K plzeňské soutěži F5J je na Stoupáku už spousta fotek i poděkování, připojuji se se svými dojmy tedy i já.

Pro mne měla plzeňská F5-jéčka jen samé výhody. Posuďte sami:
Mlha nad letištěm (či nad celými západními Čechami) znamenala, že jsem nemohl přijet pozdě 🙂 . Dokonce jsem se po příjezdu na letiště mohl obrátit a podniknout zásobovací pomocnou výpravu do blízkého Penny marketu.

Sešlo se nás na poměry F5J málo a to mám taky rád. Létá se, měří se, soutěž odsejpá, žádné poposedávání a čekání 🙂 . Ačkoliv jsme odlétali 7 kol a začali po desáté hodině, po druhé odpoledne bylo po všem.

Počasí bylo skoro ideální. Až na tu ranní mlhu, když jsme prostě nemohli vyletět tak vysoko, jak bychom si bývali přáli (někteří 🙂 ). Ale mlha termiku živí (voda kondenzuje, uvolněné teplo ohřívá vzduch). A když se mlha zvedla, nastal modelářský ráj 🙂 .

Alternativu k Pike Perfectionům, Xplorer, létali Radek a Luděk Novotní.

Navzdory mlze jdeme na to. Do 100 m se vyletět dalo, ale model mizející v mlze opravdu není zážitek pro každého.

Roman s malou Tilií. Po každém letu seřizoval (inu, zalétává se při soutěži – znám 😉 ).

Karel přivezl K3600, prý vykonává funkci zkušebního pilota 🙂 . Povšimněte si „modelářského psa“, vyprovázel každý model.

K3600 je krásný model klasické žbrdlinkové konstrkce s uhlíkovým D-boxem.

Teplo a slunce = uhlík je potřeba chránit.

Létalo se nízko, někdy až moc 🙂 .

Tady se chystá utnout dokonce i mistr nad mistry.

A takhle to dopadlo, blahopřeji.

Po dlouhé době jsem si létání užíval. Samozřejmě, že s kilovou dvouapůlmetrovkou nemohu konkurovat čtyřmetrovým ptákům o téměř stejné hmotnosti, ale v daném počasí jsem neměl pocit nějaké podstatné nevýhody. Jen jsem si uvědomoval, že nemám nalétáno. Jinak řečeno, nemyslím si, že i kdybych létal s Pikem nebo Xplorerem, vypínal bych ve 30 metrech 🙂 .

Tedy, v prvním kole jsem letěl do mlhy a dalo to jen 6 minut. Hmmm, kdybych se byl nerozhodl pro špatnou stranu 🙂 .

Ve druhém kole mě Roman před startem upozornil na káně nabírající výšku asi 300 m od nás. Říkal jsem si, že je to blbost, že je to daleko, ale po odhodu modelu jsem zamířil přízemním letem do dáli. Byl to velmi povedený let, potěšil mě.

Třetí si nepamatuji, ve čtvrtém jsem doplatil na vlastní odvahu. Asi jediný let, kdy by se menší opadání a větší klouzavost modelu hodila.

Pátý let byl také „památeční“, když už jsem se viděl, jak se brodím obilím, našel jsem stoupák. Potom mě hřálo, že se ke mně přidali i všichni „krachující“ ostatní 🙂 .

Šestý let si taky nepamatuji, v sedmém nám všem nadělil Radek, ale přistával jsem předposlední, to také potěší 🙂 .

Roberte a Ivane i ostatní z Jižní sekce – díky za pěknou a vydařenou soutěž. Snad bude na podzim stejné počasí a ne více soutěžících 😉 .

Honza
8.6.2016