Sobota, Model klub Severka, Modelpark Suché a 18 pilotů, což na „úpadkovou“ kategorii vůbec není špatné 🙂 .


Přistávání na čáru či dokonce na „letadlovou loď“ je totiž soutěží pro každého. Ve startovním poli se proto objevily i F5J speciály rodinného týmu Novotných, kteří soutěž pojali jako trénink na nedělní soutěž v Hořicích, …

… až po Iona, který býval kdysi dávno (v „předvýškoměrové“ epoše, i když je to ve skutečnosti jen pár let 🙂 ) povinnou výbavou kandidátů na vítězství.

Jirku zase létání chytlo – mám radost, nejezdím sám 🙂 .

Při prvním přistání trochu Etalona nakřápl, ale lepidla se na letišti vždycky najdou 🙂 . A jak se říká, teprve po opravě lze model považovat za soutěžní 🙂 .

Létalo se 5 kol po třech skupinách, v pevném nalosování, takže mám na fotkách furt ty samé lidi 🙂 . Nevím, čím to je, ale Honzu mám na polovině fotek všech fotek ze soutěží – prostě mu to sluší 🙂 .

Hmmm, zase, tentokrát i s „Váňaty“ 🙂 , konečně nějaké mládí.

RCEN je pro vstup do soutěžního elektrolétání ideální, Tomáši držím palce, vydrž!

Nejrozšířenějším typem modelu ve startovním poli jsou asi „véčka“, jinak modely kategorie RCEV. Ruda stačil organizovat i létat.

Protože pracovní čas je delší než letový, většinou jsou přistání rozložená v čase.

A teď něco ze života naší rodiny 🙂 . Vojta si na soutěži v Roudnici omylem „zkrátil“ anténu od posledního dobrého přijímače 40 MHz. Proto rodinná rada rozhodla, že je čas přezbrojit na mikrovlny. Rádio přišlo v pátek, odpoledne jsme bojovali s přehozením plynu z levého kniplu na pravý, v autě cestou na závody jsme programovali. Posledním krokem, už na letišti, bylo vyzkoušení a nakonec i opsání parametrů výchylek (D/R a Exp) z DX9 do DX7.

Vojta létá výborně, vlastně vždycky létal výborně, jak se lze dočíst i ve starších článcích na těchto stránkách, a jak ukazuje následující fotka.

Takto to dopadlo, blahopřeji.

Původně jsem chtěl nazvat tento článek poněkud neslušně „zas…á“ kolečka 🙂 . V pátek odpoledne jsem vyztužoval uložení příďové nohy Vampira, v sobotu jsem zase zapomněl, že Solius jezdí 🙂 . Do Suché jsem přivezl svou bublinkovou flotilu a to byla asi chyba.

V prvním kole jsem nastoupal málo a přistával 5:15, bohužel ještě k tomu na cizí čáru (na druhém konci plochy 🙂 ). Jeden škrtací let ještě není žádná tragédie, ale půlka kuželu za koridorem už jo 🙁 (modelářskou tragédii myslím 🙂 ). Další lety byly velmi dobré, až výborné, krásně jsem si zalétal a poslední nebyl (15. 😀 ). A Solia mám rád, vypadá o hodně lépe než tyčky s křídly, a snad si tu lekci (jezdí!!!) budu pamatovat 🙂 .

Po soutěži se zvedl vítr, takže létání s polystyrénovými stíhačkami WW1 nebylo úplně hladké – Nieporta měl Mirek …

… a DR1 Váňovi.

Rudo a kluci, díky za hezkou soutěž.

Diskuse na Stoupáku.
Výsledky. (Zajímavé je, že SORG uvádí pořadí pilotů podle nalétané, v tomto případě přelétané doby 🙂 .)
Povídání na stránkách MK Chumec.

Honza
8.5.2017