Pracovní povinnosti mne občas zavanou do pro Evropana hodně exotických končin, vždy si dávám za úkol navštívit letecké muzeum. Všechny dále uvedené fotky pořídil ale syn Vojta, který v Koreji už měsíc studuje. Já sice v Koreji strávil 4 dny, ale v Soulu opravdu nebyl čas, největší loděnice na světě jsou na jihu Jižní Koreje, na ostrově Kodže 🙂 , to by ale bylo úplně jiné vyprávění. Obrázky jsou z válečného památníku (War Memorial of Korea) přímo v Soulu.
Obě Koreje jsou stále ve válečném stavu, prosím veďte to v patrnosti i při čtení této reportáže. Válka není pro Korejce cosi vzdáleného, Soul leží od hranice co by „houfnicí dostřelil“.
S odstupem největší exponát, v podstatě ani není nic většího 🙂 , Boeing B-52H.
Fascinující tandémový podvozek…
… i dvojmontáž motorů. Vždy se mi vybaví neúspěch britské V-force (Avro Vulcan, Vickers Valiant a Handley Page Victor), která „dolétala“ na únavové trhliny příliš tuhých křídel, zatímco Boeing s pružnými křídly létá dosud. Někdy je holt lepší se ohnout a potom zase narovnat, než čelit zatížení „neochvějně“ 🙂 .
Toto není ani Tucano, ani Pilatus, ale prototyp původní korejské konstrukce KAI KT-1 Woongbi.
Prý bylo vyrobeno více než 175 letadel, která provozuje Korea, Indonésie, Turecko a Peru.
Vzácnost, která není ani ve Wikipedii 🙂 , pozorovací Buwhal Ho. Letadlo prý bylo vyrobeno v Technické škole ROKAF v roce 1953 a poté na 50 let zmizelo. Až v roce 2004 byl drak objeven v městě Daegu.
Lockheed T-33 Shooting Star. Původní jednomístné stroje si zabojovaly v Korejské válce, toto je dvoumístná verze, prý v Koreji létaly od roku 1955 do 1990. Krásný stroj z tužky Clarence „Kellyho“ Johnsona, ještě o něm bude řeč.
Muzeum je pod širým nebem, vedle letadel má i rozsáhlou sbírku ostatních zbraní…
… tanků…
… kanónů a raket …
… dokonce i loď 🙂 .
Cessna T-37C Tweety Bird, cvičný a lehký bitevní stroj.
Cessna T-41 Mescalero – vojenská verze populární „172“.
Transportní veterán z 2. světové války Curtiss C-46 Commando.
Je tak ošklivej, až je krásnej 🙂
Commando vystřídal Fairchild C-119 Flying Boxcar (vyvinutý z válečného C-82 Packet). Kdysi jsem měl už nakreslený plánek na dvě „čtyřstovky“, že bych ho oprášil ❓
Poslední z transportních letadel, Fairchild C-123 Provider. Zajímavostí tohoto stroje je to, že byl původně vyvinut jako výsadkový kluzák, poté létal s jak pístovými, tak turbovrtulovými i proudovými motory.
A jdeme na stíhačky 🙂
P-51 Mustang. Jsou všude 🙂
Záchytný stíhací (protože s radarem) North American F-86D Sabre…
… byl nasazen v Jižní Koreji v odezvě na severokorejské IL-28.
Modernější F-86F, ze služby vyřazen v roce 1993.
Northrop F-5E Freedom Fighter…
… modernizované verze Tigerů pořád létají (foceno z města Suwon).
McDonnell F-4 Phantom. Kdysi mi jeden americký veterán z Vietnamu řekl, že není letadlo, které by už na zemi budilo větší hrůzu. Opravdu, zatímco F-5 je jednoduchý a elegantní, F-4 je od pohledu válečný stroj.
Starý známý MIG-19…
… v roce 1983 s ním jeden severokorejský pilot přeběhl/přeletěl/dezertoval (vyberte si 😉 ).
Ještě známější „Andula“ AN-2, rovněž se severokorejskými znaky.
DHC-2 Beaver, mám jeho fotku z Austrálie i Argentiny 🙂
Grumman S-2 Tracker, taky už mám někde rozdělaný plánek. Mám rád námořní letadla 🙂
Vojta si zkouší, jaké to na palubě válečné lodi bylo 🙂 , někdy lituji, že jsme si zrušili vojnu 😀
Cessna O-1 Bird Dog (model už jsem měl 🙂 ) zavěšený v hale.
North American T-6 Trainer (Texan).
Vedle výše uvedených Tigerů Vojta zachytil i A-desítky…
… a zejména Lockheed U-2. Úžasný stroj, četl jsem si o něm fascinován, tedy:
- první vzlet v srpnu 1955 (létají už 60 let!);
- série byla vyrobena ve slíbeném termínu a při ceně asi 22.5 milionů tehdejších dolarů Lockheed (či šéfkonstruktér „Kelly“ Johnson 3.5 mil. ušetřil – nevídané!)
- stroj je optimalizován pro velké výšky (21 km), takže se v malých výškách obtížně řídí a díky velkému „větroňářskému“ křídlu a z toho vyplývajícího přízemního efektu je přistání velmi náročným kouskem, za přistávajícím strojem jede auto s dalším pilotem, který rádiem napovídá;
- stroj má klouzavost 1:25, což prokázal pilot, který po vysazení motoru dolétl na základnu vzdálenou téměř 500 km;
- s rostoucí výškou řídne vzduch a tudíž se zvětšuje pádová rychlost letadla, na druhé straně klesá teplota vzduchu a tudíž klesá rychlost zvuku, přičemž každé letadlo má nějakou kritickou rychlost vůči rychlosti zvuku, při překročení kritické rychlosti začnou vznikat rázové vlny, v jejichž důsledku se trhají proudnice. Pilot U-2 při letu ve velké výšce musí udržovat rychlost v rozmezí nějakých 15 km/h, nemůže letět rychleji, protože by ztratil vztlak v důsledku rázů od místních překročení rychlosti zvuku, a nemůže letět ani pomaleji, protože by ho v tom řídkém vzduchu křídla neunesla. Anglicky se to jmenuje „coffin corner“ (něco jako koutek v rakvi), prý kvůli tvaru grafu rychlost-výška, ne kvůli konotacím se hřbitovem 🙂 .
Trochu mě mrzí, že jsem muzeum nestihl, ale prý ještě budu mít příležitost…
Honza
11.10.2015