RCEV+F5J Suché – 19.-20.8.2017

Symbolem letošního Víkendu elektrovětroňů v Modelparku Suché je pro mě tato fotka, neboť se mi okamžitě vybaví hláška Tomáše Váni: „Sednu si na bod, tady se mi nemůže nic stát.“ A měl (skoro) pravdu 🙂 .

Předpověď počasí se týden před soutěží měnila od naprosto neletové, přes otřesnou, přijatelnou až k „možná bude hezky“. V pátek ráno jsem dostal od ženy příkaz „Přihlaš se“, pojedeme pod stan, tak jsem poslechl. Nicméně měl jsem k váhání důvod, a ani v nejmenším se nedotýkal vody, jak bude zřejmé z dalšího člení 🙂 .

Studená fronta přešla v noci z pátku na sobotu a sobotní ráno přivítalo 17 pilotů s malými modely kategorie RCEV, pro Aleše to byla první soutěž po 15 letech, Vláďa už je od jara ostříleným soutěžákem.

Rozhodně si kluci ale nic nedarují. Když jsem napovídal Alešovi, jeho hlavním zájmem bylo „co Papíra“…

… a když Vláďovi, tak „ať je to alespoň o metr míň a o sekundu víc než dá Aleš 🙂 .

Hlavní cenou v soutěži byl slevový poukaz na Tilii – samozřejmě, že pořadatelská ruka vytáhla Vláďovu kartičku, takto výrobce konkurenčního Djanga. Po chvilce přemlouvání se pořadatel uvolil losovat znovu a štěstí se usmálo na Karla Mrázka – na chvilku 🙁 .

Kluci ze MK Severka zajistili časoměřiče! Patří jim dík za obětavou pomoc, péci se půl dne na slunci není žádný med. Sám bych ovšem dal přednost samoměření. Důvody mám dva – časoměřiči neznají pravidla a školení je spíše zmate, na ploše jsme řešili několik „nesrovnalostí“, a potom jsem několikrát viděl, že si piloti neřekli o pomocníka a byli na startovišti sami jen s časoměřičem, který jim ovšem za letu moc nepomůže, protože prostě neví.

Roman létal výborně a má hezký styl odhozu 🙂 …

… a moc hezkou tašku-bednu na maličkosti, bez nichž se žádný modelář neobejde.

Soutěž byla „svahovací“, šlo spíše o to, jak nízko si kdo troufne vypnout nad hranou lesa, většina skupin, na rozdíl od nedělních F5J, dodržovala pracovní dobu. Já sám jsem pravou stranu opustil jen jednou, a bylo z toho opakování a „škrtačka“.

Model opravený a řeči o tom, že bagr by měl být povinnou výbavou pořadatele – Jirka Mihulka, stromolezec z Lán 😉

Radek má novou vlastnoruční vakuovku s velmi zajímavou hnědočervenou barvou 🙂 . Radek je dobrý kumpán a měl jsem radost, že jsme z hořického klubu dva.

Indiánský náčelník startuje 🙂 . Ivan mi řekl velmi zajímavou věc – že si uvědomil, jaký je rozdíl mezi volňásky a rádiáky: s volňáskem se termika dá najít kdekoliv a když už ji modelář jednou objeví, je maximum skoro jisté. S elektrolety se létá na jedno nebo několik málo určitých míst, kde je pravděpodobnost výskytu, byť i jen skromnějšího stoupáku, větší než jinde. Napadlo mě, zda to není tím, že u volných kategorií si volí čas startu modelář, takže si na termiku na daném místě může počkat. My máme start „nařízený“, takže si šance zvyšujeme jinak. Ostatně, zkušenosti z RCEX a Autonomy to také potvrzují, pokud si mohu zvolit okamžik startu, je start přímo do termiky skoro jistá věc.

Jirka s „ještě malým“ Lukášem a „evéčkem“…

… a ještě jednou s Fokkerem 🙂 . Kluci Váňovi létali celé odpoledne a „strašili“ i po setmění ožárovkovanou Lazy Bee. Spát šli opravdu vylítaní…

… a ráno se jim z vyhřátého Transita vůbec nechtělo 🙂 .

To ale předbíhám 🙂 .

