War Memorial of Korea


Pracovní povinnosti mne občas zavanou do pro Evropana hodně exotických končin, vždy si dávám za úkol navštívit letecké muzeum. Všechny dále uvedené fotky pořídil ale syn Vojta, který v Koreji už měsíc studuje. Já sice v Koreji strávil 4 dny, ale v Soulu opravdu nebyl čas, největší loděnice na světě jsou na jihu Jižní Koreje, na ostrově Kodže 🙂 , to by ale bylo úplně jiné vyprávění. Obrázky jsou z válečného památníku (War Memorial of Korea) přímo v Soulu.


Obě Koreje jsou stále ve válečném stavu, prosím veďte to v patrnosti i při čtení této reportáže. Válka není pro Korejce cosi vzdáleného, Soul leží od hranice co by „houfnicí dostřelil“.


S odstupem největší exponát, v podstatě ani není nic většího 🙂 , Boeing B-52H.


Fascinující tandémový podvozek…


… i dvojmontáž motorů. Vždy se mi vybaví neúspěch britské V-force (Avro Vulcan, Vickers Valiant a Handley Page Victor), která „dolétala“ na únavové trhliny příliš tuhých křídel, zatímco Boeing s pružnými křídly létá dosud. Někdy je holt lepší se ohnout a potom zase narovnat, než čelit zatížení „neochvějně“ 🙂 .


Toto není ani Tucano, ani Pilatus, ale prototyp původní korejské konstrukce KAI KT-1 Woongbi.


Prý bylo vyrobeno více než 175 letadel, která provozuje Korea, Indonésie, Turecko a Peru.


Vzácnost, která není ani ve Wikipedii 🙂 , pozorovací Buwhal Ho. Letadlo prý bylo vyrobeno v Technické škole ROKAF v roce 1953 a poté na 50 let zmizelo. Až v roce 2004 byl drak objeven v městě Daegu.


Lockheed T-33 Shooting Star. Původní jednomístné stroje si zabojovaly v Korejské válce, toto je dvoumístná verze, prý v Koreji létaly od roku 1955 do 1990. Krásný stroj z tužky Clarence „Kellyho“ Johnsona, ještě o něm bude řeč.


Muzeum je pod širým nebem, vedle letadel má i rozsáhlou sbírku ostatních zbraní…


… tanků…


… kanónů a raket …


… dokonce i loď 🙂 .


Cessna T-37C Tweety Bird, cvičný a lehký bitevní stroj.


Cessna T-41 Mescalero – vojenská verze populární „172“.


Transportní veterán z 2. světové války Curtiss C-46 Commando.


Je tak ošklivej, až je krásnej 🙂


Commando vystřídal Fairchild C-119 Flying Boxcar (vyvinutý z válečného C-82 Packet). Kdysi jsem měl už nakreslený plánek na dvě „čtyřstovky“, že bych ho oprášil ❓


Poslední z transportních letadel, Fairchild C-123 Provider. Zajímavostí tohoto stroje je to, že byl původně vyvinut jako výsadkový kluzák, poté létal s jak pístovými, tak turbovrtulovými i proudovými motory.


A jdeme na stíhačky 🙂


P-51 Mustang. Jsou všude 🙂


Záchytný stíhací (protože s radarem) North American F-86D Sabre…


… byl nasazen v Jižní Koreji v odezvě na severokorejské IL-28.


Modernější F-86F, ze služby vyřazen v roce 1993.


Northrop F-5E Freedom Fighter…


… modernizované verze Tigerů pořád létají (foceno z města Suwon).


McDonnell F-4 Phantom. Kdysi mi jeden americký veterán z Vietnamu řekl, že není letadlo, které by už na zemi budilo větší hrůzu. Opravdu, zatímco F-5 je jednoduchý a elegantní, F-4 je od pohledu válečný stroj.


Starý známý MIG-19…


… v roce 1983 s ním jeden severokorejský pilot přeběhl/přeletěl/dezertoval (vyberte si 😉 ).


Ještě známější „Andula“ AN-2, rovněž se severokorejskými znaky.


DHC-2 Beaver, mám jeho fotku z Austrálie i Argentiny 🙂


Grumman S-2 Tracker, taky už mám někde rozdělaný plánek. Mám rád námořní letadla 🙂


Vojta si zkouší, jaké to na palubě válečné lodi bylo 🙂 , někdy lituji, že jsme si zrušili vojnu 😀


Cessna O-1 Bird Dog (model už jsem měl 🙂 ) zavěšený v hale.


North American T-6 Trainer (Texan).


Vedle výše uvedených Tigerů Vojta zachytil i A-desítky…


… a zejména Lockheed U-2. Úžasný stroj, četl jsem si o něm fascinován, tedy:

  • první vzlet v srpnu 1955 (létají už 60 let!);
  • série byla vyrobena ve slíbeném termínu a při ceně asi 22.5 milionů tehdejších dolarů Lockheed (či šéfkonstruktér „Kelly“ Johnson 3.5 mil. ušetřil – nevídané!)
  • stroj je optimalizován pro velké výšky (21 km), takže se v malých výškách obtížně řídí a díky velkému „větroňářskému“ křídlu a z toho vyplývajícího přízemního efektu je přistání velmi náročným kouskem, za přistávajícím strojem jede auto s dalším pilotem, který rádiem napovídá;
  • stroj má klouzavost 1:25, což prokázal pilot, který po vysazení motoru dolétl na základnu vzdálenou téměř 500 km;
  • s rostoucí výškou řídne vzduch a tudíž se zvětšuje pádová rychlost letadla, na druhé straně klesá teplota vzduchu a tudíž klesá rychlost zvuku, přičemž každé letadlo má nějakou kritickou rychlost vůči rychlosti zvuku, při překročení kritické rychlosti začnou vznikat rázové vlny, v jejichž důsledku se trhají proudnice. Pilot U-2 při letu ve velké výšce musí udržovat rychlost v rozmezí nějakých 15 km/h, nemůže letět rychleji, protože by ztratil vztlak v důsledku rázů od místních překročení rychlosti zvuku, a nemůže letět ani pomaleji, protože by ho v tom řídkém vzduchu křídla neunesla. Anglicky se to jmenuje „coffin corner“ (něco jako koutek v rakvi), prý kvůli tvaru grafu rychlost-výška, ne kvůli konotacím se hřbitovem 🙂 .

Trochu mě mrzí, že jsem muzeum nestihl, ale prý ještě budu mít příležitost…

Honza
11.10.2015