Drobky – 16.3.2019


Telemetrie, Vector Board a samozřejmě dmychadla (co jiného, že?).


Výškoměr Altis je již dlouho možné použít bez úprav s telemetriemi Jeti, Graupner a Multiplex. Pro Spektrum je nutný speciální převodník. Na Internetu jsou návody na jeho stavbu, ale to bych si netroufl. Když se objevil převodník přímo od výrobce, hned jsem si ho u Ivana Hořejšího objednal.

Instalaci jsem si „užil“. Návod jsem na stránkách Aerobteku nenašel, ale odpověď na e-mail v 8 hodin večer přišla od pana Palkoviče obratem! Návod lze stáhnout odtud. Další na řadě byl obslužný program. Měl jsem v počítači starou verzi, k aktualizaci na novou byly potřeba 4 další programy 🙂 . Dále už ale šlo vše jak po drátkách. Nastavený výškoměr jsem zapojil do série s GPS modulem, ve vysílači DX9 vyvolal automatické nastavení telemetrie – a bylo to.

V úterý bylo chvilku sucho a bezvětrno, tak jsem vyrazil na louku s ASW. Mám ten eroplán čím dál tím raději, dělá ze mě lepšího pilota 🙂 . Ale to mluvení a pípání (stoupá) a pískání (klesá) je naprostá hrůza. Po každém letu jsem zvětšoval meze, až jsem to vypnul úplně. Zjistil jsem, že když na model vidím, je telemetrie zbytečná. Stejnou zkušenost jsem udělal i s GPS. Nějak mi uniká, k čemu je telemetrie dobrá 🙂 , ale třeba mi to někdo vysvětlí, nebo jí ještě na chuť přijdu.


MIG-15 pomalu, po kouskách, vzniká 🙂 , ale už plánuji další dmychadlový model, tentokrát dvoumotorový. V Číně jsem si objednal dmychadla o průměru 30 mm QX30-14000. To druhé číslo je kv motoru. Dmychadla přišla asi za 14 dní od objednání, obyčejnou poštou. I když dmychadla vypadají stejně, jsou evidentně z různých sérií, krabičky se lišily a k jednomu příslušenství bylo, ke druhému ne. Na RCGroups je toho o těchto pohonech dost (v angličtině), včetně fotek roztržených plášťů motorů a zkrvavených rukou 🙂 , údajně proto, že motor označený kv = 7000 byl ve skutečnosti ten rychloběžnější, ale spíše si myslím, že to byla nějaká výrobní vada.


Připájel jsem tedy standardní 3.5 mm konektory, strčil jej do kusu novodurové trubky, kdyby motor explodoval, a vyzkoušel. Tedy nejprve ne, regulátor Jeti Ray18 se dmychadlem naprosto odmítl bavit. Chtělo to jiný regulátor.


Starý MGM A74, který mám připravený do MIGu, se ukázal jako lepší – na plný plyn bral motor asi 10 A ze dvojčlánku. Na Internetu ale doporučují alespoň 20A regulátor. Takže jsem vyzkoušel ještě HK 30A a teprve teď se začaly dít ty správné věci – na plný plyn motor 140 W! Oba motory žraly stejně, takže jsem alespoň v tomto bodě uklidněný – nejsou odlišné. Do modelu mám připravené regulátory Dualsky XC22-L. Snad budou stačit. Dodatečně jsem zjistil, že MGM regulátor podporuje maximálně 170 000 ot./min, zatímco novější regulátory by měly umět až 210 000 ot./min pro dvoupólový motor. Pokud jsou QX motory čtyřpólové, budou maximální otáčky poloviční, tj. asi 85 000, resp. 105 000. Pokud má motor opravdu kv = 14000, potom při 8 V napětí vychází otáčky asi 110 000. No uvidíme…


Zastyděl jsem se za svou materiálovou zaostalost (furt jen balza, kanagom a lak 🙂 ). V časopisu FMT jsem se dočetl o novém materiálu, který vymysleli u Graupnera – Vector Boards (VB). Jde vlastně (tedy údajně, nejsem v němčině úplně suverénní 😉 ) o jemnozrnný EPP, tedy velmi pružný materiál, který na první pohled vypadá jako depron, dá se ale lépe lepit, barvit a ohýbat. Opravdu, na proužku VB se dá udělat a utáhnout uzel 🙂 . Materiál se prodává v tloušťách od 0.2 mm do 9 mm v balících o tloušťce asi 30 mm. Objednal jsem si 1.5 mm a 4 mm, tj. 20 a 8 desek. Mimochodem, tu 0.2 použil autor článku v FMT na výrobu „plachty“ na rogalo.


Tenký materiál (1.5 mm) má viditelnou strukturu „vlnitého plechu“, povrch není úplně rovný, zato 4 mm deska je naprosto hladká.


V rámci „dmychadlové posedlosti“ jsem si překreslil několik potenciálních kandidátů na stavbu RC „čtvrtmakety“ do počítače. Nebyl proto problém v pěti minutách vytvořit plánek pro první pokus s VB.


Materiál se dobře řeže žiletkou, na tenké díly lze použít i nůžky, VB se netrhá. Také se mi zdá, že 1.5 mm deska je ohebnější napříč vlnek, nikoliv podél nich (což jsem samozřejmě zjistil, až když bylo vyříznuto). Lepit lze „prstolepem“ (kyanoakrylát), v FMT doporučují jako nejvhodnější tavné lepidlo.


Celkem trvala stavba asi hodinu, k dovážení bylo potřeba jedné vzduchovkové diabolky, model váží tak 2 gramy a létá krásně pomalu 😀 . Mimochodem, poznáte předlohu?

Ve zkoumání vlastností VB budu pokračovat. Zatím jsem zjistil, že Kanagom ho sice neleptá, ale ani nelepí 🙂 .

Na elektovětroně jsem v žádném případě nezanevřel, chodím létat pravidelně a moc mě to baví. Jenomže mi došlo, že elektrovětroně ve mně „zabily“ kreativitu, radost z vymýšlení a tvoření. Na druhé straně jsem si také uvědomil, že s létání „pořád na motor“ je vlastně nuda (naštěstí netrvá dlouho, okolo 5 minut a mám to za sebou 🙂 ), zejména ve srovnání s lovem termiky nízko a daleko. Pilotovat větroně ze stavebnic a zároveň vymýšlet vlastní motorové modely se zdá být cestou, jak si užít létání i modelařiny 😉 .

Honza
16.3.2019

komentáře 2

  1. Ahoj Honzo, souhlasím s postřehem o telemetrii-v počátečním nadšení jsem pořídil graupneří vario, propojovací kablík Altis-GR… A už několik let to leží v šuplíku :-). Jediné, co používám v ne-větroních jsou napěťové senzory, abych měl přehled o tom, kolik zbývá v baterkách a nedojil je až do dna. Ještě bych možná využil GPS jako pomůcku při hledání modelů-člověk by se vydal na poslední zaznamenanou pozici a nemusel by propátrávat (snad) tak velkou plochu.

  2. Další pokus s Vector Board.


    Jde opravdu jen o vzorek a zkoušku, zda se dá materiál ohnout okolo náběžné hrany – dá 🙂 . Na skutečný model ale použiji nějakou dřevěnou lištu.


    Bez nosníku to asi nepůjde, v krutu je vzorek přiměřeně tuhý. Vlnkování se zdá napovídat na něco z první světové války, ale já chci „bizjet“. To opravdu nikdo nepozná jaký 😉 ? H.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přidejte obrázek (JPEG only)