Tedy, po soutěži následovalo volné létání se vším, co křídla má. Vytáhl jsem Castora a srazil se s Karlovým Perfectionem 🙁 . Beru to na sebe, Karel kroužil ve stoupáku, já se k němu chtěl přidat a …

… takto to dopadlo. Castor ztratil asi 5 cm smrkové náběžky a ucho se dílem posunulo a dílem vylomilo ve spojkách. Zajímavé bylo, že jsem si v první chvíli vůbec neuvědomoval, co se děje. Model se řítil dolů, vzpomínám si, že první myšlenkou po srážce bylo „nech ho rozjet, ať má rychlost, a až potom přitáhni“. I Karel říkal, že si myslel, že „pajka“ přetáhl, a ten spadl do vývrtky. Perfection měl náběžnou část rozseklou až k nosníku a křidélkové servo bez zubů. Snad to půjde spravit.

Jinak jsem si opět uvědomil, že 250 gramů, které vozí Castor navíc oproti Etalonu, znamená úplně jiné letadlo, rychlé, obratné, stabilní, holt jen s větší klesavostí, která může být za některých okolností rozhodující. Ve zpětném pohledu by v neděli byl býval Castor lepší, ale k tomu se ještě dostanu.

Nechci jezdit na dvoudenní soutěže, protože v sobotu večer společenská stránka akce převáží nad sportovní, a v neděli to potom (se mnou) podle toho vypadá. V Suché ale nešlo o akci dvoudenní, nýbrž dvě spojené jednodenní 🙂 . Ale vyšlo to skoro nastejno, večer ovšem stál za to 🙂 .

Nedělních dojmů (fotek) mám proto málo a jsou poněkud zamlžené.

Jirka létá s uhlíkovou Xantipou a přijel mu napovídat Jirka Tůma, to se to létá 🙂 . Ale Jirku je vždy radost sledovat, létá nízko a divoce 🙂 .

Radek má hodně upraveného Storka a létá dobře – byl na bedně 🙂 .

Na Rudu s EOSem zbyly „brambory“, ale vypadal, že je za ně rád 🙂 .

Bezpečnostní koridor nechápu ani střízlivej 🙂 , ale upozornění při brífinku na přelet nad bezpečnostní zónou bylo opravdu velmi, velmi důrazné. Stejně jsme časoměřiči vysvětlovali, že se přelétnout smí, ale ne pod 3 metry.

Havárie se v neděli odehrály dvě – jedna totálka, kdy model se zlomeným křídlem Karla Jeřábka spadl na asfalt mezi auta, potom asi na rádio zahučel Ivan se „štikou“ (Pike), naštěstí do měkkého rákosí, odnesla to jen spojka křídla.

Další zajímavostí byly nuly (nebo škrtačky) Luďka a Tomáše, dokázali se vyhecovat tak, že se do pole prošli oba. Navíc Luďka již v prvním letu potkala „technická závada“, vypnul motor v 10 metrech a prý nešla kormidla.

V neděli byly podmínky naprosto odlišné od sobotních, termiky bylo dost, někdy a někde. Já ovšem lítal jak „ponocnej“, měl jsem motorovat vysoko a moc nespekulovat, bylo by to bývalo daleko lepší 🙂 (ale každému co jeho jest).

Dokonce jsem se vlastní pitomostí připravil o 1000, když jsem si nepřečetl, co mi časoměřič zapsal na lísteček. Ne že bych těch 10 m výšky bylo v konečném výsledku rozhodujících – jen na dokreslení, k čemu pití „nevody“ na letišti vede 😀 .

Ještě si pamatuji „boj o nížku“ v posledním kole, v páté minutě byl model 670 m vysoko, což mi přišlo už moc 🙂 .

Nakonec se z vítězství v F5J naprosto po zásluze radoval Jarda – 5x 1000! Blahopřeji.

Po soutěži jsem obdivoval tuto krásnou polomaketu, i když letový projev byl dost těžkopádný. Tomáš při pohledu na vrtulník zopakoval starý vtip, že vrtulník létá proto, že je tak ošklivý, až ho země odpuzuje, potom ale létal s kvadrokoptérou, která je ještě daleko ošklivější 😀 .