Že je v Helsinkách, skoro na letišti, letecké muzeum, jsem věděl už dávno, ale příležitost k návštěvě mi dlouho unikala. Až minulý týden přišla 🙂 . Muzeum je „malé“ rozlohou, ale nabité k prasknutí letadly, z nichž některé nikde jinde neuvidíte. Třeba větroň PIK-3a „Kanttikolmonen“. A najednou D.H.100 Vampire ve stíhací (VA-2) i dvojmístné verzi (VT-9).

Muzeum je návštěvnicky velmi příjemné, na jedné A-čtyřce jsme dostali jak plánek, tak seznam všech vystavených exponátů včetně registračních značek. (Naskenovaný průvodce v pdf.) Takže mohu dělat chytrého 🙂 .

Caudron C.60.

Saab 35 Draaken a Rutanova Quickie, je opravdu mrňavá a kontrast oproti proudové stíhačce je nepřehlédnutelný.

Letadlo, pro které mám slabost – plováková Hansa Brandenburg W.33, ve Finsku ovšem vyráběná jako IVL A.22 Hansa. Původním konstruktérem byl Ernst Heinkel. O Státní továrně na letadla (zkratka IVL, VL, Valmet či dnes Patria) si můžete přečíst více na wikipedii (anglicky), kde jsou i odkazy na zde ukázaná finská vojenská letadla.

Směrovka je pod výškovkou, aby ji střelec nemohl ustřelit. Výsostným znakem Finska byla až do roku 1944 modrá svastika (a nebyli v tom sami, Lotyši měli tmavě červený). Prý to byl osobní symbol „pro štěstí“ zakladatele finského letectva, švédského hraběte Erika von Rosena.

Větroňů je v muzeu spousta (co taky jiného pod strop pověsit 🙂 ), ale jsem tomu rád, líbí se mi. PIK-5b. PIK je zkratka univerzitního aeroklubu a výrobce mnoha větroňů a lehkých motorových letadel. Odkazy na některé ze zde ukázaných letadel lze nalézt opět na wikipedii (anglicky).

Příď dvoumístného Vampiru s kyslíkovými lahvemi a překližkovými díly. Dřevo působilo až nepatřičně, ale De Havilland měl přeci zkušenosti s Mosquitem :-).

Veliká vzácnost – dvoumístný Polikarpov UTI-4 (I-16) a nad ním model Me-109.

Totiž, to bylo tak: Finsko patřilo před první světovou válkou k Rusku. Když se říše rozpadla, vyhlásili samostatnost, ale Rusové (vlastně už Sovětský svaz) se s tím nesmířili. Při podpisu paktu Molotov-Ribbentrop si rozdělili Evropu na sféry vlivu, přičemž Finsko spadlo do té ruské půlky. Rusko vzneslo územní nároky s tím, že hranice jsou příliš blízko Leningradu. Potom zosnovalo hraniční incident (údajné napadení hlídky, paralela se začátkem 2. světové války incidentem v Gliwicích, ale třeba i čínsko-japonské války je zřejmá) a rozpoutalo tzv. Zimní válku. Sovětský svaz byl za tento krok vyloučen z Ligy národů (předchůdce OSN). Jenomže Finové se bránili a díky terénu a počasí a také neschopnosti Rudé armády (prý Stalin při čistkách „odstranil“ 30000 důstojníků!) i ubránili. Sice ztratili část území (prý asi 11%), ale uhájili samostatnost, přičemž nepoměr sil i ztrát byl strašlivý. Mír ale vydržel jen asi rok a půl. Když Hitler zaútočil na Sovětský svaz, Finové se přidali (v Pokračovací válce) a Rusy vyhnali. Zastavili se přitom na původních hranicích. Je zajímavé, že ačkoliv třeba Velká Británie vyhlásila Finsku válku (věrný spojenec Sovětského svazu, i když vojenské akce proti Finsku se omezily jen na ochranu Murmansku a doprovody sovětských bombardérů prostřednictvím 151. peruti RAF), USA ne. Po válce se hranice vrátily do roku 1940 a Rusko má dodnes ve Finsku velký vliv, ale Finsko zůstalo „samostatné„.

Polikarpov je prý jedinou dochovanou „spárkou“ a jediný dochovaný stroj z asi 90 ukořistěných sovětských letadel.

Ministr zahraničních věcí SSSR Molotov prý tvrdil, že bomby shazované na Helsinky a další města jsou balíčky s jídlem. Proto Finové vymysleli, že láhev s hořlavinou je Molotovův koktejl 🙂 .

Z Messerschmittu pochází motor DB-605, je to krásná strojařina.

Soutěžní maketa Brewsteru Buffalo v měřítku 1:4. Původní stroj se bohužel nedochoval, jen pár zbytků. Mně se prostě tuponosé námořní stíhačky líbí. Buffalo v amerických, britských i nizozemských službách pohořelo, proto Zerům nemělo šanci, ale Finové s nimi byli více než spokojeni. Možné je to tím, že šlo o jednu s prvních verzí, se kterou prý bylo radost létat. Až když dostal stroj těžší výzbroj a pasívní ochranu, stala se z něho „sedící kachna“, alespoň tak jsem to kdysi četl ve vzpomínkách jednoho pilota. Ale určitě byl rozdíl i v protivnících 😉 .

