RCEV Horní Branná – 8. 9. 2018


V sobotu nás na „letišťátku“ mezi Horní Brannou a Jilemnicí přivítalo nádherné pozdně letní ráno. Klidný vzduch, sluníčko prosvítající ranním oparem, termické bublinky, cestou jsme potkali asi 10 balonů. Všichni jsem přijížděli optimisticky modelářsky naladěni 🙂 .


Největší diskuse se vedla o „gagarinovi“ Ládi Jiráska – na MČR zaznamenal výšku 412 m!


Pilotů se sešlo 19, pořadatelé stačili tři 🙂 , z nichž Jarda a Martin samozřejmě také létali. Soutěž byla zahájena tichou vzpomínkou na Ivana Krajčoviče, byl to prima chlap 🙁 .


Létali jsme ve čtyřech skupinách pět kol. Počasí ale ideální nevydrželo, což snad nejlépe charakterizuje tato fotka. Horní Branná je už v horách a letiště je z kopce, navíc foukalo z nejméně příhodného směru, takže se přistávalo proti svahu (o chvíli později přibyl na pole i model třetí, ale to už měli kluci uklizeno 🙂 ).


Nejčastější taktikou byl „hydrant“, tj. vysoko a daleko nad les a pomalé padání dolů. Kdo zkusil zatočit a jít se stoupákem, většinou se se zlou potázal. Pokud jsem si stačil všimnout, povedlo se vrátit jen dvěma pilotům – Petrovi a Jirkovi Mihulkovi, Petrovi ovšem jen jednou ze tří pokusů.


Po dvou „škrtacích“ letech šel Petr do sebe, vyměnil pivo za minerálku 😀 a zapsal 3×1000!


Na špičku to ale nestačilo, nejlepší den měl Jirka Mihulka, jeho čtvrtý let nad údolí jsme odměnili potleskem.


Ruda mu zdatně sekundoval, nebýt jednoho pokaženého přistání, mohl být na bedně. V jednom letu také předvedl, jak zrádný let po větru a s kopce mohl být, kdy jeho, byť dovážené, Django ztratilo nabytých nějakých 200 m výšky na vzdálenosti sotva 200 m. Prostě, kdo se vydal po větru a neměl buď mimořádné štěstí, nebo mimořádné pilotní uměni, dopadl bledě.


Letiště patří „ultralajtům“, takže soutěž byla na dvě chvilky přerušena a my mohli pozorovat start a přistání tohoto neobvyklého stroje.


Skvělá zpráva – Jirka Hrobař se rozhodl, že nepověsí soutěžní létání na hřebíček a bude létat s námi!


Ačkoliv je z Manušic, rodného místa „negra na koni“ Djanga, létá s „nábytkem z Ikea“ Etalonem. Podle mého názoru má Etalon na čistě termické létání malé vzepětí. Už jsem se rozhodl, na svém exempláři uříznu uši a uvidíme – (a) chtěl jsem to vyzkoušet už před rokem, než jsem si objednal Django, a (b) nechce se mi poslat model do předčasného důchodu.


Vláďa Papírník létal výborně, jen ta přistávání by si zasloužila trochu dopilovat 😉 . Ale třeba už příští týden v Manušicích bude všechno jinak 🙂 .


Karel se letos trochu hledá, také jsem měl takové období.


Leoše o dobrou náladu nepřipraví nic a nikdo, jen když může být na vzduchu 🙂 .


Mirek Číp zkouší létat jinak než ostatní, a když už nic jiného, hezky se na to kouká. Jediný odstartoval do termiky po větru, nevyšlo to, ale odvaha se cení 🙂 .


Radek s Mírou Kotulou předvádějí „imigranty“, co právě dostali dávky 🙂 .


Radek létal se „starým červeným“. Stejně, „poslepované“ modely létají nejlépe 🙂 .


Bédu všichni obdivujeme za jeho vytrvalost a přejeme si, aby nás příroda (nebo pánbůh) ráčila zachovati v takovém stavu, abychom i na stará kolena mohli jezdit za kamarády na letiště.


Vivat z Vrchlabí.


A takto to dopadlo. Blahopřání do Ústí a do Nové Paky. Láďa Jirásko měl obrovskou radost z úspěchu týmu, mně by se moc líbilo, kdyby se zase začalo vyhlašovat i pořadí skupinové.

Výsledky.
Diskuse na Stoupáku.

Já létal blbě, ale s radostí 🙂 . Na začátku jsem si trochu zazmatkoval, když jsem zjistil, že dvoučlánek má 8.5 V – no jo, vlastně jsem měl doma problém ho nabít (asi balanční konektor), ale snad to zůstane bez následků. Se škrtacím letem jsem si počkal až do 3. kola, kdy jsem ke druhému pokusu odstartoval po páté minutě s tím, že si alespoň zalétám 🙂 .


