Šel jsem si včera zalétat s ASW na svah. Bylo tam plno – liberečtí modeláři soutěžili. Pravidla byla jednoduchá – 20 sekund motoru, 3 minuty kluzu, přistání na čáru do čtverce asi 5×5 metrů za 20 bodů, na bod uprostřed za 50.


Kopec je to pořádný, já musel nahoru couvat 🙂 . Pilotů se sešlo asi 7, přemlouvali mě, ale s ASW se bojím a pro jiný model se mi nechtělo. Vymlouval jsem se, že je přeci „nevyčadím“ 🙂 , ale ono by to bývalo možná tak jednoduché nebylo.

Modely byly od každého kousek, od „kuličkoletů“ až po konstrukční. Zaujala mě tato brzda – malé natáčivé křídlo na sloupkách.

Foukalo přes les zprava, takže se přistávalo v silném rotoru, většinou daleko od cílové oblasti, ale tráva byla dost vysoká na to, aby se model nepoškodil. Navíc bylo počasí silně termické, takový klesák v součinnosti s větrem dovedl model uzemnit za minutu a půl 🙂 .

Zamýšlel jsem se nad tím, kolik modelářů létá termiku mimo naše oficiální soutěže. Oni sice pánové projevili zájem o RCEV a možná z toho i do budoucna něco bude 😉 , ale napadlo mě (už po mnohokráté), zda je opravdu nutné pro radost z létání, a nakonec i soutěžení, utrácet desetitisíce (korun, kilometrů, hodin – dosaďte si podle libosti)?

Když jsem viděl a slyšel, jak se pánové „hrdlí“ o sekundy 🙂 , prostě skoro jako na „normální“ soutěži, tak jsem nepokrytě záviděl – určitě se příště přidám.

Jinak létání s ASW je adrenalinové, je to „žiletka“ a k tomu blbě vidět, nesmí se spustit z očí. Jenomže vytáčení termiky, když už je taková, aby ho unesla, je zážitek, kterého se mi s nějakým „véčkem“ prostě nedostane 😉 .

Honza
16.10.2017