Royal Navy Fleet Air Arm Museum

Letecké muzeum věnované letecké složce Královského námořnictva (RN FAA) se nachází na letecké základně v Yeoviltonu, asi 200 km západně od Londýna. Mám pro námořní letadla slabost, těšil jsem se moc. Návštěva byla součástí „turné“ po jihu Anglie, o muzeích „nelétajících“ lodí a tanků píšu na Nelétadlu.

Sopwith Baby, podle mě nejkrásnější letadlo v muzeu 🙂 , protože …

… plátno a překližka jsou hezčí než plech a dvě křídla jsou prostě dvě křídla.

A navíc byl vyzbrojen i raketami.

Létající aparát bratří Shortů.

Firma Westland sídlí nedaleko muzea, hlavní budova muzea je „pomalovaná“ jejich reklamou, a vrtulníky dnes zajišťují většinu operací námořního letectva, takže se jim prostě nedalo vyhnout 🙂 . Westland Wessex byl variantou Sikorského H-34 a sloužil přes 40 let.

Jestli lze námořní letectvo charakterizovat jedním slovem, bylo by to „sklápěcí“ 🙂 . Elegantní tvary letadel si v muzeu až na pár výjimek nevychutnáte, všechno je někam „sklopené“. Hmmm, ušetří se tím dosti místa, ale letadla vypadají hodně divně.

Supermarine Walrus…

… taky hezký „chlupatý“ eroplán.

Fairey Fulmar. Tady mi ta složená křídla obzvláště vadila 🙂 .

I když na druhou stranu zase bylo hezky vidět, co se při sklápění děje s klapkami. Fulmar má takové hezké modelářské tvary, líbí se mi.

Moje srdeční záležitost – Grumman Wildcat, vlastně v RN známý pod jménem Martlet. Měl jsem ho jako jednu ze svých prvních maket na CO2 a možná právě „divoká kočka“ je za mým vztahem k námořním letadlům.

A navíc nemá sklopená křídla 🙂

Wildcat prochází obnovou nátěru, na trupu má lesklý, čerstvý, křídla jsou ještě poněkud zašlá.

Zvláštnost, a snad až na jednu další výjimku, kterou je MIG-15, jediný neanglicko-americký stroj. Vírníček používaný jako pozorovatelna na německých ponorkách.

Corsairy létající u Royal Navy měly „useknutá“ křídla, aby se vešly do menších hangárů britských letadlových lodí. Ostatně je zajímavé, že nebyl jednotný názor, jestli křídla sklápět podél trupu nebo raději nahoru.

Tento konkrétní letoun je prý zajímavý tím, že stabilizátor byl nastříkán kamuflážními barvami, což se normálně u Goodyearu nedělalo. Je „podezření“, že stabilizátor byl vyroben u Brewsteru (obě firmy zajišťovaly licenční výrobu) a tak možná jde o velikou vzácnost.

Corsairy měly silné motory a veliké vrtule. Aby nemusely mít i dlouhé a zranitelné podvozky, vymysleli konstruktéři „racčí“ křídlo. Charakteristické a krásné.

Světluška, čili Fairey Firefly. Toto je starší verze bojující ve 2. světové válce v Pacifiku, proto nemá na znacích červené terče (aby si ji nikdo nespletl s Japoncem).

Grumman Helcat…

… a Grumman Avenger.

Navalizovaná verze Spitfiru nazvaná trochu nekreativně Supermarine Seafire.

Nejrychlejší sériové pístovým motorem poháněné letadlo všech dob – Hawker Sea Fury. Sea Fury si dobyla nehynoucí slávu, když se v korejské válce pilotům ve spolupráci podařilo sestřelit MIG-15. Ten je „pověšený“ hned vedle, prý jde o v Polsku vyrobený LIM-5, ovšem v korejských barvách.

Do haly nazvané „letadlová loď“ se „letělo“ vrtulníkem, či alespoň iluzí vrtulníku. Hala byla tmavá, na jednu stranu se promítala přistání, na druhou potom starty. Westland Wyvern je tak ošklivý, až je krásný. Dále se pokračovalo na můstek a exkurzí po „vnitřnostech“ letadlové lodi. Nakonec nás palubním výtahem „vyplivli“ do poslední „konkordí“ haly.

Rozestupy mezi přistávajícími letadly byly 30 až 40 sekund, takže rychlost, s jakou letadla sklápěla křídla a byla odtahována z dráhy byla překvapivá. Mezitím ještě palubní personál kontroloval záchytná lana, byla 4, prý taky letový den končil s jen jedním. Kontrola se prováděla přejetím po laně v rukavici. A při přistání se prý nepřitahovalo, jednoduše se vlétlo do paluby. Ono to mělo své opodstatnění, protože pokud stroj nezachytil lano, potřeboval rychlost.

Experimentální stroj Handley Page HP 115 určený ke zkoumání chování delta křídla při velmi malých rychlostech.

Pátý protoyp Harrieru, Hawker Siddeley P.1127. Za ním nádherný Fairey Delta 2. V muzeu je popsáno překonání světového rychlostního rekordu, při daných rychlostech a výšce to byl hodně náročný úkol pro pilota i pozemní personál. Podrobnosti jsou v odkazu na českou wikipedii, ale jen pro představu: na vzdálenosti 15 km, ve výšce 11 km a rychlosti 1.8 M se pilot nesměl výškově odchýlit o více než 100 m.

Harrier od Falkland. Pro mě bylo zajímavé srovnání s expozicí věnovanou stejné válce v argentinském leteckém muzeu, zdálo se mi, že Argentinci měli pro Brity větší respekt než naopak.

Concorde v muzeu je druhým prototypem, viz titulní foto 🙂 . Expozici doplňují dvojmístný Hawker Hunter a …

… DH Vampire.

Většina návštěvníků z našich krajů míří za letadly do Cosfordu na předměstí Londýna (byli jsme tam vloni, ještě nemám zpracované 🙂 ) a ještě tak do Duxfordu (i já). V Anglii je ale leteckých muzeí hodně, pokud navštívíte i RNAS Yeovilton, chybu rozhodně neuděláte.

A nakonec ještě něco nemuzejního:

Tento netypický aerovlek jsme spatřili po opuštění muzea, i motorovým větroněm jde vlekat.