Soutěž RCEV v Lánech poznamenal výpadek Stoupáku, takže se nebylo možné na soutěž registrovat on-line, a také zahraniční soutěž v F5J. Přesto se nás v krásném areálu leteckomodelářského letiště v Lánech sešlo 13.
Přijel jsem právě v čas, tj. jako obvykle na poslední chvíli, Radek mě dokonce zaháněl, že už je pozdě – že by se mě bál 🙂 ? Měl jsem ovšem výmluvu pohotově, z Prahy jsem si vybral špatnou dálnici, tu plzeňskou, zatímco správná je karlovarská 🙂 , ještě jednou dvakrát do Lán a už si to budu pamatovat (možná 😉 ).
Radek létá skvěle, kde se objeví, vyhraje 🙂 . Blahopřeji.
Ruda přivezl celou rodinu a Etalona, protože jeho nové Django čeká na novou várku epoxidu.
Počasí pravé modelářské, polojasno, pod sluníčkem horko, pod mrakem trochu „zimička“, vítr na Etalona tak akorát. Ruda skončil nakonec třetí, rovněž blahopřeji. Když si vzpomínám, jak se ještě před 3 lety „bál“ termiky 😉 – teď se ho bojí soupeři.
Honza s Milanem (i tomu blahopřeji k bedně). Honza mě už dlouho přemlouvá, ať odložím Castora a přestanu dělat ostudu, ale k tomu se ještě dostanu.
Tady snad jen, že i mistr Micka je někdy utne a nedodrží pracovní dobu 🙂 .
Ivan létal s Geronimem (viz úvodní foto), k němuž má i stylové tričko s portrétem slavného náčelníka (bude součástí stavebnice?).
Mirek s notně obouchaným Daidalem. Sliboval, že přestane jezdit na eNka a soustředí se na Véčka 🙂 , doufám, že jen z legrace.
A teď něco méně veselého. Nejprve jedno zlomené křídlo, přesto pilot let odlétal s neustále se měnící geometrií, potom starosti s klapkami. Připomíná mi to ale volňásky, kdy jsme na letišti byli schopni opravit téměř všechno 🙂 .
Stejně mi ale přijde problematické létat ve třech, když někdo odpadne/odjede. Létat na dvě skupiny by byla honička, ale s většími pauzami mezi koly by se to určitě zvládnout dalo.
Katastrofa v Rendově podání. Tatínek sice asi slepí, ale když už si chlapec ani nabitou baterku nepohlídá 🙁 (znám to od svých synů).
A naopak, pro zlepšení nálady – klobásky a pivo, mňam. Pořadatelé okolo Karla prostě umí.
A ještě z trochu jiného soudku, lánské letiště je kousek od Ruzyně, takže se objevovali i velcí ptáci. Tento stroj jsem neznal, až doma jsem si zjistil, že je to Embraer KC-390. Prý jsme (Aero Vodochody) zapojeni do výrobního programu a AČR chce 2 kousky pořídit.
Obluda je to pořádná. A to má jít o náhradu Lockheedu C-130 Hercules. Mimochodem, 11. prosince 2015 dodal Lockheed Martin Hercules s pořadovým číslem 2500!
A teď ještě pár svých vlastních dojmů. Začal jsem dobře, ale nevydržel 🙂 . V předposledním letu jsem dosáhl i na 1000 (s výškou, ne vypínací, skoro 700 m), ale poslední let jsem totálně pokazil, tedy z hlediska obdržených bodů. Posoutěžním rozborem jsem zjistil, že (a) je mi vlastně jedno, jak létám, jen když létám, a (b) můj optimismus je pořád ještě bezbřehý, byť zřejmě neopodstatněný. No, a to je asi tak odpověď Honzovi – až začnu létat víc soutěžně, s větším zájmem o výsledky 🙂 , pošlu Castora na zasloužený odpočinek, dřív ne 🙂 .
Tedy, Karlovi a jeho partě velký dík a doufám, že se za rok zase sejdeme.
Honza
21.7.2016
…“Sliboval, že přestane jezdit na eNka a soustředí se na Véčka 🙂 , doufám, že jen z legrace“…
Když to přistávání na bod mi oproti čáře tak nějak líp jde 🙂 Navíc jsem lítal s „malým“ Daidalem a nebyl jsem poslední-což v eNkách bývá mé stabilní umístění :-(. Ale samozřejmě to byla legrace, na eNka budu jezdit pořád a rád. U těch Véček jsem pořád na rozpacích-po zrušení povoleného „záchraného“ restartu motoru už vůbec nevidím rozdíl RCEV vs. F5J. Ale to už jsem říkal, resp. psal např. na Stoupáu několikrát.
Děkuju Honzo za gratulaci!
Bezbřehý a ničím neopodstatněný optimismus byl zřejmě nakažlivý 🙂
Taky jsem se nechal strhnout od svých prověřených dvoustovek a jak to dopadlo.
Jinak s termikou pořád nejsem kamarád a o tom že by se mě soupeři obávali lze s úspěchem pochybovat 🙂
K nekončícím debatám o kategoriích: Asi si pojedu zkusit „Očka“ k Ivanovi do Plzně, kdyby se nás sešlo víc mohla by to být príma sešlost.
Ahoj Rudo,
nebuď zbytečně skromnej 🙂 . Na Óčka jsem se chystal taky, ale v sobotu 27.8. jsou eNka u Petra a v neděli Jéčka v Lomnici, to se mi do Plzně nebude chtít.
Nicméně jeden příspěvek do diskuse – přistávání je nejobtížnější částí letu, z óček začátečnická kategorie nebude 🙂 . H.
Lítání v tom větříku a hlavně poryvech při při přistávání bylo super. Myslím, že se určitě v Lánech nikdo z termiky neunudil 🙂
U Rendova Elementa jsme doma udělali im-memoriam pitvu, a černá skříňka (Altis) ukázala, že i přes vybité baterky bylo šťávy dost, a spadnul na umizlý signál. Tady vidím dva možné důvody, a to rušení na 2.4GHz (v lajně letu byla vodárna s MW spoji…) a nebo anténky přijímače, které se po pár tvrdších přistáních Rendovi vcucly do trupu, a my si toho v onom letu holt nevšimli… To se nám někdy stává, ale VĚTŠINOU na to přijdem ještě před startem.
Radku, díky za vysvětlení. Vcucnuté anténky ovšem znám, i následky 🙁 H.
Tak jsem se dočetl že ten Embraeer byl první kus co byl v evropě. K nám přeletěl na předváděčku z leteckého veletrhu ve Farnborough. Takže jsme možná byli první češi co ho viděli na vlastní oči 🙂