Motor z vraku Tupolevu SB-2, licenční Hispano Suiza 12Ybrs, čili Klimov M-103.

Produkce finského leteckého průmyslu – jednoplošník je VL Pyry II, žlutý dvouplošník potom VL Viima II.

Má modelářské tvary i zbarvení 🙂 .

A zase něco „lehkého“ – odpředu Harakka II, Grunau 9 a SG-39. Harakka je velmi populární na RC Groups.

Kousek Československa – Letov S.218 přezdívaný „Šmolík“, vlastně „Smolik“ 🙂 .

Další příjemností v muzeu je galerie, letadla lze fotit i shora 🙂 .

Zbytky Glosteru Gamecock. Přijde mi úžasné, že se vůbec něco takového zachová, že si dá někdo práci, aby vrak schovával 🙂 .

Takto dopadne vrtulový kužel, když „narvete“ Bristol Blenheim do jezera. Prý to byla letecká nekázeň 🙁 , zbytečná smrt.

Další letadlo, které jinde neuvidíte – plovákový VL Sääski II, mezi plováky měl připravené i lyže.

Toto se mi líbí, motorizovaná „bejbinka“ (Grunau Baby), jinak PIK-10 Moottoribaby „Paukkulauta“.

A jdeme do druhé haly. Ve spojovacím prostoru byla výstava věnovaná cestování letadlem, ale nešlo fotit a taky mi to až na řez Caravellou přišlo nudné 😉 .

Čápy prý dostali Finové od Německa dva a dolétali je do mrtě.

Za Čápem je finský stroj Karhumäki Karhu 48B (Karhu je finsky medvěd, mají tu pivo stejné značky 🙂 ), Dakota a pod stropem další české letadlo 🙂 .

První amatérsky postavené letadlo ve Finsku – Blomquist-Nyberg.

Piper PA-28 Cherokee Arrow – rekordní stroj používaný pro dálkové lety.

DHC-2 Beaver. Pamatuji si ho z Austrálie, v argentinském muzeu ho měli taky, v Anglii jakbysmet. Některá letadla jsou prostě všude 🙂 .

Beechcraft 95 Baron. Mám dvoumotoráky rád, moc se mi líbí.

DFS Olympia – větroň pro berlínskou olympiádu v roce 1936. Pod ní směrovka největšího (a hodně zajímavého) exponátu – Convairu 340/440 Metropolitan.

Největší letadlo v hale je prostě všude 🙂 . Pod ním se krčí amatérský Heinonen HK-1 Keltiäinen.

Akrobatický speciál PIK-11 Tumppu.

Vírník Kokkola KO-04.

Prototyp prvního větroně se zatahovacím pomocným motorem JT-6 (PIK-20E).

Další „povinné“ letadlo, Nebeská blecha, finsky Taivaankirppu. Za ní je vidět Lockheed 18 Lodestar.

Ruský vrtulník Mi-4, prý mělo Finsko dva a používali je k pohraničnímu hlídkování.

Rotorová hlava je úžasné dílo přesného strojírenství, i když třeba na malém Bellu-47 je snáze pochopitelná 🙂 .

„Nahatá“ Harakka I

„Hadrák“ Mahe Scout.

Metropolitan ve své (skoro) celé kráse. Prý létal do roku 1980.

„Useknuté“ listy vrtulí.

Pratt & Whittney R-2800 Double Wasp, 2500 HP, spotřeba oleje zřejmě značná 🙂 .

Instruktážní pomůcka pro pochopení konstrukce hvězdicového motoru.

Motor JT8 z DC-8. Prý má naběháno přes 33000 hodin. Jen pro představu, kdyby byl v autě a cestoval rychlostí pouhých 50 km/h, musel by ujet 1 650 000 km. Ostatně, zavedením proudových motorů do letecké dopravy se spolehlivost letadel zvýšila řádově.

Lodestar se zařízením pro geologický průzkum.

Létající kánoe 🙂 , prý nejmenší hydroplán na světě Eklund TE-1.

Grunau Baby II v pro mě velmi zajímavém zbarvení, za ní prototyp supervýkonného PIK-20.

Rádiem řízené terče pro výcvik protiletadlové obrany.

Mimo zmíněných modelů – terčů má muzeum i modelářskou sekci, ve které mě zaujal tento starý wakefield.

Začátky RC ovládání.

Část sbírky modelářských motorů.

Stavebnice, některé z nich bylo potom možno zakoupit v muzejním obchůdku. Mně se to spojení velkých letadel s modely moc líbí, vždyť do muzeí chodí především zájemci o letectví a modelařina může být prvním (ale i posledním) krokem k aviatice.

Stejně jako toto dětské vozítko 🙂 .

Připomínka vazby Finska na Rusko.

Z venku muzeum hlídá Dakota. Typický záběr bývá ještě kousek víc zepředu, ale ten už jsem si vyplýtval v komentáři k soutěži RCEX, ale DC-3 se prostě neokouká 🙂 .

Pokud budete mít do Helsinek cestu, doporučuji vyhradit si 2 hodiny na muzeum, je tak 5 minut jízdy od letiště, dá se tam dojít i pěšky a rozhodně stojí za to 🙂 .

Honza
10.9.2016