Fotka letní, vzpomínková 🙂 , a pár postřehů ze současného modelářského dění.

F5J vs. F3B+F3J
Tak už je to tady – Zimní ligu v Poříčí vyhrál Milan Chalupník s elektrou a hned se ukázalo, že vlastně nečestně a nesportovně. Diskuse samozřejmě začala vypínací výškou, „když ji elektra má vlastně “zaručenou”, zatímco na navijáku se toho dá hodně zkazit“, a skončila tím, že piloti elekter vlastně létat neumějí a spoléhají na nízké plošné zatížení a svahové proudění nad šípky v okolí letiště.

Za sebe musím říci, že se mi také víc líbí modely, které “mají nohy”, dá se s nimi doletět dál než jen k onomu “šípku”, na druhou stranu pravidla výškoměrových soutěží jsou holt postavená tak, že vynucují létání nízko, nejlépe právě jen tam, kam dosáhne křoví, takže se tomu modely přizpůsobují. F5J není ani F3B ani F3J, a dokud nebude předepsáno nějaké omezení (třeba plošné zatížení – ale nebojte 🙂 ), ani nikdy nebude. Jsem zvědavý, jak to pořadatelé Zimní ligy vyřeší, tedy pokud to vůbec řešit chtějí. Každý diskutující se sice zaklíná tím, že jde o “přátelské polétání”, ale proč by měl mít někdo nějakou výhodu, že?

Létání se Soliusem
Solius je skvělý model. Castor je výkonnější, klouzavější, možná i rychlejší, ale se Soliusem je prostě větší sranda. Vypadá jako velké letadlo, dá se s ním létat rychle pod motorem, zvládne akrobacii, svah i termiku. Navíc je bublinkový, jen tak si neublíží (a když jo, tak to spraví pár kapek “prstolepu”). Není to soutěžní model, ale univerzální a zábavný stroj – doporučuji 🙂 . Souvisí to i s předchozím odstavcem, soutěžní model svým projevem nezaujme, za Soliusem se otáčejí všichni 🙂 .

Měření rozdílů mezi Vliesem a fólií
V listopadovém čísle německého modelářského časopisu FMT je zajímavý článek srovnávající potah z fólie a vliesu na termické dvoumetrovce AndREaS. Jak název napovídá, jde o model řízený jen kormidly a s brzdicími štíty (RES).

Drsnost povrchu fólie je 2 až 3 mikrometry, vliesu 20 až 30 mikrometrů. Minimální klesavost mají oba modely shodnou, chloupek přes 0.33 m/s. Klouzavost fólií potaženého modelu pravděpodobně přesahuje 20 (20 změřeno při hmotnosti 530 gramů a rychlosti 28.3 km/h), což je na tak malý konstrukční model výborný výsledek, vliesový model se 17.6 poměrně výrazně zaostává. Konečně nějaké měření! A také skvělé potvrzení teorií Marka Drely, jehož profily je model opatřen.

Stabilizace
Na RC Groups se diskutovalo o fugoidu, či oscilacích modelu okolo příčné osy). Už jsem o tom psal v souvislosti s grafy získanými měřením výkonů samokřídla Hai Evo. Ještě před touto diskusí mě napadlo, zda tyto oscilace vadí a zda by se daly odstranit. Teoreticky prý nevadí, protože model zachovává úhel náběhu a tudíž letí i v průběhu vlny při konstantním vztlaku. Proti tomu ale jde pocit, že každý dynamický pohyb by měl být horší než ustálený. Napadlo mě, že by tento pohyb mohla „uklidnit“ stabilizace. O nějaké “krabičce” jsem přemýšlel několik měsíců, naočkoval mě Ivan Hořejší, nakonec jsem si nejjednodušší “gyroskop” (či systém zlepšování stability) FC120 pořídil. Čekám na vhodné počasí, abych mohl klesání odměřit.

Při normálním létání “hrabeme” do řízení mnohem častěji než je ona perioda fugoidních oscilací (5-10 sekund), takže se zlepšení stability neprojeví, ale při ustáleném “neřízeném” letu by mohlo.

Zbláznil jsem se do samokřídel. FMT mi vychází vstříc – v říjnovém čísle je plánek modelu RamphorMax (2.6 m rozpětí), v listopadovém potom Hai 4 (4 m rozpětí). Začal jsem stavět lehkou bezocasou dvaapůlmetrovku (tedy, zatím mám šablony na žebra a mlhavou představu, jak by měl model vypadat). O dalším vývoji budu informovat 😉 .

Honza
21.11.2016