Na „ultralajtím“ letišti v Lomnici nad Popelkou se nás s „malými ptáky“ sešlo 19. Organizace byla, jako ostatně v Lomnici vždy, naprosto dokonalá, snad jen jedinou pihou na kráse byla přestávka způsobená přeháňkou. Lomnickým patří dík za pěknou soutěž 🙂 .


Když už jsem začal Romanem – bylo nás 19, ale záhy o jednoho méně. Roman řídil cizí model a jeho Tilie skončila mezitím v poli. Mám na tom svůj podíl, protože jsem model sledoval asi až do 8:30, potom už se nám oběma ulevilo, že čas nalétáme, a takto to dopadlo (doslova 😉 ). Škody nejsou naštěstí velké.

Létalo se na 7 startovištích, většinou po 6 🙂 .

Luděk byl sužován technickými problémy. První let letěl bez ovládání půlky křídla, potom mu upadla směrovka…

… a nakonec se, již s Daidalem, před přistáním v posledním kole srazil s jiným modelem. Nakonec byl „až druhý“ 🙂 .

Radek je „blázen“, nenechá si ujít jediné závody v okruhu 1000 kilometrů…

… takže je vylítaný a vyhrává všude, kde se ukáže 🙂 .

Pro mě je zajímavé srovnání stylů obou bratrů – Luďka jsem snad nikdy neviděl se zachraňovat těsně nad zemí, po vypnutí motoru vždy už jen stoupá, jeho schopnost najít termiku a hlavně jádro stoupáku je fenomenální. Při jednom letu Radek i Luděk letěli do stejného místa, vypínali zhruba ve stejné výšce, jenomže po 5 minutách nebyl Luďkův model pomalu vidět, zatímco Radek získával pracně metr za metrem. Radek je zase pověstný tím, že se „nebojí“ létat daleko a nízko 🙂 . V Lomnici vyhrál, blahopřeji.

Když už jsem zabrousil na tenký let hodnotících soudů, Petr létá „nenápadně“, ale také skvěle, umí najít termiku i tam, kde pro nás ostatní nic není 🙂 .

Milan je zase „hazardér“ 🙂 , dobrý hazardér, dost často mu to vychází, závidím. Jinak na obrázku právě probíhá kontrola, zda samoměřením zjištěné výsledky odpovídají kontrolním.

Karel ladí výchylky a Honza se mi směje 🙂 . Karel přijel s horečkou a stále ještě ne úplně zalétaným modelem, ale na 1000 v jednom letu dosáhl.

Zdeněk se nechal přesvědčit (konečně!) a hořická výprava je hned početnější.

I když bylo letiště pro velký provoz (prý) zavřené, jeden si říci nedal. K hangáru se musel potom brodit vysokou travou.

Podkrkonoší je modelářská „velmoc“. Ivan s Martinem jdou na to …

… a Martin si přijel i pro „to“. Nestačil jen na Radka a Luďka.

Martinův stan obdivuji. To se to létá s takovým zázemím (závistivě 🙂 ).

Výsledky
Diskuse na Stoupáku
Článek na stoupáku

Mě to létání zase začíná bavit 🙂 . Pamatuji si 4 lety. Jeden byl „padací“, na záznamu je rovná čára od vypnutí motoru až na zem, přesto to dalo 1000 (po hóóódně dlouhé době), v dalším jsem se asi v 8. minutě zachraňoval (a zachránil) nad hangárem, potom v posledním letu jsem trefil komín hned na motor a trvalo mi dobře 50 metrů než jsem si toho všiml 🙂 – inu, spravedlivý trest za nedostatek tréninku.

Nejvíc mě ale nabudil tento let, už jen proto, že po minutě kroužení v 10 m mi bylo jasné, že se zpátky na start nevrátím, ale měl jsem kliku 🙂 .

Osobně dost těžko hledám smysl v RCEV, ve srovnání s F5J se létá stejně, lidé jsou stejní, jen modely jsou zmenšeniny 🙂 , tak trochu nevím, proč na malé výškoměry jezdit. Pořád si myslím, že by mělo jít spíše o „enka a výškoměrem“, přístupná co nejširšímu spektru zájemců, třeba s těžšími modely a jednodušší organizací létání. No nic, třeba se něco stane 🙂 .

Tedy, pořadatelům ještě jednou díky za hezký den mezi kamarády.

Honza
26.6.2016