Do soutěže jsem šel s tím, že vyměním svůj obvyklý mód „optimistický vůl“ za režim „stádní vovce“, což obnáší držet se v hejně a spoléhat na trochu lepší vzduch nebo přistání. Pořád si myslím, že ve skupinovém létání nejde vůbec o špatnou strategii, ale jak jsem zjistil, neumím ji. Graf výše je záznam ze 4. letu, kdy mě to asi po čtyřech minutách přestalo bavit, a začal jsem si hledat lepší vzduch na vlastní pěst. Dobře mi tak 🙂 .

Po soutěži jsme si ještě se ženou zalétali s EasyStarem; děkuji Martinovi, že počkal, aby za námi mohl zavřít bránu 😉 .

Hezký den, kluci dík. A doufám, že za týden se v hojném počtu uvidíme v Manušicích.

Honza
9.9.2018

komentářů 7

  1. Jako vždy parádní článek. Honza je nejlepší.
    Já dneska vypadám jak červeno bílá panda. Tam kde byly brýle tak bílá, zbytek červená, hooodně červená 🙂 . Nějak jsem se opět nenamazal a dopadlo to jak muselo.
    Jdu potají trénovat radši to ostudné přistání.

    1. Děkuji za pochvalu, potěší 🙂
      Stavili jsme se dnes odpoledne v Hořicích na letišti – 3 starty z výšek mezi 32 a 46 m – spravil jsem si náladu 😀

        1. Správně, žádný takový.
          Ještě by se mu na tý bedně líbilo a už by nechtěl dolů! 🙂

  2. Honza je samozřejmě nejlepší, jak jinak 🙂 !
    Po Branný si ještě teď rvu vlasy (teda jejich zbytky), těch věcí na pár facek tam bylo víc. Ten výlet v termice po větru ve čtvrtým letu byl ještě bez dovážení, proto to zpátky proti větru neletělo. A po dovážení v pátým to bylo ještě horší. Ve větru prostě lítat neumím, tady jsou ještě rezervy – vééééééééééliký 🙂 .
    Skupinový vyhlašování by nebylo špatný ale co chudáci kteří jsou v klubu sami, skládat týmy bezprizorních pod zástavou svazu?
    Mně by se zase víc líbilo udělat nějakou seriálovou soutěž („o Termoskův pohár“) ale zatím jsem se nedostal k tomu to víc promyslet a probrat s kolegy pořadateli.

  3. Jasně, že jsem nejlepší 🙂 , jinak byste neměli co číst a komentovat 😀 . Akorát mě zaráží, že někam přijedu, jsem tam, napíšu o tom – a je to blbě. Potom si přečtu noviny – a věřím všemu 🙂 .

    (Můj oblíbený vtip – stěžuje si soudce, že „svědek tam byl a nerozumí tomu, znalec tam nebyl, ale rozumí tomu, já tam ani nebyl, ani tomu nerozumím, ale musím rozhodnout“)

    Týmy by nebyly povinné, takže „chudáci bez kolegů, či dokonce klubové příslušnosti“ by zase o moc nepřišli. Zdá se mi, že na soutěži jsme nejen za sebe, ale i za klub, vždyť se to píše i do výsledků, takže by to mohl být takový bonbónek navíc. A aby mě nikdo neobviňoval z manipulace, určitě bych nepodporoval týmy při losování skupin.

    Seriál určitě ano, ale opatrně 🙂 . Podle mě nemá cenu započítávat některé soutěže do zvláštního žebříčku, když se všechny počítají do oficiálního. Takže buď by seriál měl být mimo (i třeba jen částečně) mimo oficiální žebříček, nebo by mohl být mixem různých kategorií (což by se mi moc líbilo – viz třeba Španěly, kteří létají ve dvou dnech tři různé kategorie a vyhlašují supermistra s nejmenším součtem umístění. Jen myslím nahlas 🙂 . H.

    1. No já ti nevím, nevzpomenu si, že bys někdy něco napsal „blbě“ 🙂
      S týmy já nemám vůbec žádný problém (kdo by si taky stěžoval když má klubového kolegu mistra republiky, že) a co se týče „reprezentace“ klubu, tak když se podíváš na moje ošacení na všech soutěžích je to celkem jasné.
      Přesně takové schéma pár vybraných soutěží tady „na severu“ mám na mysli. Ten mix různých kategorií, se přiznám mi nějak nedává smysl.

Komentáře nejsou povoleny.