Při zalétání nebyl Mig ani zdaleka hotový. Měl jsem ovšem tušení, že povrchová úprava nebude jednoduchá, takže pokud by model létat odmítl, mohl bych si ji ušetřit 🙂 . Jak už jsem psal, Mig letěl, a zhotovit mu „kabátek“ nakonec zase tak strašné nebylo, i když v několika slepých uličkách jsem se obracel 😉 .


Nejprve jsem přidal žebro na odnímací kryt. Jistou dobu jsem čekal, jestli si na velkou mezeru mezi oběma díly nezvyknu, ale nakonec jsem podlehl. Dokonalé to není, až to budu dělat příště, asi celý vnitřek olaminuji 🙂 .

Další na řadě byly přechody mezi trupem a směrovkou. Použil jsem úplně stejný způsob jako u přechodů křídla. Jen dvě vrstvy měkké balzy a …

… výsledek se mi zdá velmi uspokojivý.

„Trial and horror“ 🙂 . Nitrokombinační barva Belton odstínu RAL 9007, který mi „barevný rádce“ poradil jako vhodný hliníkový odstín.

Možná ano, vzorek nastříkaný na čumák jiného modelu se mi hodně líbil, …

… ale na Migu to nebylo ono. Celý povrch byl jakoby „opískovaný“. Asi se nejprve vystříká lak a potom už sprej prská jen piliny.

Takže jsem si v hořickém železářství koupil jemný brusný papír a pilin se zbavil. Stálo mě to nemálo „lidského sádla“ 🙂 .

Na internetu jsem si přečetl, že RAL 9007 a 9006 jsou vlastně odstíny protikorozních nátěrů bez ustáleného odstínu. Alespoň mi model nezrezne 🙂 . Prohlídka regálu s barvami v místním hobby marketu to potvrdila, v podstatě všechny „stříbrné“ barvy jsou deklarované jako protikorozní nátěry. Naštěstí měli i „artovou“ barvu určenou pro dřevo a jiné „kutilské“ materiály.

S výsledkem jsem mnohem spokojenější. I z tohoto spreje létaly ke konci piliny, ale mnohem menší a daly se ze zaschlého nátěru setřít hadříkem. Zřejmě to chce pořád protřepávat a protřepávat 🙂 . Jedna piksla je na metrový model akorát, v jedné vrstvě. Příště budu počítat se dvěma. Mimochodem, model přibral jednou vrstvou asi 20 gramů.

Našel jsem ve skříni černý sprej na polystyrén, ale drží i na lakovaném povrchu. Kabinu jsem nejprve oblepil maskovací páskou a poté ve dvou vrstvách nastříkal.

Barva samozřejmě podtekla, takže jsem si vzpomněl, jak jsem na vysoké kreslil na pauzák, a trochu si zaškrábal žiletkou 🙂 .

U chodníčků už jsem si dával větší pozor a stříkal ve více vrstvách a opatrněji. Hrany jsou sice ostré, ale zase byla v igelitu díra na nesprávném místě – grrrr 🙂 .

Zbarvení jsem si vybral v návodu ke stavbě kitu od Eduarda. Mimochodem, tento konkrétní Mig-15 v.č. 623934 ještě existuje, i když v dosti zuboženém stavu, viz údaje na serveru valka.cz včetně fotografií tehdy a nyní. Ostatně, z porovnání fotografie se schématem se mi zdá, že si „kitaři“ také trochu vymýšleli, ale ono to asi u těchto historických předloh jinak nejde.

V počítači jsem si připravil znaky i písmena. Znaky na křídle měly průměr 800 mm, na směrovce 600 mm. Modrý lem měl 10 mm. Na levém papíru je spousta poznámek, spočítat správnou velikost mi dalo zabrat, zejména proto, že každý pohled v třípohledu je v jiném měřítku 🙂 . Nakonec jsem se rozhodl, že Mig je v měřítku 1:9.3 až 1:9.6 🙂 a znaky mají průměr 86 a 64 mm, číslice jsou 47 mm vysoké a vkreslené do rastru 4×7 dílků, tj. nejde o standardní font.

