Liberecká elektra


11 pilotů, pravé modelářské počasí a hlavně skvělá nálada = dnešní Liberecká elektra (pod Ještědem).


Soutěžní elektrovětroně se v Liberci moc nelétají (zatím?), takže pravidla soutěže byla taková zjednodušená RCEN – motorový let maximálně 30 sekund, 4 minuty kluzu a přistání na čáru, do jednoho metru + 20 bodů, do 2 m + 10 bodů, daleko nic a hodně daleko minus 100. Protesty se nepřipouštějí, ředitel soutěže je nepřipouští 🙂 . Bonbónkem na závěr mělo být superfinále pro tři nejlepší na 15 minut!


Modely byly všehochuť – Jardův F3F Scary (anglicky „nahánějící hrůzu“ – mohu potvrdit 🙂 ) a Slávkův Vektor 3M od Leoše Svobody.


Na druhém konci spektra Tomášův EasyGlider (zrovna dneska jsem četl článek v FMT, že EasyGlider se najde na každém letišti – mohu tedy potvrdit)…


… a Vlastův Tomáš. Mně se stejně konstrukční modely hrozně moc líbí.


Z Manušic dorazili i Vláďa a Jirka, vedle mě asi jediní „soutěžní elektroletci“, dokonce padaly návrhy, že bychom měli jít na superfinále rovnou. Tak jednoduché to ale nebylo 😉 , i když zde je Jirka po právu hrdý na úspěšný let. Létalo se ale 6 kol a „jenom“ jedno škrtátko.


Na letišti byl i živý „velký“ provoz, takže bylo furt co fotit (málokdy odolám 😉 ). Toto je výsadková Cessna.


Etalon a vlečná přistávají 🙂 .


Vláďa měl krásně fialové (nebo růžové? Kdybych byl ženská, tak bych věděl líp 🙂 ) Django. A létal skvěle – viz výsledky (blahopřeji!).


Po čtyřech kolech byla přestávka – nealkopivo v ledničce a …


… a klobásy na grilu (Pavle, dík 🙂 ).


Druhé Scary měl Zdeněk, start 2.5 kg modelu musí být razantní 🙂 .


Na organizaci soutěže stačit Franta sám, a musím říci, že byl nekompromisní a proto byla organizace skvělá (občas jsem si připadal dirigován stejně jako v Suché 😀 ).


Balíme, všimněte si cedule upozorňující chodce na modelářský provoz.


Ceny byly pro každého …


… skoro jsem litoval, že nejsem největší smolař soutěže.

Ohromně jsem si užíval, po půl roce nepohody jsem si sobotu opravdu vychutnal. Ovšem ten můj zatracený optimismus 🙂 , létal jsem na 8 až 12 sekund motoru do 60 až 100 m a dvakrát mi to nevyšlo 🙂 . Dokonce v posledním kole, když už jsem jeden škrtací let měl, jsem letěl nakrátko; samozřejmě to dopadlo tak, jak muselo. Ale co, mě by to asi jinak nebavilo. I když: v tom posledním superfinálovém letu jsem díky výkonnému motoru doletěl až do dalekého stoupáku, který Castora vynesl o pár pater výše než modely soupeřů. A těch „pár pater“ potom klukům při návratu z dálky a výšky chybělo, přistáli v rozmezí asi 3 sekund okolo 10. minuty, zatímco já chytil další bublinu. Odměnou mi byl poukaz na slevu v místním modelářském obchodě 😉 .


Výsledky (viz Facebook a LMK Liberec).

Mnoho díků, kluci, a těším se na podzimní utkání 🙂 .

A ještě pár fotek velkých větroňů – ty se nikdy neomrzí 🙂 .

Honza
2.6.2018

komentářů 5

  1. „Na organizaci soutěže stačil Franta sám, a musím říci, že byl nekompromisní a proto byla organizace skvělá (občas jsem si připadal dirigován stejně jako v Suché).“
    Teda, jak mám tomuhle rozumět?

    1. Ahoj Rudo, to je vtip. Od vyzvání k letu po opakování výzvy uplynulo vždycky tak sedm až deset vteřin 🙂 , vy dáváte minimálně 2x víc času 😀 . H.

      1. Jo táák, ono je to vlastně pochvala 🙂
        Tak to máš jediné štěstí!
        (neboj, vtip jsem pochopil)

  2. Ahoj Jendo, ani nevíš jak jsem rád že mám kamaráda který píše takové reportáže.
    Mockrát se k nim vracím a připomínám si hezké chvíle, které jsem zažil s kamarády
    a letadly.

    1. Ahoj Jirko, děkuji za pochvalu. Nakonec, přesně proto píšu (Ota Pavel: Když si chci něco opravdu pěkného přečíst, musím si to holt sám napsat… ) a mám radost, když se to líbí i někomu dalšímu. Dík 😉 H.

Komentáře nejsou povoleny.