Celý týden jsem v sobě povzbuzoval regionální hrdost 🙂 a neustále sledoval počet přihlášených na Dino a Horní Brannou. Že by se v Čechách nenašlo víc pilotů než na Moravě? Ještě v pátek ráno to vypadalo spíše na přebor hořického klubu, ale „hraje se až do konce“ 🙂 , 17 pilotů (o 2 víc než na Dinu) při dané předpovědí počasí vůbec není špatné.
A z rána hnusně bylo, vítr, nízká oblačnost, teplota v autě přijatelná, venku pocitově kousek nad nulou. Po vystoupení z vyhřátého vozu si každý, ještě nalehko, vybalil modely. A potom, po maximálně deseti minutách venku, začalo převlékání, rukavice, kulichy, pracovní blůzy, … co kdo v autě vyhrabal 🙂 …
… třeba i starou deku 🙂 . Nástup tak byl doprovázen slyšitelným drkotáním zubů, nerozuměl jsem dobře, co nám Jarda vykládal 🙂 .
Pravidla však všichni (skoro 🙂 ) znají a úsměvu je potřeba, i když je kosa 🙂 . Jako místní měli Martin, Jarda a Ivan samozřejmě výhodu, při prvním kole nemuseli stoupat až do mraků a potom rychle shazovat, aby na model viděli.
Odblikávání výšky už je v F5J zakázáno, u „malých“ se furt ještě smí (a doufám, že to tak vydrží 🙂 , viz dále).
Jarda v roli ředitele…
… a pilota.
Vzduch se postupně prohříval, občas vykouklo i sluníčko, vítr v průběhu dne spíše slábnul, i tak se hodně svahovalo 🙂 . Tento konkrétní let byl vůbec zajímavý. Všechny modely v jednom houfu postupně „padaly“ nad mírným svahem …
… za velikého zájmu čumilů až k bodům 🙂 .
Dvakrát Kozel 🙂 …
… Zdeněk už je pravidelným účastníkem RCEV, mám radost, je nás v Hořicích pilotů víc 🙂 .
Termiku Zdeněk umí a přistání ještě dopiluje 🙂 .
Radek seřizuje, prý vyšlo sluníčko a hnuly se trimy 🙂
Stejně, když už je nás v LMK Hořice tolik, předsedo, neměli bychom mít „realizační tým“ 😀 ???
Těší mne, když jezdí rodinné týmy, ale kde jste, ostatní „pačáci“? Všiml jsem si (možná už poněkolikáté, ale nepamatuji si 🙂 ), že Brďas nemá řízenou směrovku. Zajímavé, ale já už bych to bez směrovky neuměl.
Luborova vlastní konstrukce, pilota na fotkách nějak nemám 🙁 .
Jirka už skvělým pilotem je …
… Tomáš mu ale šlape na paty; podle mě je jen otázkou času, kdy učedník mistra předběhne 🙂 .
I když ještě je „naděje“, že se Tomáš bude věnovati spíše „čučení do země“ (takto FPV a multikoptéry 🙂 ) a na termiku zanevře (snad ne!).
Hromadná přistání byla spíše pravidlem, kdo vyletěl dost vysoko a nedělal blbosti, většinou se konce pracovního času dočkal 🙂 . Ne všichni ale létali vysoko, pozorovat souboje Jirky a Petra bylo potěšení.
Jirka startuje – kam jinam než nad les 🙂 .
S Martinem je spojená jediná kontroverze soutěže. Přistál po gongu nebo před ním? Model chytil křídlem o zem a zastavení bylo určitě po signálu. Z depa to vypadalo, že i dotek byl pozdní, ale vzhledem k rychlosti šíření zvuku to nemusí být směrodatné. Časoměřič přistání uznal, ale hlavní startér/časoměřič ne. Kdo měl pravdu??? Asi bych si měl přečíst pravidla 🙂 . Druhým „pokusem“ byl třetí vzlet v kole jiného pilota, ale pravidlo, že se smí „jen 2x“, už je známo dostatečně, takže byl dotyčný upozorněn a „vynulován“.
Vojtovi i Orionovi větrnější počasí svědčilo. Létal vysoko a neudělal chybu, takže z toho byla bedna. Technické problémy ale přetrvávají, rádio má výpadky a baterka už je v posledním tažení, na příští sezónu máme nad čím přemýšlet.
Ještě lépe létal Ruda. Když jsem ovšem po soutěži sledoval, jaké „železářství“ z modelu vyndával, nemohu si odpustit otázku, zda je opravdu nutné dělat modely tak lehké 🙂 .
Ruda si Djanga přinesl i na vyhlášení vítězů, ale sponzorské foto jsme odmítli 🙂 . Vyhrál (samozřejmě) Petr, před Rudou, Vojtou a Jirkou. Blahopřeji.
Já jsem vršil jedno špatné rozhodnutí na druhé, den jsem dovršil ztrátou čtečky od výškoměru. Tráva byla posekaná, po soutěži jsme plochu prošli v rojnici – nic. Jsem holt blbej, ale počkejte příště 😀 . Navíc pocit otcovské hrdosti taky není k zahození 🙂 .
Kluci z Horní Branné, děkuji moc za hezký den mezi kamarády, a příště přijedeme zase.
Diskuse na Stoupáku.
Výsledky.
Honza
10.9.2017