Předpověď počasí byla všelijaká, přesto se na odložené soutěži F5J mého domovského (u Domoslavic 🙂 ) klubu sešlo 38 pilotů. Svačina na křídle byla asi oběť Termosce 🙂 . Ráno bylo nádherné, od 3. kola už to ale nebylo ono, asi bude příště třeba přidat i řízek 🙂 .

„A daně, uhlíři, zaplacený máš?“ – na tento výrok z Pyšné princezny si vždycky vzpomenu při placení startovného. Jinak soutěž uspořádal a odtáhl Petr prakticky sám, a k tomu ještě naprosto bez zádrhelů, zpoždění, sporů. Navíc se dostal i do finále i s „malým ptákem“. Kloubouk dolů.

Obdivuji kluky, co jsou ochotni věnovat tolik času a peněz svému koníčku. Zaslechl jsem názor od pilotů F3J, že opravdoví piloti jsou jen oni, protože nemají v čumáku motor, zatímco F5J je pro „důchodce“. Nemyslím si to. Pro úspěch v jakékoliv kategorii je potřeba tvrdě „makat“ a k tomu samozřejmě patří i ta nejlepší dostupná technika.

„Samoměření“ znamená, že se někteří piloti nezastaví. Proto si časoměřiči v jednom kole berou s sebou na plochu model rovnou.

Mirek Číp naděluje, Milan v pozadí nedodržel pracovní dobu 🙂 .

Ono těch předčasných přistání bylo hodně, skupin, kdy byla na přistání zahuštěno, bylo jen pár, v podstatě jen v prvních dvou kolech. Problém nastane, když se jeden utrhne a naprosto nekolegiálně nalétá 10 minut a přistává, když už jsou ostatní v depu 🙂 .

Organizace nebyla tak nekompromisní, aby se muselo na startoviště běhat 🙂 (toto byla výjimka 🙂 ).

Honza měl dva pomocníky (zapůjčené Jirkou V. 🙂 ) a model vlastní výroby.

Milana vždy pozoruje s obdivem, nebojí se létat aktivně, i když mu to občas nevyjde, ale na styl „hydrant“ (stání proti větru) se přeci nedá koukat.

Jirka Váňa a Jirka Veselovský létají nové EOS 2 od Tiliamodel. A dobře (vždycky 🙂 ).

Standu při jednom startu pěkně prohnal Tomáš H. Vypadalo to jako když se jestřáb vrhne na hrdličku 🙁 , Standa uhýbal, ale Tomáš byl furt za ním. Nakonec vystresovaný Standa přistál asi po minutě. Příčinou prý byla technická porucha u Tomáše.

Kvůli tomuto se do Hořic jezdí – mňam gulášek, mňam klobásky 🙂 .

Umělecká 🙂 . Foukalo opravdu dost, vidět osm velkých modelů stát proti větru se jen tak nepoštěstí.

Jediná „kraksna“ 🙁 . Co udělá pilot, když někdo zařve, že někde padá neovládaný model? Přeci zatáčku doprava, zatáčku doleva – a všichni jsou spokojení, že oni přeci řídí 🙂 . Znám to z vlastní zkušenosti, ne nadarmo se říká, že piloti se dělí do dvou kategorií – ti, kteří již cizí model řídili, a ti, které to teprve čeká.

Nával u výsledků 🙂 . Létalo se na 10 startovišť, do finále tedy postoupilo 10 pilotů.

15 minut už bylo za daného počasí opravdu hodně, ale oni kluci opravdu umí – 15 minut nalétalo v prvním kole finále 5 pilotů.

I ve finále lze mít pohodu 🙂 …

… i když ani o předčasná přistání nebyla nouze.

Příliš nízký náměr 🙂 v posledním kole finále.

„Pravidlová opozice“ – proti finále bývá, jak vyplývá z logiky věci, většina 🙂

Létal jsem s Etalonem, začínám ho mít rád 🙂 . Proti velkým modelům lze ale uspět jen za nepříliš silného větru a termického počasí (i když, jak to ten Petr tedy dělá?) 🙂 . Vím o svých dvou chybách, v prvním kole, za téměř ideálního počasí, jsem letěl příliš vysoko, a ve čtvrtém kole jsem se měl držet stoupáku i po větru, pokud by to nevyšlo, nebylo by to horší, než se vracet dopředu (inu, generál po bitvě 🙂 ).

Petře, kluci hořičtí, paní kuchařky, piloti – díky moc za hezký den!

Diskuse na Stoupáku.
Výsledky.

Honza
7.5.2017