Valenta ASW-20, 3. díl


Letí! Po více než roce velmi neusilovné práce (z důvodů rodinných i pracovních) ASW letí 🙂 !

1. díl a 2. díl.

Ale popořadě. Jarda Imiolek mi udělal kabeláž do křídel i připájel konektory mezi motor a regulátor i mezi regulátor a baterku – díky moc!


Kabinu jsem lepil nadvakrát. První pokud byl lepidlem Uhu Power, které mi doporučili v hradecké prodejně Jino. Ale lepidlo se s laminátem nespojilo, tak jsem koupil lepidlo určené přímo na kabiny (Canopy Glue, ZAP Formula 560) a to už bylo lepší 🙂 .


Na zalétávací let jsem se domluvil s Jirkou na sobotu 11.7. v Manušicích. Pečlivě jsem nastavil těžiště podle předpisu, asi 10x překontroloval smysl výchylek, a prožil několik děsivých snů, v nichž jsem doloval model z tvrdé hlíny.


Na letišti se mi dostalo mnoho rad, ale vysílač si nechtěl vzít nikdo 🙂 , že to prý zvládnu. Zvládl, ale zpocené ruce jsem měl 🙂 . Vláďo, díky za vrhy.


Tato ASG jsou od JP Model, v Manušicích byly k vidění 3, elektrovlečná je tichá a silná…


… díky Mojmírovi jsem si i vyzkoušel, jaké to je nechat se nahoru tahat cizí vrtulí – paráda, dík! Zatímco co se motoru v čumáku týká, zůstávám neovlivněn (je ohavný, leč účelný), brouka mi nasadil pultový vysílač. Přemýšlím o pultu i novém vysílači.


Experti říkali, že model je ok, dorůst potřebuje pilot. I ASW potřebovalo poladit. Problémy se objevily tři. Prvním byl nebrzdící regulátor a protáčející se vrtule. Nakonec jsem si na letišti stáhl manuál pomocí mobilu a brzdu „napípal“. Programoval jsem to doma předem, ale nevyzkoušel, bál jsem se motor pustit v místnosti. Dohodli jsme se, že si pořídíme programovací kartu, v klubu je Talonů víc.


I když bylo těžiště na přední straně doporučeného rozmezí, model utahoval „dive test“. Posouval jsem baterku a nakonec až doma k baterce přilepil plechovku od diabolek naplněnou „placatými olůvky“ (vystřílenou munici schovávám). Teď má model těžiště asi 10 mm před přední doporučenou polohou a už je to skoro ono.


Další chybou bylo vytrvalé uhýbání vlevo. Nakonec jsem pár olůvek zalepil i do pravé půlky křídla. Balzová ohrádka a vystřílené diabolky, asi 20 gramů.

Poslední domácí úpravou bylo domixování výškovky do brzd. Dneska jsem zavolal Vojtovi a šli jsme si zalétat. První let byl jen krátký skok, asi 20 minut, po kterém ještě následovalo seřizování výchylek. Další let trval 66 minut, půjčovali jsme si vysílač a „chrochtali blahem“. Přesně kvůli létání daleko a vysoko jsem si model pořizoval, hledání a vytáčení termiky, přeskoky, úžasný realismus (ve vzduchu vrtule není vidět 😉 ). Jedním slovem paráda! Jen po přistání jsem zjistil, že jedno servo brzd je bez zubů, měl jsem dvě HS-81, jedno s kovovými převody, druhé s plastovými. Asi kolečka desetiminutový sestup na brzdách unavil 🙂 .

Zatáčku s malým poloměrem model neumí, učím se létat bez natahování výškovky (přemýšlím, že si do vysílače naprogramuji hlášku „netahej za tu výškovku, pacholku, nebo ti tu pazouru urazím“ (parafráze na Cimrmana)). Při ztrátě rychlosti se model propadne tak o 15 – 20 m, prostě žádné F5-jéčko. Při kroužení je model třeba držet na rychlosti a řídit hlavně směrovkou. Bude se muset ještě hodně učit, ale to jsem věděl už před rokem, když jsem se pro model rozhodl.

A nakonec pár čísel:
Hmotnosti:
– VOP 92 g
– pravé křídlo 1046 (i s olůvky)
– levé křídlo 1056
– trup se vším 2576
– letová hmotnost celkem 4770 g

Baterie 5S-2700 měla původně asi 400 gramů, s olůvky má 535, takže pokud budu pořizovat další Aku, tak větší a těžší. Na minutu a půl chodu motoru jsem dobíjel asi 1300 mAh, časovač na motor mám nastavený na 2.5 minuty.


Tedy, modelem jsem nadšený a děkuji Valentům i kamarádům, kteří mě do velkého větroně uvrtali a při stavbě i zalétání pomohli.

Honza
12.7.2015

komentáře 2

  1. Gratuluji k úspěšnému záletu. Zkazíš si techniku pilotáže pro RCEV! V sobotu jsem taky vytáhnul velkého větroně, Orlice VSB66 4,35 m, 6,5 kg. Termické orgie, ze tří aerovleků tři hodinové lety, akorát s krkem jsem potom nehnul. Doufám, že tě v neděli uvidím v Lánech na soutěži.
    Zdraví Karel

Komentáře nejsou povoleny.