychadlem o průměru 64 mm vyrábí Freewing.

K F-105 jsem přišel poměrně velkou oklikou. Po Mig-15 bych měl logicky stavět Mig-17, tak jsem se začal zajímat o historii tohoto typu a dostal se k zajímavým dokumentům. Ve druhé polovině 60. let se „střílelo“ ve Vietnamu a američtí piloti s překvapením zjišťovali, že „neumí“ souboje, neboť právě aktuální doktrína byla založena na raketách a střelbě na dálku. V roce 1966 získal Izrael Mig-21, o rok později i 2 Migy-17. Letadla zapůjčili do USA ke zkouškám. Po vyzkoušení Migů a jejich porovnání s vlastními americkými letadly se kompletně změnil výcvik pilotů a Phantomy dostaly podvěsy s 20 mm rotačními kanóny. Zprávy o zkouškách Migů jsou již odtajněné, zájemcům doporučuji zadat do vyhledávače HAVE DOUGHNUT (Mig-21) a HAVE FERRY (Mig-17). Jedním ze soupeřů Migů v Jihovýchodní Asii (a tudíž i porovnávané s Migy) byly také Thunderchiefy.

Thunderchiefy (viz česká Wikipedia) dostaly v Asii roli, na kterou nebyly úplně vhodné, a jejich ztráty byly proto obrovské. Hezké anglické čtení je na Airvectors a na The Avionist (včetně úžasných fotek). Poněkud zlomyslnou přezdívku Thud dostal stroj údajně podle zvuku, který vydal, když zapadl do džungle.

Při zkoumání předlohy jsem samozřejmě narazil i na model 🙂 . Váhal jsem dlouho, zda si mám model pořídit. Na jedné straně předloha a její historie je úžasná, na druhé straně mám pravidlo, že hotové čínské modely prostě nelétají 😉 . Přečtení diskuse na RCGroups mi rozhodování nijak neusnadnilo. Nakonec jsem se rozhodl, že model stejně chci 🙂 .

Modely Freewingu prodává americká firma Motion RC, která má v Holandsku pobočku. Mimochodem, stránky jsou to veselé, neboť automaticky zapínají google překlad do češtiny (dá se vypnout), pokud budete chtít EDF model, musíte do rubriky „Ventilátory a trysky“ 🙂 . Model jsem objednal ve čtvrtek, doma byl v úterý. Balení je dokonalé…

… obsah potom úplný (včetně lepidla), byť na počet dílů poněkud chudý 🙂 . Sestavení modelu se dá zvládnout za půl hodiny, mnohem déle mi zabrala výměna konektorů z XT60 na mé oblíbené MP Jet. Určitou zvláštností modelu je ovládání, každé servo ovládá obě kormidla na své straně, tj. křidélka i výškovky se pohybují spolu, jako by to byla delta. Z vlastních zdrojů je třeba dodat jen baterii a přijímač. Navíc jsem dodělal vodítka táhel k výškovce, drát se prohýbal až moc.

Model by měl uvézt baterii 3S1000 až 3S2200. Já mám 1050 a 1500. S větší baterií je letová hmotnost asi 505 gramů. První start byl v plné rychlosti do země, na druhý jsem zdvihl výškovku asi o 1.5 mm a už to šlo (ostatně na RCGroups to taky někdo napsal, jen jsem to přehlédl). Po prvním létání jsem seřídil táhla tak, aby výškovka byla zvednutá o 1.5 mm a křidélka byla tak o 0.5 mm dolů.

Model letí. Ale bez sebemenšího přebytku výkonu, navíc je lehký, takže se pořád neposedně vrtí. Malé křídlo, poměrně velké plošné zatížení a malý tah žádné velké akrobatické kreace nedovolují. No jo, ale chce to vůbec někdo po takovém modelu? Při průletech vypadá hezky 😉 .

Mig je větší a létavější, ale vedle Thunderchiefa vypadá jako chudý příbuzný 🙂 .

Po prvních letech, orientačním změření tahu a samozřejmě výpočtech (žiju čísly 😉 ) jsem vzal nůž a NACA vstupy rozšířil asi o polovinu, což byla operace tak na 15 minut. Anglicky se tyto přisávací otvory nazývají „podvodnické“ (cheater holes), ale ona vrtule, byť schovaná trupu, potřebuje o hodně více vzduchu než proudový motor. Rychlé změření ukázalo nárůst statického tahu minimálně o 20% a ve vzduchu model ožil až zázračně. Tah je teď větší než hmotnost modelu a létání se stalo o mnoho příjemnější. Na obrázku je vidět i přidané vodítko táhla z kousku balzy a trubičky lanovodu u kořene výškovky.