Žralok (Hai 1 Evo) konečně ve vzduchu 🙂 . Létá. Létá skvěle (alespoň se mi tak zdá 😀 ).


Potah z Vliesu, fólie mi prostě nevoní 🙂 . Barva je „plechovková“ Duplo Color. Stejně mám dojem, že „nahatý“ byl hezčí 🙂 .

Vybavení je „šuplíkové“, do HS-81 jsem jen musel koupit nové převody, rámečky jsou vlastní, dřevěné.

Při protahování kabelů jsem zjistil hroznou věc 🙂 – díry v žebrech byly malé 🙁 , nakonec v modelu vozím tak o metr víc kabelů. Ale model opravdu nebyl zamýšlen jako soutěžní, klidně gramy plýtvám. I otvor pro servo jsem dodatečně zvětšoval, i když tady mám výmluvu, chtěl jsem použít HS-56, ale ty nakonec půjdou do Etalona.

Skladnost patří k výhodám, v německém originálu se mluví o ruksakovém modelu. Původně jsem předpokládal, že budu model s sebou vozit do Prahy, ale už tam tak často nejezdím 😉 .

Pohon zajišťuje Turnigy 2826-1650 s vrtulí 10×6, regulátor je Jeti Ray 18, baterka stařičká Hyperion LiteStorm VX 2s-2200 (už asi 5 let je mi ji líto vyhodit 🙂 ). Z čerstvě nabité baterie dává pohon asi 130 W, ke konci sotva polovinu. Model váží asi 570 gramů.

Důkaz – letí 🙂 .

První let byl adrenalinový – podle návodu jsem zvedl elevony o 2 mm, ale bylo to málo, model jsem musel držet na kniplech. Nakonec jsem skončil na milimetrech čtyřech a kousek. Hrál jsem si i s těžištěm, ale nakonec jsem nechal to „plánkové“. Zalétávat jsem byl před obědem, odpoledne jsem se na letiště ještě jednou vrátil svahovat – celkem 63:40, na jedno zapnutí motoru a druhý let to není špatně 🙂 .

Dojmy:

• Je to rychlík. Ono se o samokřídlech říká, že nejlépe létají rovně, kdy možná mají oproti klasickým modelům i výhodu nižšího odporu, v zatáčkách se to potom obrací.
• Obratnost i bez řízené směrovky je dobrá, přeci jen má model malý moment setrvačnosti okolo svislé osy.
• Model ve vzduchu vypadá naprosto skvěle, spíše jako stíhačka než větroň.
• I když je rozpětí jen 1.5 m, díky velké hloubce křídla je model dobře viditelný. Pruhy tomu ale moc nepomáhají, spíše tuhý potah a kontrast vůči papíru.
• Model nejde přetáhnout, jen sestupuje natažený pod velkým úhlem. Vzhledem k absenci brzd je to výhodné, jde přistát „skoro“ k noze.
• Největším problémem se ukázala podobnost s ptačí siluetou, při létání s káňaty je prostě nutno dávat pozor, který „pták“ je můj 🙂 .
• Je to velmi příjemný pocit mít po letech zase něco vlastnoručně postaveného, navíc létajícího 🙂 . Mám radost.

Pokukuji po velkém „dřevěném větroni“ a narazil jsem na celou ARF žraločí rodinku, kdyby tento příspěvek někoho zaujal 😉 .

A z jiného soudku – letka papírovo-balzových modýlků (či spíše předloh) se rozrůstá, na „zakázku“ jsem postavil F-16. I tato modelařina mě baví, doufám, že některého z „objednatelů“ přitáhnu i k větším eroplánům.

Honza
19.3.2016