Revize 16.7.2009 večer
Tentokrát jen krátce o FXJ a F5J v Holíči.
Reportáže a názory od Jirky Veselovského na „lmk.polanka“, a Tomáše Hrubého na jeho blogu (jsou to vlastně články 3 – nezapomeňte „klikat“ dál). Oba pánové umí psát a také také ví, o čem píší – doporučuji.
Komentovat se mi to nechce, snad jen povzdychnutí:
– FXJ jsou „F3jéčka, co si vezou naviják s sebou“, k elektrám to má daleko, na druhou stranu „je to o termice“.
– F5J jsou pro mě naprosto mimo realitu a F5J/outrunner směřuje přesně tam, kam bylo možné očekávat. A hlavně, v těchto kategoriích na termice záleží mnohem méně než na technice.
A ještě doplněk: chystám nový projekt na RCEE a při té příležitosti jsem i vybíral profil. Ve výše zmíněných příspěvcích se pánové dotkli i otázky, zda je lepší (či potřebný) kompozitový model nebo „stačí“ balzový papírák.
Tedy za představitele klasiky jsem vybral Seligův na mnoha modelech osvědčený S3021 (tloušťka 9.5%, prohnutí 2.9%, rovná spodní strana), za představitele moderních „kompozitových“ profilů Drelův AG17 (tloušťka 6.5%, prohnutí 2%). Poláry profilů z programu XFOIL jsou na následujícím obrázku:
Každý profil je na obrázku zastoupen dvakrát, jednou s hladkým povrchem, podruhé se „zvýšeným stupněm turbulence“ (stupeň turbulence je vyjádřen číslem Nkrit – hladkému povrchu odpovídá 9, drsnému 4 – tedy takto to ve výpočtech používám 🙂 ).
Je vidět, že u AG profilu je proudění „umravněné“ i při hladkém povrchu (tj. kompozitovém křídle), zatímco u S3021 je rozdíl mezi papírovým potahem a kompozitem značný.
Na druhém obrázku jsou potom rychlostí poláry pro typický malý elektrovětroň. Z důvodů zpětné kompatibility je i tomto příkladu použito stejných parametrů jako v předchozích výpočtech.
Je vidět, že všechny modely budou létat velmi podobně, nejhorší je S3021 s hladkým povrchem křídla, ale mezi „moderním kompozitem“ (žlutá čára) a „papírovou klasikou“ (červená čára) velký rozdíl ve výkonech není. Ve prospěch klasického profilu mluví větší vztlak, bude tedy létat pomaleji a bude s ním možné kroužit v užších komínech.
Co se letových vlastností týká, stojí také za povšimnutí, že klasický model má větší využitelný rozsah úhlů náběhu (asi 9° oproti asi 5.5°). Kompozit bude tedy mnohem citlivější na poryvy i čistotu pilotáže.
Určitě lze mnohé dohnat i klapkami, což dále zvětšuje nároky na pilotáž (a lze je použít i na balzovém modelu).
Tedy, nedomnívám se, že v kategorii termických elektrovětroňů je „papírák“ v nevýhodě oproti kompozitu. Pokud někdo raději staví (můj případ 🙂 ) než „nakupuje“, myslím si, že může klidně pokračovat. Jen pro úplnost bych dodal, že to nemusí platit u čistých větroňů a „hotlinerů (a vlastně i F5J speciálů), kde je třeba brát, vzhledem k velkým dosahovaným rychlostem, ohled především na pevnost, které se s kompozity dosáhne přeci jen snáze. A připouštím i, že kompozitové modely jsou takové „hezčí“ a vůbec – každý nechť dělá to, co mu působí radost!
Jan Kubica
16.7.2009
Ahoj
Cirou nahodou jsem si vsimnul doplnene „uvahy o profilech“, velmi zajimave a prinosne (jako ostatne vetsina veci co publikujes Honzo, diky !!).
Prave jsem dodelal „tajnou zbran“ – nove kridlo, 2m (tzn o 20cm navic), akorat ta hmotnost se zase nejak nepovedla, uspora jen 12g 🙁 No hlavne ze to neni tezsi nez to stary. Doufam ze to stihnu do uterka aspon zalitnout….
Honzo sorry, ale věta „A hlavně, v těchto kategoriích na termice záleží mnohem méně než na technice“ je naprosto mimo realitu. Měl by ses na podobnou akci přijet podívat – pochopil bys…
Ono totiž jestli nám Slováci a Slovinci v něčem trochu (možná spíš dost)utekli, tak je to právě taktika létání a schopnost hledat stoupavé proudy ve velmi široké oblasti. Přirozeně tomu přispívají i modely, třeba zmíněný kompozitový Scorpion pro outrunnery je určitě horší než naše „papíráky“ v klidu, jeho síla se pozná až v okamžiku, kdy ho má někdo v ruce a je schopen využít potenciál taktického létání.
