V pozvánce na první prázdninovou soutěž RCEV v Horní Branné mělo stát „slunečníky s sebou“ 🙂 . Bylo totiž opravdu úžasně letně, bezmračná obloha, termický vánek, spousta stoupáků doprovázených, jak už to tak bývá, spoustou klesáků… Bohužel, jen počet pilotů se jen těsně přehoupl přes desítku 🙁


Radek si pořídil nového Elementa a všechny nás „vyčadil“. Možná je to modelem, létá prý opravdu výborně, možná tím, že byl na letišti už den předem a trénoval, ale hlavně – opravdu umí. Ve schopnosti využívat i těch nejmenších stoupáků (které s Castorem ovšem prolétávám, protože se jich ani nevšimnu 🙂 ) se mu vyrovná jen málokdo (možná pan bratr Luděk a taky Malčíkovi). V jednom letu se „v nulce“ vydal daleko a nízko s nadějí, že se nulka promění na stoupák. I když jsme mu my, přihlížející, moc naděje nedávali, povedlo se. Vyhrál naprosto zaslouženě!

Ivan na každé soutěži „provokuje“ – stín, káva, komfort 🙂 . Inu, měl den po narozeninách 🙂 .

Martin se potýkal s technickými problémy, za letu se otevřela klapka a nešla zavřít…

… asi se horkem cosi „roztáhlo“ a koncovka táhla se zachytila za servo. Po obroušení konce táhla už se problém neobjevil. Proč ale klapka vyjela ven se neví, možná nějaké rušení ❓

Když už jsem strčil foťák do Martinova stanu, vyfotil jsem si nabíjecí kufřík. Chtěl bych umět být tak pořádný 😉 .

Radek (druhý toho jména) s novým vlastnoručně vyrobeným modelem. Prý je problém jen ten první pokus, jakmile se člověk technologii vakuování osvojí, jde to samo.

Jirka s Daidalem, už jich moc nelétá, objevily se (prý) lepší modely.

Pěknou vychytávkou jsou „pozlátka za náběžce“.

S druhým Daidalem kráčí na start Milan, dovyrobil si k němu nový centroplán a dovažuje, i pro podmínky panující v Horní Branné. Napadlo mě, jaká je ta správná kombinace vlastností tvořící správného pilota – přišel jsem na tři: (a) určitě musí umět létat (široký pojem, vím, ale blíže to definovat nedokážu), (b) měl by mít odvahu, nejde létat jen na jistotu“, (c) měl by být „technicky přemýšlivý“, přeci jen je stroj součástí úspěchu. Milan má dáno ve všech třech oblastech, i když na Radka v sobotu o kousek nestačil. Pozadí patří Karlovi s příhodným (vzhledem ke sluníčku 🙂 ) příjmením Mrázek připravujícímu k letu …

… Tilii 25 …

… Karel létal tak trochu na jistotu, ale jinak bezchybně, ona se tato taktika vyplácí, 4. místo je moc pěkný úspěch.

Velení soutěže v podobě Jardy a počítače. Opravdu pohoda.

Ke startu se chystá Honza ještě s Tilií zlatou, věrným pomocníkem je mu Milan.

Po zlomení trupu použil k dalším letům starší „káčkový“ model, což ale vůbec nevadilo…

… protože se tímto posledním letem a přistáním na „bednu“ dostal. Dodatečně blahopřeji a moc bych si přál, aby byl v jeho letech taky ještě schopen řídit 🙂 .

Dvě poznámky:

• Prý už i na Moravě souhlasí s předepsáním F5J firmwaru v „malých výškoměrech“.
• Zazněla v depu otázka, proč nelétá RCEV stejně pilotů jako RCEK. Jednou z odpovědí bylo, že výškoměry jsou „pravdivé“, opravdové zrcadlo pilotního umění, o což někteří piloti nestojí. Jiný názor je, že lidé nemají na výškoměr. Třetí možností je chybějící technické nároky na ladění pohonů. Nevím. Určitě ale pilotů ubylo a to navzdory skutečnosti, že výškoměry přitáhly piloty nové.

Létal jsem s Orionem a ohromně mě to bavilo. Skoro při každém letu jsem propotil košili (ne horkem) a tak o mám rád 🙂 , nízko, daleko, adrenalin… Na tomto grafu chybí jeden let …

… v prvním pokusu 2. letu (červená čára) jsem skončil za letištěm v poli, proběhl jsem se, přebrodil asi 50 m porostu (Martine, ještě jednou díky za pomoc), s modelem doběhl zpátky a ještě si před skončením pracovního času zalétal.

Jardo a kol. – díky moc za hezkou sobotu s letadly a kamarády. Za 14 dní na shledanou v Lánech.

Diskuse na Stoupáku.
Výsledky.

Honza
6.7.2015