V sobotu patřilo hořické modelářské letiště mládeži, Jarda pořádal „kroužkovou“ soutěž EŽ15. Pokud tuto kategorii neznáte, doporučuji tento článek ze stránek LMK Hořice.


Soutěž je určena zejména pro modelářské kroužky a nasazení rodičů a instruktorů se minimálně vyrovná soustředění pilotů…

… vždyť takto razantní odhod umí předvést ve „velkých“ kategoriích jen málokdo.

Ačkoliv pravidla připouštějí modely s rozpětím až 2.5 m, většina jich měla o metr méně. Měl jsem dojem, že některé modely „zrály“ minimálně 12 let někde na půdě, než se z nich …

… uříznutím hlavice a přišroubováním motoru stal soutěžní stroj 🙂 . Ale o model v takovéto kategorii vůbec nejde.

Fascinovalo mě, s jakým zaujetím kluci pilotovali…

… aby se po přistání opět patřičně rozjívili 🙂 .

A ještě jednou v obráceném pořadí – pilot se má po návratu z letu usmívat…

… při letu ho ale nic jiného zajímat nesmí. Přemýšlím, proč my se někdy při letu vybavujeme a po přistání mračíme 😀 .

Na letišti měli zároveň soustředění „volňáskáři“, ale moc se toho u nich nedělo. Posedávali, jen jednou za půl hodiny někdo vystartoval.

Je to sice už dávno, co jsem létal aktivně volné modely, ale domnívám se, že je to (možná) proto, že volňáska je potřeba především správně seřídit, potom už stačí „jenom“ vypnout (větroň) nebo hodit (gumák) do stoupáku. Je-li model seřízen, třeba na něj nesahat 🙂 . U RC je to přeci jen jinak, cit pro vzduch se jinak než neustálým létáním získat nedá.

Ale možná je to i tím, že volňáskáři jsou talentovaní, a kdo má talent, trénovat nemusí 🙂 .

Každého pilota čekal diplom a cena …

… zatímco doprovod fotil jako divý 🙂 .

Po soutěži se létalo dále, Jarda učil nové adepty „po drátě“.

Já byl nadšený, namísto nekonečných diskusí a stížností, jak nás je málo a jak mládež nemá zájem o letadla, nýbrž by jen seděla u počítače (což je ostatně pravda 😉 ), konečně opravdová akce. Před Jardou a ostatními vedoucími modelářských kroužků hluboce smekám.

Honza
10.6.2019