Ve velké F5J pak jsou k vidění i starty na 2-3 vteřiny motoru do výšek značně pod 100m – tam už je to JEN o schopnosti naletět termiku – mimochodem tato kategorie je o schopnostech pilota v termice ve výsledku více než spínačová FXJ, kde je pro všechny daná počáteční hodnota a tak se hodně létá na „hlídání se ve skupině“.
Jestli chceme jít v něčem do sebe, tak právě v pilotáži, s vylepšeními modelů bude práce méně. Sám za sebe si mohu dovolit říct, že v loňském roce jsem v RCEJ byl u nás hodně na špici právě v té schopnosti letět za termikou podstatně dále než je zvykem a často jsem něco našel, když celá skupina popadala – v Holíči jsem ale byl stěží v průměru (a nemohu to svádět na moji letošní malou vylétanost, tohle už bylo o celém stylu létání).
Tomáši, dík za příspěvěk 🙂
Podívej se na http://f5j.eu/w/index.php?title=Talk:Unified_F5J_Rules, tabulka dole – to je názor lidí, co to, na rozdíl ode mě, létají (Překlad – F5J může vyhrát každý, FXJ (a F3J) jen ten, kdo termiku opravdu umí). Tedy, je ještě jedna věc, která hraje obrovskou roli – létání ve skupinách, protože (obrazně) nejde o to nalétat 10 minut, ale o to, nalétat o sekundu víc než druhý. A to neumím, to je pravda, mně šlo (zatím) vždy jen o těch 10 minut (a ani tam mi to moc nejde 🙂 ). A to je rozdíl, jak jsem už několikrát psal, nevím zda i Tobě, mezi nejlepším pilotem a řekněme „nejlepším soutěžícím“.
A vliv techniky? S Honzou Kadlecem létáme korespondenční X5J. Když pominu (což bych asi neměl), že Honza je i s Ionem mnohem lepší pilot než já, stejně proti tomu brutálnímu pohonu nikdo nemá šanci – ani 3.2 m AVA s „nojíkem“ ne. Jestliže mám jeden model, který stoupá 10 m/s a druhý 7 m/s, rozdíl to určitě je. Podle mých pozorování nalétám 10 minut z 200 m s 50% pravděpodobností, ze 300 m s 80%. Když budu mít „nadupaný“ pohon, můžu jej využít ke zvýšení jistoty dosažení maxima, přičemž stále budu pod maximálním dosažitelným výkonem modelu slabšího (třeba – poletím do 300 m za 30 sekund, slabší model, aby měl stejnou pravděpodobnost nalétání 10 minut se tam bude šplhat přes 40 sekund; nebo vypne motor dřív, ale potom mu klesne pravděpodobnost nalétání 10 minut). Mně jako mizernému pilotovi by vadilo, že jsme ještě nezačali a už mám něco dohánět. A létání ve skupinách, kdy si nelze vybrat okamžik startu, to ještě zvýrazňuje.
Tomáši, já vím, že je to „teorie“, že v „poli“ to bývá jinak, že jsou lidi, co vyhrají s čímkoliv a za jakýchkoliv podmínek. A také znám Tvé názory na „spravedlnost“ pravidel a jsem si vědom toho, že hledání „nejlepších pravidel“ převzetím těch slovenských (alespoň na nějaký čas) skončilo.
Tedy, takto to vidím já.
Jinak co se létání „nízko a daleko“ týká, s tím už máme (řekněme Honza K. a Tomáš S., které jsem při tom viděl, i já) nějaké zkušenosti – je to adrenalín!
Jinak k těm profilům a volbě kompozit-klasika – to co píšeš v tomto článku je celkem pravda, ale z praxe to vidím víc polarizované. Na jedné straně jsem ještě neviděl ve velikosti RCEJ/outrunner „papírák“, který by se vyrovnal (nebo aspoň hodně blížil) třeba Scorpionu ve schopnosti přeskoku a oblétání větší oblasti, na druhé straně jsem ale neviděl ani žádné kompozitové letadlo, které by se chovalo tak dobře jako nejlepší klasické konstrukce při točení malých bublin na minimálce atd. Prostě něco za něco a hodně je to i o „mentalitě“ pilota – každému sedí a dokáže využít něco jiného.
Výše uvedené platí samozřejmě pro „malé“ outrunnery, kde je konstrukce a velikost hodně daná omezeným výkonem motoru, u „velké“ F5J už je to trochu jinak, tam už by měly celokompozity dominovat za všech okolností, pčedpokládám ale, že jsi taky měl na mysli spíš tu menší kategorii…
Viz http://www.rcex.cz/stranky/rpolara.html, druhý obrázek.
