Původně jsem se tento víkend chystal na soutěž do Plzně, ale když mi přišla pozvánka z Manušic na „soutěžičku“, musel jsem se rozhodnout. Vybral jsem si bližší cíl (Roberte a Ivane, sorry 😉 ) a nelituji. V pátek jsme v Hořicích potrénovali „teoreticky“ v pivovaru, v sobotu i na letišti, dnes ráno jsem naložil „zelenou krajtu“ až po okraj letadly a vyrazil.


Pilotů se přihlásilo 10, počasí bylo … no, obvykle se před závody říkává „skoč za farářem s husou“, tentokrát musel od pořadatelů dostal dva krocany 🙂 , bylo prostě nádherně.

Soutěž organizovali Vláďa s Petrem (mimochodem, bábovku na titulním obrázku přivezl on) pod patronací samozvoleného, neodvolatelného prezidenta klubu (ano, takto to stálo na pozvánce a takto ho všichni titulují 🙂 ) Mojmíra.

Marek obsluhoval, měřil, fotil (a málem jsem ho zabil Migem 🙁 , až bude model opět letuschopný, napíšu víc). Jak jsem se zahanbením zjistil, mé vlastní fotografie nesnesou s těmi Markovými srovnání, pokud mi dá povolení, nějaké sem „pověsím“. Jednu níže uveřejňuji i bez povolení, protože je prostě úžasná!

Tři piloty byli vlastně A-dvojkaři 🙂 , tatínek Ivo …

… a kluci Matouš a Jeník. Že umí létat Ivo, už od minula všichni víme, ale mladí „řádili“ ještě víc 😀 . Mám z toho obrovskou radost a držím palce, ať jim elán vydrží i přes pubertu.

Létali jsme na pěti startovištích 6 kol, prezident samozřejmě soutěž zahajoval 🙂 . V prvních 2 kolech byla termika taková „nulová“, vypínat pod 100 byl vlastně omyl, poté už to bylo veselejší.

Aleš byl přemotivovaný, což se projevilo chybou, po které…

… vteřiňák, hojně postřikovaný aktivátorem, tekl proudem. Dokonce stihl model v pracovním čase opravit a v 8. minutě ještě běžel na start, aby zjistil, že zapomněl zapojit serva pravého křídla. To ho zastavilo, ale s 0 za let se smiřoval jen neochotně.

Pohodáři 🙂 . Vláďa létal odvážně, chvílemi až moc 🙂 . Určitě vyhrát soutěž o nejmenší výšky.

Kluci Kulichovi létali s Tilií …

… Jirka s Etalonem, zbytek 8x Django (co taky jiného v Manušicích, že?).

Po třech kolech byla přestávka, kvůli ní se na soutěže jezdí 🙂 …

… víte někdo o větší pohodičce 🙂 ?

Po obědě jsme (neradi) pokračovali. Termika byla, ale občas jen pro někoho, opakovaně se startovalo …

… a předčasně přistávalo.

Toto je slíbená Markova fotka s mým Djangem (to vpravo 🙂 ). Přilétl se na nás podívat orel mořský (podle bílého ocasu je to starý samec), přidal se do mého stoupáku a vyučil mě. Ačkoliv při stejném rozpětí váží asi 5 kilo, umí termiku evidentně lépe 🙂 .

Závěrečné fotografování a vyhlášení výsledků (všichni jsme byli na prvním papíru 😉 ).

Po soutěži následovalo volné létání – Vláďův nový výtvor Nobody 3.8M. Není prý určen k F5J, nýbrž ke sportovnímu létání.

K akrobacii ovšem určen není, upadla mu směrovka a bez ní řiditelně nelétá, naštěstí se ze žitného lánu záchranná výprava…

… vrátila beze škod, stačilo vložit nové šrouby, které směrovku drží, a model šel znovu do vzduchu. Uzel je konstrukčně poddimenzovaný, na dalších modelech bude patřičně upraven 🙂 .

Příprava na aerovleky. Vlečná je „brutální“, ostatně Fox má prý 12 kg …

… čemuž při pohledu na Aleše i věřím 🙂 .

ASW do JPmodels jsou „normálnější“, asi šestikilové, prý by je měla vlečná tahat po dvou 🙂 .

Krásný den mezi kamarády, děkuji moc 🙂 , a jen doufám, že výhrůžky, že už mě příště nepozvete, si ještě rozmyslíte, jinak bych neměl o čem psát 😀 .

Honza
2.6.2019