Deváté kolo 10. ročníku korespondenční soutěže RCEX začíná v sobotu 29. září 2018 a trvá do neděle 7. října 2018.
Pravidla jsou v liště nahoře. Výsledky prosím pište do komentářů pod tento článek nebo posílejte e-mailem na mou adresu.
Přeji silnou termiku a spolehlivou techniku 🙂 .
Za co jsem se minule omlouval, stalo se normou 🙂 – výsledky za minulé kolo:
Excelový soubor s výsledky.
(Prosím kontrolujte – děkuji).
Honza
27.9.2018
Petr Dušek, 29.9.2018 mezi 15 a 16 hod., Hořice, asi 18 °C, variábl do 2 m/s, skoro jasno
EOS II. experimental
1. let: 9:58, motor 29, přistání do 2 m = 34
2. let: 9:50, motor 11, přistání do 8 m = 42
3. let: 9:59, motor 33, přistání do 1 m = 34
Celkem 110 bodů.
Ahoj piloti, po delší pauze jsem se dokopal k zapojení do RCEX zápolení. Za ideálního počasí jsem v sobotu dorazil na letiště a udělal zkušební start. Na 10 sec. motoru jsem poletoval skoro půl hodiny a tak jsem pojal přesvědčení, že dnes to bude hravě pod padesát bodů (ha ha ha…).
První start do vzduchoprázdna, teprve po třetím krátkém motoru malá bublinka kterou jsem ale po nějakém čase ztratil a tak ještě v osmé minutě musím trochu přimotorovat a v deváté minutě konečně stoupák. Po rychlém „mezipřistání“ se mi povedlo do opuštěného stoupáku vrátit a bylo z toho krásných 400m výšky a pohoda, kterou jsem se nechal tak ukolébat, že po rychlém vyklesání jsem nedoletěl ani čas ani k bodu. Třetí start byl kopií toho prvního akorát že s unavenější baterkou… no prostě kalamita jako Viktorka v Římě.
Přikládám k informaci graf z výškoměru, vše na jedno zapnutí z baterky 850mAh, mám asi velmi ekonomický pohon 😀 .
Jan Kubica, 4.10.2018 mezi 15:00 a 16:00, Vratislavice, +17 °C, vítr proměnlivý do 2 m/s, jasno
AH Castor, 2.5 m, Axi 2814/10, 9.5×5, 2S2200
1. let: 9:57, motor 4, přistání do 1 m = 7
2. let: 9:58, motor 25, přistání do 1 m = 27
3. let: 10:02, motor 7, přistání do 1 m = 9
Celkem 43 bodů.
Dopolední déšť a mraky zmizely a udělal se krásný podzimní den. Protože jsem dneska pracoval z domova, počkal jsem na ženu, až se vrátí z ústavu. a společně jsme vyrazili na louku. Cedulka s „býkem“ je tam furt, ale ohradník je potrhaný, jen kravince svědčí o nedávné přítomnosti turů 🙂 .
První let byl do úplného klidu, termika byla skoro cítit. Asi 3 minuty se Castor držel ve stejné výšce, než se bublina utrhla. Termika byla dnes neklidná, když jsem se na chvilku zamyslel, po nejpozději dvou kruzích jsem musel termiku znovu hledat – velmi zajímavé, ale poučné – termiku je nutno si odpracovat. Na druhý let se trošíčku rozfoukalo, ale optimismus zvítězil a já odstartoval 🙂 . Až v 5. minutě se vítr uklidnil a už jsem motorovat nemusel. Poslední let byl opakováním prvního, až na to, že jsem před koncem první minuty musel ještě vrknout motorem kvůli stromům. Potom se model asi 3 minuty placatil v takové nulce, než se začal zvedat. Všechna tři přistání byla z velké výšky a na rychlosti, naštěstí je půda zkypřená kopyty i deštěm 😉 .
Hezké polétání, zvedlo mi náladu. Přeji všem nejméně stejně dobré, pokud možno lepší podmínky. H.
Mirek Kopecký, 5.10.2018, mezi 11:00 a 13:00, Líbeznice, vítr do 4 m, jasno. Django, motor Turnigy 2826/10, vrtule 8×5, 2S 1300 mAh
1. let: 10:00, motor28, přistání do 3 m = 34 bodů
2. let: 10:02, motor 35, přistání do 2 m = 40 bodů
3. let: 9:55, motor 25, přistání do 2 m = 33 bodů
Celkem 107 bodů.
Mudruju nad brzděním a málem jsem zapomněl zapsat výsledky :-). Stejně jako Honza jsem využil práci z domova a když to šlo, vyrazil jsem si vyčistit hlavu na letiště. Původně jsem chtěl lítat s Cirrusem, ale po zapojení baterky se ukázalo, že je někde něco špatně-telemetrie začala ječet, že je napětí přijímače jen 3,8V. Graupneří Rx sice pracují ještě při 3,6V, ale nechtěl jsem riskovat, tak jsem Cirruse zase sbalil a vytáhl Djanga. Byla úplně vymetená obloha, ale ze začátku pofukoval studený větřík, takže jsem moc termiku nečekal. Motoroval jsem nejprve 20 sec a v 6 minutě jsem musel znovu pustit motor. No a samozřejmě, jak to tak bývá, v 8 min jsem chytil termiku a pak jsem uháněl dolů na plných brzdách. V druhém letu jsem se spoléhal, že termika ještě bude, optimisticky jsem vypl po 10 vteřinách, nějakou dobu jsem skákal mezi bublinkami, ale nakonec jsem musel dokonce 2x motorovat. Třetí let jsem šel na jistotu a letěl jsem 25 sec motoru. V 5 minutě přiletěl jakýsi dravec a ukázal mi nádherný stoupák. Problém bylo přistávání-foukalo tak, že jsem musel přistávat přes nízkou mez, kterou máme hned vedle letiště a ta naprosto spolehlivě fungovala jako svah. Takže vlastně v každém letu jsem nasadil na přistání a když už jsem vysunul brzdy, tak zafungoval svah a byl jsem o řádný kus výš. Dvě ze tří přistání tak skončily na zádech, protože jsem přistával z výšky a poměrně rychle.