Práce na víkend mi trvala asi 7 měsíců 🙂 , ale konečně se nebudu odlišovat – mám Django! Model ani výrobce snad není čtenářům těchto stránek představovat – kdyby snad přeci, navštivte Vláďův web. Stejně mám ale zvláštnost – můj model nemá klapky 😉 .


Jsem „zastydlý“ v době „dřevěné“, k laminátu pořád ještě přistupuji se značnou nedůvěrou 🙂 . Jednou z mých „dřevních“ zásad je to, že serva musejí jít vyměnit i na letišti, s čímž, se mi zdá, se ale u těchto modelů moc nepočítá – ve všech testech jsou serva do křídla vlepená.

Tedy, servo má šroubovací „držáček“, konektor s kabely je „zadlabaný“ do pěny, páka v křidélku je překližková 😉 . K modelu jsou přiložené páky laminátové, ale nemám rád drát v laminátu, sklo dokáže ocel pěkně vybrousit. Další trable jsem měl s vodiči – byly protažené, ale bez konektorů. Takže jsem se konečně odhodlal k pořízení krimpovacích kleští (mohu na ně svést část zpoždění 🙂 ), mimochodem, s tlustými cvičnými dráty mi krimpování šlo pěkně, s tenkými na Djangu vždy až na druhý pokus, ještě že jsou vodiče delší a lze nepodařený pokus odstřihnout.

Další zásadou původem z minulého století jsou krytky. Dělal jsem je až po zalétání, ale věcně patří sem. Ačkoliv mají serva tloušťku jen 8 mm, vystupují z obrysu profilu. Postupoval jsem stejně jako u Etalona, pozitivní forma, 2 vrstvy skelné tkaniny, vystřižení, obroušení a oboustranná lepicí páska.

Mám pocit, že jsem minimálně 2x zvýšil aerodynamický odpor, ale zásady jsou zásady 🙂 .

Deska pro uchycení křídla – byl jsem upozorněn, že podélné spojovací části může být potřeba odstranit, tak jsem se na to dopředu připravil jehlovým pilníkem.

Další slepou uličku jsem prozkoumal při montáži desky serv. Mimochodem, ve stavebnici jsou 3 pro různá uspořádání, já si vymyslel šikmé. Až při montáži jsem zjistil, že v trupu není dost místa. Pokorně jsem se vrátil k servům umístěným vedle sebe uprostřed trupu.

Kabinku drží tradičně kus bowdenu. Až když už bylo lepidlo skoro zaschlé, zjistil jsem, že v něm drát nedrží, narychlo jsem tam tudíž ještě vmáčkl kousek skelné tkaniny.

Motor od trupu odděluje tato přepážka z balzy 3 mm a překližky 0.6 mm o průměru 40 mm. V trupu drží jen třením a jejím úkolem je samozřejmě držet dráty od motoru dále od motoru 🙂 . Jestli se to osvědčí, dám si to patentovat 🙂 .

„Rychlé pruhy“ – bohužel jsem měl doma jen černou barvu, mám Django funebrácké 🙂 .

Letí! Na nějaké hodnocení je po třech startech brzy, pocity mám ovšem dobré (uvidíme zítra po soutěži v Lánech). Model je symetrický, krouží na obě strany stejně, klouzavost je výtečná, zejména po mírném potlačení, „vrtění“ v termice je snadné. Zde bych snad jen podotkl něco k motýlům obecně, pokud se vám zdá, že model nekrouží „hladce“, zkuste diferenciaci motýla, kdy jde kormidlo při „směrovce“ dolů méně než nahoru, u Djanga je to překvapivě účinné.

No, a teď pár nevýhod. Do upíka se model vejde jen tak tak, oproti Castorovi i Etalonovi je dobře o 10 cm delší. Povrch křídel a ocasních ploch je „měkký“, neopatrný stisk nebo přistání na hroudu má okamžitě za následek důlek. Postrádám pocit solidnosti, který může poskytnout jedině dýha 😀 . Je to holt soutěžní nářadí, skvělé soutěžní nářadí, a budu se snažit k němu tak přistupovat.

Pohon tvoří Dualsky XM2826 EA-10, regulátor Hobbyking 30 A, vrtule Aeronaut 10×6 a baterie je 2S1550. Stoupavost se mi zdá být dostatečná 😉 .

Vláďo, díky moc za hezký model!

Honza
11.8.2018