RCEV Manušice – 17.3.2019


Na nedělní odpoledne svolal Manušický klub (= Vláďa Papírník) první letošní soutěžičku RCEV. Zima nechala alespoň na jeden den vyhrát jaro, takže jsme soutěž odlétali ve velmi pohodové atmosféře.


RC pilot se pozná podle dodávky 🙂 (na letišti 3x Caddy, 2x Transporter, 1x Master 🙂 ).


Pilotů se sešlo 9, pro několik z nich to byla první výškoměrová soutěž vůbec, takže brífing byl delší a podrobnější než tomu obvykle bývá.


V Manušicích se létá Django Cup, výjimky byly dvě – Jirkův Etalon a můj Castor. Ačkoliv bylo slunečno, funělo okolo 7 m/s z nejnevhodnějšího směru, zdálo se mi, že Castor má větší šanci, i když kdo ví, Django je o třídu lepší model.


Po zimě se kontroluje a seřizuje 🙂 . Já sám začal přilepením ulomeného motýla 🙁 (Vláďo, díky za lep).


Petra to nějak nebavilo. Ostatně většina pilotů to vzala jako společenskou událost, průměrná doba letu byla okolo 3 minut 😉 , o nějakém lovení termiky nemohlo být ani řeči, tedy až na pár výjimek.


Zato se hezky fotila přistávání, byl na to čas 🙂 .


Čerstvý důchodce Aleš má pořád dobrou náladu, a létal skvěle.


Pro Vláďu to byla první soutěž, je nás zase víc.


Honza už není úplný nováček, ale chybu startu s vybitou baterkou si neodpustil. Mohl se tak proběhnout po podmáčené ploše letiště a zacákat si záda 🙂 .


Po třech kolech buřtová přestávka (vzpomněl jsem si na Blaník, ten od Cimrmanů 🙂 ).


Jirka je jediný pořádný pilot, má stoleček. Zneužili jsme jej 🙂 (stoleček).


Vláďova „růžovka“ v přistávací konfiguraci…


… a nakonec ještě jeden útok na přistávací linii 🙂 , v hlavní roli samozřejmě Django.


Tuto fotku sem nedávám z marnivosti, nýbrž kvůli Ivovi – zaslouženě vyhrál. Co jsem si všiml, dvakrát se vydal po větru se stoupákem, vyplatilo se mu to. Aleš zářil, vynutil si na Vláďovi prohlášení, že jako nejlepší domácí pilot má „1000“ on, a slib, že na konci roku vyhlásí nejlepšího domácí pilota manušického RCEV seriálu (zaslechl jsem cosi o 4 soutěžích).

Vláďovi se povedlo podle mě něco úžasného – nejen, že staví létavá Djanga, ale zároveň s modely dodává kupujícím i chuť je vyzkoušet v soutěžním nasazení. Klobouk dolů! A děkuji moc, nejen za dnešní den.

Jak jsem psal, létal jsem s Castorem. Pamatuji si jen dva lety – v prvním kole jsem nalétal asi 3:40, po asi minutě přemítání jsem to tam hodil znovu – a bral „1000“ za čas 3:02! Před posledním letem se začalo zatahovat dešťovými mraky, nosilo to jako blázen – po přistání výškoměr ukázal 232 m (což se mi snad ještě v životě nepovedlo 🙂 ), navíc jsem při přistání s modelem nehezky praštil. Jediný 10-minutový let jsem tak měl škrtací 🙂 .

Tedy, díky moc, manušičtí, a příště přijedu zase 🙂 .

Honza
17.3.2019

komentáře 3

  1. Ahoj,
    My děkujeme, že jsi neúnavným účastníkem srandasoutěží v Manu a pisatelem těchto reportáží.
    Super, už se těším na další.

      1. Ještě nevím, určitě ale ještě před hlavní „oficiální“ sezónou.

Komentáře nejsou povoleny.