Dlouho jsem hledal, jaké jsou ty správné barvy na naše znaky. Až v monografii na Delfína jsem našel správné informace. Tedy modrá je světlá, odstínu 4450 dle ČSN, červená potom 8140. Znaky jsou z Oratrimu, modrá číslo 53, červenou a bílou nevím, měl jsem je z minula. Nejprve jsem vyřízl vnitřek znaku (to, kde by byla bílá a červená barva) a takto vzniklou šablonu nalepil lepicí páskou na modrou fólii. Podle šablonky jsem modrý segment odstranil.

V dalším kroku jsem oříznutou modrou fólii i se šablonou nalepil na fólii bílou …

… a ořízl vnější hranu.

Červený segment se opět vyřízne podle šablonky…

… a nalepí na bílou. Český (československý) znak je naštěstí jednoduchý, i když „obtisky“ zdaleka dokonalé nejsou. Příště nebudu modrou před nalepením na bílou ostřihovat z vnější strany tak těsně.

Obdobně jsem vystříhal a vyřezal číslice.

Jedním z nejnáročnějších úkonů bylo vyrobit správný počet levých a pravých znaků 🙂 .

K lepení znaků na model jsem si vyrobil další šablonku.

Znak se umístí, přichytí ve správné poloze, potom se šablona odstraní, sloupne se zbytek krycího papíru a znak přihladí. Snadné 🙂 .

Netřeba hledat zlý úmysl tam, kde lze chybu vysvětlit blbostí 🙁 . Když jsem dělal otvor pro servo, vůbec mě nenapadlo přemýšlet o znacích. Protože znak servo zakrývá, musel jsem ho nalepit níže a více vpředu, než by měl být.

Papír + nůžky + páska = šablona 🙂 .

Dlouho jsem přemýšlel, jestli nemám nechat model v této podobě, kvůli tomu posunutému znaku na směrovce. Ale nakonec jsem si řekl, že stavím model, ne maketu, a rozhodl se pruhy udělat.

Pruhy jsou kolmé k ose trupu, který je ale v daných místech kuželový. Opět přišla ke slovu kalkulačka a CAD a šablonky.

Podle jiných (jiné kopie) šablonek jsem vyřezal maskovací pásku a …

… nalepil je na trup. Pro znak jsem holt musel v pruhu udělat místo.

Barvu jsem koupil ve výtvarných potřebách (Giotto Decor Acryle, vodou ředitelná, světle modrá) a k nanášení použil štetec (neb se nenadělá jako při stříkání 🙂 ). Mimochodem, vzorečky na papíře posloužily při výrobě maskovacích šablon.

„Stíhačkový“ hangár, první vrstvu jsem nechal zaschnout přes noc, druhou potom nanesl kolmo k první.

Po sloupnutí pásek jsem barvu přebrousil brusným papírem zrnitosti 1000. Výsledek dokonalý není, pruhy jsou trochu křivé a trochu podteklé, ale už jsem si zvykl 🙂 . Výhodou migu je to, že kam ho postavíte, tam ho najdete 🙂 . Vážně, pro barvení je rovný čumák velká výhoda.

Další šablony – tentokrát na podvozkové šachty…

… a aerodynamické brzdy. Nakreslit čáru tenkým fixem na křivou plochu na sestaveném modelu není legrace, nadával jsem jako špaček, hlavně u vyznačování směrovky 🙂 . Obdivuji maketáře, uvědomil jsem si, že postavit model je „legrace“, ale nakreslit jednu čáru zrcadlově na obě strany trupu mi přijde jako téměř neřešitelný problém; naštěstí se nevydržím vztekat dlouho 😀 .

Pomůcky. Počítač a tiskárna jsou kousek vedle 🙂 . Na RCGroups se vedla diskuse (anglicky), zda se vyplatí si nejprve model zkonstruovat v počítači, nebo stačí papír a tužka. Já to mám půl na půl, na vlastní stavbu papír a tužku, na detaily je počítač (tiskárna, skener) k nezaplacení.

Venku prší (a trochu i sněží), zítra jedu na 2 týdny na stavbu, tak jen „carpet flying“ (vlastně ne na koberci, nýbrž plovoucí podlaze 🙂 ). Po dlouhé době (možná 20 letech) jsem si postavil model podle velkého vzoru a hrozně jsem si užíval. Maketa to není, možná ani polomaketa, ale že je to Mig-15, poznat jde 🙂 .

Honza
4.5.2019