Mnohem výraznější vliv než profil má plošné zatížení, dovaž si 0.5 kg papíráka na 700 g a uvidíš ten rozdíl v pronikavosti.
U velké F5J je „problémem“ rychlost stoupání, aby Ti při 40 m/s „nevybuchlo“ křídlo, asi musí být kompozit, ale kvůli pevnosti, ne kvůli aerodynamice.
To v článku uvedené o rovnosti „papíru“ a „laminátu“ platí řekněme pro rychlosti do 20 m/s.
No co bylo vidět v praxi, tak F5J tedy vyhraje výhradně ten, kdo termiku umí zatraceně dobře, to tvrzení „Překlad – F5J může vyhrát každý, FXJ (a F3J) jen ten, kdo termiku opravdu umí“ je fakt jen bonmot, s realitou to moc společného nemá…
Technika sice hraje roli taky velkou, ale řekl bych, že u F5J dělá technika jen tak třetinu, rozhodující jsou pilotní schopnosti v kombinaci s taktikou. U FXJ bych ten vliv techniky viděl tak na minimálně 50%, pilotní schopnosti jsou taky podstatné, hodně ale ubyde prvku taktiky.
Přirozeně rozdíl je v tom, že u FXJ se pojem „technika“ týká z velké části jen „kluzákové části“ letadla, zatímco u F5J jde o kombinaci model-pohon, mimochodem ale cenově to vyjde dost na stejno, modely, které vyhrály FXJ v Holíči nebyly právě levné…
Je opravdu škoda, že jsi v Holíči u těch debat nebyl, ony třeba reakce přímo od slovinců naživo vyznívaly trochu dost jinak, než v tom tebou odkázaném fóru, třeba o myšlence „malé kategorie“ s měřením otáček tam padlo doslova slovo „crazy“ doplněné o zajímavou gestikulaci, zjevně se jim tento nápad moc nepodařil 🙁
Tohle ale chce někdy probrat osobně…
Ano, nejlepší piloti mívají nejlepší techniku. Ale Tomáši s tím Tvým posledním komentářem prostě nesouhlasím, pořád se myslím, že FXJ jsou jen a jen o pilotáži a taktice (co se modelů týká, viz nahoře o „kompozit vs. klasika“) a F5J je především o technice, o létání už méně.
Ale pozor, já neříkám, že je to špatně, pokud to většina lidí tak chce. A nakonec mi to ani nevadí, hlavně aby nás to bavilo, ne?
A ta naše pravidla? Pokud není zájem něco opravdu omezit, to už je mi milejší ten americký způsob, kde je vše „unlimited“ a nikdo si na žádnou, ani naznačovanou, spravedlnost nehraje. Ono totiž ta „limited“ pravidla povedou akorát k čím dál tím větším nákladům a tím i marginalizaci kategorie.
Myslím si 🙂 .
Jen pro doplnění – Tomáš Hrubý napsal pokračování „seriálu“, viz http://modelweb.fotozona.cz/2009/07/f5j-holic-cast-4-velka-f5j.html
Tomáš píše dobre.
V prom rade, bez toho že človek zažije aspoň jednu medzinárodnú súťaž
napr. ako v Holíči je celá debata iba prázdne filozofovanie o hruškách a
jablkách. My na Slovensku sa snažíme už niekoľko rokov utriasť pravidla
a v spolupráci so slovincami, madarmi, sme dospeli k tym podla ktorych
sa lietalo v Holíči.
Čiže to čo vy tvrdite pan.Admin. kadejake merania, a baterky a ja neviem co všetko mame už davno za sebou. Nič z toho sa neosvedčilo, pretože
idem na súťaž súťažit a nie merať.Organizovali sme súťaž v Malackách,
viem o čom hovorím a aký by to bol organizačný problém.
Čo sa týka toho lietania daleko a nízko píšete že je to „adrenalín“. Ide o súťaž a určitá dávka risku a adrenalínu sem patrí ( inak sa daju lietat nejake dochocovske kategorie kde to nezažijete ja neviem historicke modely atd proste pohodička) každy kto bol v Holiči myslim že zažil pravu atmosferu suťaženia a aj adrenalinu a o tom to je…
Ja som každopadne nazoru že technika robi svoje ale nie celkom, ked niekto nevie, a netrenuje može mat aku chce techniku nepomože mu nič… Viď pan rižner ktory vyhral v Holiči, mal techniku ale vedel zalitat a to videli všetci.
Takže odporučam Vam zažit a potom filozofovat 🙂
S pozdravom Juraj Jurkovič/RC LMK Malacky 22.rokov