Netradičně, až v neděli, se na „ultralajtím“ letišti v Lomnici nad Popelkou sešlo 17 pilotů s malými výškoměry. Největší domácí borec Míra Kotula si ale odskočil k velkým do Lanškrouna, i tak byla startovní listina nabitá velkými jmény. Kéž by se tak někteří chtěli držet svého dřívějšího rozhodnutí, že „výškoměr mi do káčka nesmí“.

Lomnice má z elektrovětroňářského pohledu strategickou polohu 🙂 , všichni to mají blízko (až na Novotné, Pražáky a mě 🙂 ).

Pořadatelský tým postačí při samoměření nepočetný. Jen ty reproduktory na autě mi moc nesedly (resp. kravál z nich), ale třeba je to místní zvyk 😉

Hromadný start, nejblíže Jirka a Tilie.

Ještě hromadnější start. Výkon Karla Mrázka mě potěšil, jednou jsem mu asistoval k 1000 🙂 . A taky možná zachránil model, když ho ve výšce ztratil. Uviděl jsem ho asi 30 m nad zemí 🙂 .

Nejrozšířenější jméno ve startovní listině je … Novotný 🙂 . Renda na tatínka ještě nestačil, ale den, kdy bude Radek bez večeře (viz „Marečka“), se blíží…

Luděk porušil svůj závazek (viz výše) a zatápí nám…

… Petr se od něho pilně učí.

A není sám, kdo se zájmem sleduje, jak se to má dělat.

Co by ostatní mohli převzít naopak od Petra, je styl 🙂 (samozřejmě mimo výborného termického čichu).

Radek s vlastním modelem. Velká plocha, vyšší hmotnost, líbí se mi (model 😉 ).

Martin vyhrává všude, kam přijede (v sobotu MČR RCEJ). Umí!

Moc se mi líbí štíhlá křídla 🙂 , ale když je omezené rozpětí, možná by byla větší plocha výhodnější.

Počasí se mi zdálo zrádné, rychlé rozpady termiky nebyly žádnou výjimkou. Tím spíše bylo nutné rychlé rozhodování a to mi tentokráte vůbec nešlo 🙂 .

Zahájil jsem sice tisícovkou, ještě ve druhém kole to bylo „přijatelné“, ale potom už jsem se vezl dolů po šikmé ploše 🙂 .

Ve druhém kole jsem přistál dle mínění pořadatelů po signálu, za což bývá nula za přistání. Mně se to samozřejmě jevilo jinak, ale „razítko“ mají oni a rozhodnutí rozhodčích je nutno respektovat. Když se podobná věc stala jinému pilotovi, vyreklamoval si nejen přistání své, takže mi body připsali dodatečně. Ale ani teď nevím, jestli je to správně. Je možné, že signál na startovišti je slyšet jinak než v „hlavním stanu“, ale podle mě by se jednou přijaté rozhodnutí měnit nemělo. Obecně si ale také myslím, že by o tom měl rozhodovat časoměřič, který je na stejném místě s pilotem. A ještě obecněji si myslím, že ve výškoměrových kategoriích rozhoduje výška, nikoliv čas, takže by klidně mohlo být startovací okno třeba o minutu delší než doba letu.

V dalším kole jsem se rozhodl vyměnit nulku za káni, která kroužila o kus dál. Jenomže mezi oběma místy nebyl vzduch, takže z nulky byla nula a výlet do pole 🙂 . Následoval projev nemístného optimismu, když jsem vypnul motor asi v 50 metrech. Stoupák tam byl, ale chtělo to lepšího pilota. A nakonec mě dorazil Petr Dušek, když při kroužení ve stejném místě já padal dolů, zatímco on stoupal. Prostě, kdo umí, umí, kdo neumí… měl by víc trénovat 😉 .

Měl jsem na letišti oba syny, výškoměry táhnou. Již v sobotu na plzeňskou F5J půjčím jeden model Vojtovi, ať si taky vyzkouší něco jiného než létání do stratosféry a přistávání na čáru 😉 .

Lomnickým pořadatelům dík a již 13.6. se s nimi lze vidět znovu na soutěži F5J.

Diskuse na Stoupáku.
Výsledky.

Honza
3.6.2015