11 pilotů, pravé modelářské počasí a hlavně skvělá nálada = dnešní Liberecká elektra (pod Ještědem).


Soutěžní elektrovětroně se v Liberci moc nelétají (zatím?), takže pravidla soutěže byla taková zjednodušená RCEN – motorový let maximálně 30 sekund, 4 minuty kluzu a přistání na čáru, do jednoho metru + 20 bodů, do 2 m + 10 bodů, daleko nic a hodně daleko minus 100. Protesty se nepřipouštějí, ředitel soutěže je nepřipouští 🙂 . Bonbónkem na závěr mělo být superfinále pro tři nejlepší na 15 minut!

Modely byly všehochuť – Jardův F3F Scary (anglicky „nahánějící hrůzu“ – mohu potvrdit 🙂 ) a Slávkův Vektor 3M od Leoše Svobody.

Na druhém konci spektra Tomášův EasyGlider (zrovna dneska jsem četl článek v FMT, že EasyGlider se najde na každém letišti – mohu tedy potvrdit)…

… a Vlastův Tomáš. Mně se stejně konstrukční modely hrozně moc líbí.

Z Manušic dorazili i Vláďa a Jirka, vedle mě asi jediní „soutěžní elektroletci“, dokonce padaly návrhy, že bychom měli jít na superfinále rovnou. Tak jednoduché to ale nebylo 😉 , i když zde je Jirka po právu hrdý na úspěšný let. Létalo se ale 6 kol a „jenom“ jedno škrtátko.

Na letišti byl i živý „velký“ provoz, takže bylo furt co fotit (málokdy odolám 😉 ). Toto je výsadková Cessna.

Etalon a vlečná přistávají 🙂 .

Vláďa měl krásně fialové (nebo růžové? Kdybych byl ženská, tak bych věděl líp 🙂 ) Django. A létal skvěle – viz výsledky (blahopřeji!).

Po čtyřech kolech byla přestávka – nealkopivo v ledničce a …

… a klobásy na grilu (Pavle, dík 🙂 ).

Druhé Scary měl Zdeněk, start 2.5 kg modelu musí být razantní 🙂 .

Na organizaci soutěže stačit Franta sám, a musím říci, že byl nekompromisní a proto byla organizace skvělá (občas jsem si připadal dirigován stejně jako v Suché 😀 ).

Balíme, všimněte si cedule upozorňující chodce na modelářský provoz.

Ceny byly pro každého …

… skoro jsem litoval, že nejsem největší smolař soutěže.

Ohromně jsem si užíval, po půl roce nepohody jsem si sobotu opravdu vychutnal. Ovšem ten můj zatracený optimismus 🙂 , létal jsem na 8 až 12 sekund motoru do 60 až 100 m a dvakrát mi to nevyšlo 🙂 . Dokonce v posledním kole, když už jsem jeden škrtací let měl, jsem letěl nakrátko; samozřejmě to dopadlo tak, jak muselo. Ale co, mě by to asi jinak nebavilo. I když: v tom posledním superfinálovém letu jsem díky výkonnému motoru doletěl až do dalekého stoupáku, který Castora vynesl o pár pater výše než modely soupeřů. A těch „pár pater“ potom klukům při návratu z dálky a výšky chybělo, přistáli v rozmezí asi 3 sekund okolo 10. minuty, zatímco já chytil další bublinu. Odměnou mi byl poukaz na slevu v místním modelářském obchodě 😉 .

Výsledky (viz Facebook a LMK Liberec).

Mnoho díků, kluci, a těším se na podzimní utkání 🙂 .

A ještě pár fotek velkých větroňů – ty se nikdy neomrzí 🙂 .

Honza
2.6.2018