Konečně to vyšlo 🙂 . Mám rád symetrii a proto jsem byl štěstím bez sebe, že se nás v Lánech sešlo 18 – tři skupiny po šesti – bez mezer 🙂 !


Na rozdíl od minulého roku jsem tentokrát přípravu viděl, přijeli jsme včas 🙂 . Tomáš si odskočil od velkých, vyhnal pavouky a vymetl pavučiny ze Škorpiona i Ambrozie a narychlo „zalétával“.

Další model na světle božím po dlouhé době – Radek seřizoval model pro Rendu…

… zatímco Mirek v poklidu „šrouboval“.

Soutěž organizoval Karel, startéra a služby výpočetního střediska zajišťoval jeho syn. Velký hlubokosklon, soutěž odsejpala jako po drátkách, odlétali jsme sedm kol v naprostém klidu a pohodě, i s přestávkou na klobásy 🙂 .

Když přijede Radek, létá se o další místa 🙂 . Tentokrát měl i trochu namále, ale nevydrželi jsme nasazené tempo, k tomu se ještě dostanu. Takže, blahopřeji!

Ruda vzal na letiště celou rodinu. Hned se to jinak lítá, když má člověk tu správnou podporu, viď? Já sám už cestou z letiště probíral se ženou, jestli by se namísto stopek napříště nechtěla chopit i vysílače. Ještě prý ne, ale uvidíme… 🙂 .

Ruda si mě několikrát vybral za pomocníka, což se mu ovšem ve skoro stejném počtu případů moc nevyplatilo 🙁 . Jen jestli za to nemůže černoch Django 🙂 .

Ony ale podmínky nebyly vůbec jednoduché. Uzoučké stoupáky obklopené „padáky“, stačilo jedno nesprávné rozhodnutí a bylo „vymalováno“.

Občas i zafoukalo a to se potom opakovalo, případně chodilo do pole, ostošest. Jen Tomáše jsem přistihl minimálně 3x 🙂 .

A vždycky se mi tam připletl Ruda 🙂 , tady ukazuje Mirkovi, že to tam JE!

Jak že se to říká? Že pšenka nepokvete 🙂 ? Ale na Tomášovu omluvu je třeba říci, že s malým ptákem se nedá létat jako s velkým, a že pokud má někdo za rok 20 závodů F5J a jeden RCEV, je přeorientování se na horší výkony „stopalcovky“ obtížné. Ale Ruda mu přivezl nové Django s (hodně) zvětšeným motýlem. Držím palce.

Kousnout do vysílače – startujeme s motorem v chodu (Pepa ví 🙂 ).

Pepa sice v prvním letu zapsal nulu, když mu model zmizel kdesi za svahem, ale potom už chybu neudělal. Termiku umí, zbývá dopilovat přistávání 🙂 .

Ostatně, přistávání v Lánech bylo „dobrodružné“, člověk si musel občas dávat pozor na hlavu 🙂 .

„Indiánská“ výprava z Plzně – Ivan a Robert zažívají oběd 🙂 . V akci se mi je bohužel vyfotit nepodařilo, buď jsem létal nebo měřil.

Míra létal s „menším než malým“ modelem vlastní konstrukce a nebylo to vůbec špatné, pokud trefil stoupák; model totiž jinak moc neklouzal.

Na jeden let vytáhl Etalona, kterého s Romanovou pomocí seřizoval ještě v průběhu pracovního času. Navzdory zvětšenému vzepětí to prý ještě pořád není ono.

Jirka taky do pšenky, naštěstí jen na okraj pole po „splašeném“ přistání.

Zato Petr se pěkně proběhl 🙂 , ale od toho máme „škrtátka“, že?

A jeden hezký úsměv do kroniky hořického klubu 🙂 .

Hořický klub je slušnej oddíl, 3. až 5. místo 🙂 .

Prvním „stíhačem“ Radka na čele startovního pole byl Jirka, udělal ovšem tu „chybu“, že si vzal Radka za pomocníka 😉 . Zalétl daleko po větru a při návratu musel prolétnout klesákem, který končil na vrcholcích stromů. Strom, který si model k ukončení letu vybral, měl prý prvních 6 metrů bez větviček. Naštěstí pomohla technika místních městských služeb použitá na hranici letiště k sekání trávy na prudkém svahu. Jirkova odpověď na otázku: „Nechceš žebřík?“ „Nechci, mám bagr.“ vstoupí do modelářských dějin 🙂 . Model přežil, 20 metrů izolepy jej učinilo opět letuschopným, ale s jednou nulou za daleké přistání a druhou nulou za zmeškaný start se Radek porazit nedá. Na Radkovu obhajobu musím uvést, že on se ze stejné situace dostal minimálně 2x (co jsem viděl) se zdravou kůží.

Krásný den na letišti (až na jetel a včelky na něm 🙂 ).

Já jsem si ohromně užíval. V prvním letu 47 metrů výšky a skoro to vyšlo 🙂 . Do pátého letu dobrý, akorát potom jsem měl „shrábnout bank“, uklidnit se a létat na jistotu. Takto jsem v posledních dvou kolech opakoval a bylo po nadějích. Inu, mají náčelník a „terapeutka“ o čem přemýšlet 😀 .

Normálně tyhle fotky nemusím, ale těch cen, co nejdou ani pobrat, to se nedá nezveřejnit 🙂 . Radku a Pepo – ještě jednou blahopřeji. A Karle a spol. – díky moc, příště přijedeme zase 😉 .

Diskuse na Stoupáku.
Výsledky.

Honza
17.7.2017